Nutnost chránit se při sexu by primárně neměla být jen povinností žen.

Nutnost chránit se při sexu by primárně neměla být jen povinností žen. Zdroj: iStock

Prášky, nebo vasektomie? Zapojme muže do diskuze o antikoncepci

Hormonální antikoncepce je pro ženy možnost svobodně rozhodovat o svém těle a zároveň jasné břímě a tíživá zodpovědnost, jež se mnohdy podstatně propisuje do stavu našeho organismu i psychiky. Jenže při plození potomka jsou vždy přítomni dva lidé. Není tedy načase sejmout veškerou tíhu z žen a konečně do hovorů o ochraně před nechtěným početím zapojit i mužskou část populace?

Přesně před deseti lety mne odvážela sanitka do nemocnice. To, co se zpočátku jevilo jako bolest břicha, se nakonec vyvinulo v příšerné hodnoty jaterních testů a více jak měsíční docházení na vyšetření. Závěr? Okamžitá nutnost přestat brát hormonální antikoncepci. Po prvotním šoku z toho, co se to sakra v mém těle děje, jsem se postupně dostala do fáze deprese, v níž jsem si stále opakovala, že můj život (tedy minimálně ten intimní) definitivně skončil.

TIP NA VIDEO: Češi mají čím dál tím méně sexu. Může za to hormonální antikoncepce?

Video placeholde

Trvalo mi několik dlouhých měsíců, než jsem se otřepala a začala pořádně vnímat benefity momentů, kdy jsem kromě vitaminů nemusela po ránu zapíjet jiné prášky. Odeznělo i přesvědčení, že mé sexuální žití skončilo. Cesta k pochopení ale trvala.

Tak co berou kamarádky?

Dodnes si pamatuji chvíli, kdy jsem poprvé dorazila ke gynekologovi s tím, že potřebuji napsat antikoncepci. Zpětně mi přijde až úsměvné, že něco takového je pro spoustu dívek momentem plným nadšení, očekávání i pocitu: Tak teď už jsem vážně dospělá. Konverzace s doktorem, jaké formy antikoncepce přicházejí v úvahu, nebyla vůbec myslitelná. Jediný dotaz, který tehdy zazněl: Tak co berou vaše kamarádky?Po pár minutách jsem odcházela z ordinace s receptem v ruce – na prášky, které braly kamarádky.

Pravidelné kontroly, co HA s mým tělem provádí, též nebyly na pořadu dne, a jak potvrzuje i má známá A. V., rozhodně nešlo o výjimku. „Mé kamarádce doktor předem udělal krevní testy, včetně těch jaterních. Zjistilo se, že antikoncepci vůbec brát nemůže. Mně ovšem nikdo nic takového neudělal, což jen ilustruje, jak gynekologové často mladým dívkám jednoduše předepíšou cokoliv podle toho, s kým mají zrovna smlouvu, a dále se o dopady HA na tělo aktivně nezajímají,“ dodává.

Větší diskuze s doktorem o těle ještě předtím, než si půjdete vyzvednout do lékárny svou první HA, by přitom mohly změnit mnohé. A dost možná bych ani já nakonec nemusela skončit v sanitce. Když jsem posléze svému doktorovi oznámila, že mi bylo v nemocnici řečeno, že nemohu antikoncepci brát, pouze suše pronesl: „Tak se holt přesunete ke kondomu.“ Tím byla má životní etapa s HA definitivně ukončena.

Před těmi deseti lety jsem si připadala osamocená, byla jsem reálně jediná dívka ze svého okruhu přátel, která dostala tuto červenou stopku. Kdybych ale obdobný problém řešila teď, rozhodně bych si už tak sama nepřipadala.

Kde jsou negativa, tam jsou i pozitiva

Žen nejen z mého okolí, které se nadobro rozloučily s hormonální antikoncepcí, stále přibývá. Mnohé k užívání automaticky dospěly poté, co začaly s aktivním sexuálním životem, případně si od prášků slibovaly zlepšení stavu pleti. Tato prvotní pozitiva ale u některých brzy začala zastiňovat i mnohá negativa, která posléze – pokud to bylo možné – vedla až k úplnému vysazení.

„Diskuze o negativních dopadech antikoncepce se postupně otevírala a mé kamarádky prášky začaly vysazovat. Já se přidala a byla jsem naprosto šokovaná – bolesti hlavy a migrény úplně zmizely. Zvýšila se mi chuť na sex i celková citlivost těla. Na druhou stranu se mi dost zhoršilo akné. Benefity ale rozhodně převážily a já bych se k antikoncepci už teď nejspíš nevrátila,“ udává příklad má třicetiletá známá J. S.

Nejsou to ale jen fyzické změny, které nakonec ženy vedou k vysazení. „Po dítěti jsem se opět vrátila k užívání hormonální antikoncepce a velmi záhy se zhoršil můj psychický stav. Stále častější deprese jsem sváděla na náročnost mateřství, ve výsledku se ale zjistilo, že za nimi stojí právě prášky. Vysadila jsem je tedy a má psychika se vrátila do normálu,“ přidává svou zkušenost paní T. H.

