„Důležité je pečovat o to, aby se dítě cítilo dobře ve svém těle a bylo v souladu samo se sebou, pak bude odolnější vůči negativním komentářům,“ říká Mgr. Lucie Váchová, Ph.D., z katedry psychologie a patopsychologie Univerzity Palackého v Olomouci v aktuálním díle pořadu O čem se mlčí. Ten se věnuje vlivu body shamingu na psychiku dětí a dospívajících.
Jak se body shaming projevuje?
Problematika body shamingu postihuje celý vzhled člověka, tedy může se týkat čehokoli. Nejčastěji je člověk kritizován či zesměšňován ve vazbě na obezitu či hubenost, výšku, barvu kůže nebo vlasů, tělesnou morfologii, zvláštní rysy jako pihy, předkus, mezery mezi zuby, velký nos či úzké rty, míru ochlupení, akné, vyrážky, lupénku, případně tetování nebo piercing. Součástí body shamingu mohou být i pozitivní komentáře, které jsou využívány v nadměrné či nevhodné míře. Jistě je v pořádku říci o někom, že je krásný/á, ale výrazné zdůrazňování jen tohoto faktu může vést k pocitu, že kromě krásy daný člověk jinou hodnotu již nemá.
Předmětem šikanujícího chování se totiž může stát jakákoli výjimečnost ať již ve výše uvedeném negativním, ale i pozitivním smyslu. Jak v dětech podporovat sebevědomí, že ne všichni musíme odpovídat „kultu krásy“?
V případě dospívajícího můžeme rozebrat i kontext, proč se takové věci dějí, že je v naší kultuře příliš kladen důraz na vzhled, vždyť ale to, že se odlišujeme, nás činí jedinečnými, že diverzita je správná. Kvalita člověka se neposuzuje pouze podle jeho vzhledu, ale podle toho, co se skrývá za ním, jaký je uvnitř. Pokud se naše dítě s body shamingem setká, rozhodně bychom situaci neměli bagatelizovat a nechat v tom dítě samotné. Neměli bychom však jednat v afektu, ale spíš s rozvahou a v klidu zvážit a vyhodnotit situaci. Někteří rodiče mají tendenci říkat, že to je normální, že děti si tohle dělají, že to třeba sami zažili a také to nějak zvládli. To může být potenciálně nebezpečné. Každé dítě může na takové situace reagovat různě, některé to skutečně zvládne samo bez větších potíží, ale jiné se může potýkat s různě závažnými následky a rodiče nemusejí být vždy schopni – a to není myšleno nijak zle – to sami odhalit či posoudit. K tomu účelu jsou zde odborníci, kteří jim mohou poradit, jak nastalou situaci řešit. Dítě by také mělo vědět, že to, co se stalo, je špatně a nikdo nemá právo se takto k němu chovat a to, co se stalo, není jeho vina. Ale že to spíše něco vypovídá o člověku, který takové komentáře píše.
Téměř 10 tisíc dětí a dospívajících ve věku 10 až 17 let se zúčastnilo výzkumu Děti a kult krásy v online světě. Cílem bylo zjistit, jak sociální sítě ovlivňují vnímání krásy, proč děti upravují svůj vzhled, zda se setkaly s nějakou formou online zesměšňování a jaký vliv mají tyto faktory na psychiku. Unikátní výzkum společně uskutečnily Centrum prevence rizikové virtuální komunikace (PRVoK) Pedagogické fakulty UP s její katedrou psychologie a patopsychologie a společnost O2, která se aktuálními tématy chování v digitálním světě zabývá dlouhodobě v rámci svého programu O2 Chytrá škola.
Děti a kult krásy v online světě
Proč je kladný vztah ke svému tělu tak důležitý?
Vnímání vlastního vzhledu je v období dospívání jedním z klíčových mechanismů, které se spolupodílejí na vývoji vlastní hodnoty a sebevědomí. Dospívání je citlivé období na jakoukoli kritiku a obzvláště kritiku fyzického vzhledu. Dospívající prochází tělesnými a hormonálními změnami, čelí emocionálním výkyvům a současně si hledá své místo a postavení ve skupině, kam chce patřit a kde chce být přijímán. Ne nadarmo se tomuto období říká období krizí a bouří. Je tedy normální v tomto období o sobě pochybovat, nebýt někdy spokojen se svým vzhledem, být kritický vůči sobě i okolí. Náš výzkum ukazuje, že se svým obličejem je zcela či spíše spokojeno 50 % dětí. Neutrální postoj ke svému obličeji zaujímá 28 % dětí. Naopak spíše nespokojeno nebo nespokojeno je 21 % dětí. Plnou nebo částečnou spokojenost se svým tělem vyjádřilo 46 % dětí. Neutrálně se ke svému tělu staví 24 % dětí. Spíše nebo zcela nespokojeno je se svým tělesným vzhledem 29 % dětí. Souhrnně řečeno, pozitivní vztah ke svému tělu přispívá k našemu celkovému psychickému zdraví.
Body shaming (neboli zostuzování něčího těla, posměšky související se vzhledem) je fenoménem této doby, a i když je silně propojen s rozvojem sociálních sítí, ve společnosti je přítomen už mnoho let. Jak ho rozpoznat, co s ním dělat a jak může body shaming zasáhnout děti? O tom se moderátor a terapeut Honza Vojtko v dalším díle pořadu O čem se mlčí bavil se zpěvačkou a herečkou Annou Julií Slováčkovou a s dětskou psycholožkou a psychoterapeutkou Barborou Blažkovou ze Střediska pro ohrožené děti ROSA. Celý rozhovor si můžete pustit ve videu v úvodu článku.
O čem se mlčí: Když slova zraňují
Jak se dá obecně podpořit body positivity – tedy pozitivní vnímání nejen svého těla?
Body positivity je cesta k akceptování sebe sama a také akceptování druhých. Nemůžeme ovlivnit to, co říkají či dělají ostatní, ale co můžeme ovlivnit, jsou naše myšlenky, náš postoj, který k problému či sobě samému zaujmeme. Měli bychom nejprve zastavit shaming yourself – zostuzování sebe sama – abychom lépe čelili negativním komentářům jiných. V rámci pozitivního přístupu k našemu tělu bychom se měli zaměřovat na to, co vnímáme na našem těle pozitivně, a současně akceptovat naše nedokonalosti čili přijmout a mít rád své tělo takové, jaké je. Tento přístup pomůže člověku zlepšit jeho psychické zdraví, ale nemělo by to znamenat, že přijmeme své tělo v jakékoli podobě a budeme ignorovat zásady zdravého životního stylu. Proto se vedle tohoto pozitivního přístupu objevuje ještě další přístup, a tím je takzvaná body neutrality. V rámci tohoto přístupu se snažíme k našemu tělu přistupovat bez hraničních emocí, jako je láska či nenávist, a zaměřujeme se na přijetí a oceňování fungování našeho těla a toho, co všechno zvládne, spíše než na to, jak vypadáme. Pod pojmem fungování těla si lze představit respekt a vděčnost našemu tělu za to, co vše dokáže. Body neutrality se snaží akcentovat, že fyzický vzhled není tou prioritou, ale je to zdraví. A také že by hodnota člověka neměla být posuzována pouze podle vzhledu, ale měla by se posuzovat komplexně celá jeho osobnost.
Pořad O čem se mlčí vzniká ve spolupráci s časopisem Moje psychologie. Aktuální číslo si můžete koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce – a doprava je zdarma!