„Antikoncepci jsem brala od svých 16 do 26 let. Když jsem ji vysadila, překvapilo mě, že ke mně moje tělo náhle začalo promlouvat. Měla jsem větší chuť na sex, ale též jsem poprvé cítila, co znamená mít ovulaci. A samozřejmě přišel také PMS – do té doby jsem totiž nevěděla, o čem všichni mluví. Mé tělo ale též nahlas řídí i náš sexuální život s manželem – když mám největší chuť, tak nemůžeme kvůli ovulaci a obavě z možného početí, poté jsem týden protivná a pak přichází menstruace. Vysazení antikoncepce nicméně doteď považuji za velký krok a už bych se k ní nevrátila,“ přidává svůj příběh i šestatřicetiletá K. J.

Pánové, pojďme se pobavit

Všechny předcházející příběhy jsou možná obohacující, neboť přispívají ke stále otevřenější diskuzi o HA, nicméně jim něco podstatného chybí. Pravdou totiž zůstává, že téma antikoncepce se vždy točí jen okolo ženského těla. Jenže v pohlavním styku a potažmo početí vždy figurují dvě osoby. Proč se tedy muži stále do diskuze o dopadech hormonální antikoncepce zdráhají připojit?

V minulosti se HA stala jasným emancipačním prvkem, díky němuž žena mohla mít zase o něco větší svobodu v rozhodování a mít své tělo pod kontrolou. Postupem času se ale takové uvažování stalo samozřejmostí a na povrch začaly vyplouvat zcela nové otázky. „Tak pánové začali spoléhat na ženy a náhle se jim protivil i kondom,“ komentuje nepoměr zodpovědnosti mezi muži a ženami K. J. A i já jsem podobnou situaci zažila nespočetněkrát. A přestože jsem vždy měla zodpovědného partnera, mnohokrát jsem z diskuze na toto téma cítila podprahový impulz: Ty jsi žena, ty se musíš chránit. Není ovšem načase část tohoto břímě přenést i na muže? Ostatně přece jen jejich role v celé situaci je zcela zásadní.

Proč by to měla být žena, která na sebe bere veškerou zodpovědnost? Proč by to měla být žena, kdo bude zatěžovat své tělo antikoncepcí, aby náhodou neotěhotněla?

V této souvislosti proto zejména v posledních měsících zesílila diskuze na téma mužské vasektomie. O co přesně jde? Mnozí tento pojem berou pouze jako eufemismus pro kastraci, jenže to je mylné přesvědčení. Při vasektomii dochází k přerušení chámovodů, které do ejakulátu přenášejí spermie. Takový zákrok nemá na rozdíl od kastrace, tedy kompletního odebrání varlat, vliv na mužův sexuální život, erekci, ejakulaci ani libido. Navíc dle dosud dostupných studií není vasektomie plně nevratná – do deseti let od zákroku je úspěšnost obnovení plodnosti 50 až 60 procent.

I přes tato fakta se kolem vasektomie rozhořela ožehavá konverzace. Zatímco na jedné straně vychází na povrch, že již několik tisíc mužů v ČR zákrok dobrovolně podstoupilo, jiní zdůrazňují, že tak velký zásah do mužského těla je zcela nepřípustný. Škoda že zásah do ženského těla dosud byl brán jako nutná samozřejmost

Vedlejší účinky? Ani náhodou!

Jistěže vasektomie není spásné řešení pro všechny. S největší pravděpodobností k ní budou přistupovat hlavně muži, kteří (již) neplánují potomky. Důležité ovšem je, že se konečně do veřejného prostoru téma mužské antikoncepce začíná pomalu, ale jistě dostávat. Nejde o to, dělat hned závěry a hromadně muže posílat na zákrok. Stejně tak by ovšem pánové neměli spoléhat na to, že žena automaticky přejde do režimu užívání hormonální antikoncepce jen proto, aby si oni nemuseli brát mnohými tak nenáviděný kondom a zároveň měli oba partneři (alespoň na první pohled) klid.

Paradoxem je, že se v éteru stále častěji mluví i o jiných formách mužské antikoncepce; právě třeba té ve formě ženám tak dobře známých pilulek. Nelze však než kroutit hlavou nad vyjádřením mnohých (mužských) odborníků, že k takovému způsobu ochrany by bylo možné přistoupit až ve chvíli, kdy by se vyloučily možné nežádoucí účinky. Ženy, které si kvůli antikoncepci prošly kolekcí depresí, zhoršením výsledků jaterních testů i dalšími problémy, jež prokazatelně byly spojené právě s užíváním HA, se v takové chvíli musejí snad jen ironicky pousmát. Nezbývá než doufat, že se rovnost v kontrole svého těla jednoho dne vyrovná. A díky stále otevřenější diskuzi nejen mezi ženami, ale i muži se to snad stane dříve než za dalších sto let.