O čem se mlčí: Sebevědomí se buduje od dětství, body shaming ho může zničit

4 min čtení

4 min čtení

Šikanu kvůli vzhledu dnes zažívá každé druhé dítě, v on-line světě se s ní pak někdy setkala třetina dětí. Čím to je? „Rozvoj body shamingu do značné míry umožňuje anonymita internetu a pak samozřejmě i osobnostní a řekněme i situační nastavení konkrétního agresora. Mnohdy se jedná o jedince, kteří sami mají problém s vlastním sebepřijetím, sami zažili nějaký druh šikany nebo prožívají jiný druh nejistoty,“ upozorňuje v novém dílu pořadu O čem se mlčí PhDr. Jana Kvintová, Ph.D., proděkanka pro zahraniční vztahy a vedoucí katedry psychologie a patopsychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Body shaming je termín, který znamená diskriminaci odlišných tělesných typů. Proč k němu vůbec dochází? 

Pokud hovoříme o body shamingu v online prostředí, nejčastějším tématem bývá jednoznačně váha. Váhové stigma se ukazuje jako široce rozšířený a především hluboce zakořeněný problém. Naše současná sociokulturní norma totiž nasazuje poměrně vysokou laťku ohledně vzhledu jedince, to znamená preferenci štíhlých a dobře vypadajících lidí. Na jednu stranu se výskytu body shamingu tak trochu není co divit, neboť je jím vlastně prostoupena celá naše společnost. Na druhou stranu však rozhodně neubližují všichni. Rozvoj body shamingu do značné míry umožňuje anonymita internetu a pak samozřejmě i osobnostní a řekněme i situační nastavení konkrétního agresora. Mnohdy se jedná o jedince, kteří sami mají problém s vlastním sebepřijetím, sami zažili nějaký druh šikany nebo prožívají jiný druh nejistoty. Samozřejmě se také může stát, že jedinec ubližuje nevědomě, respektive své komentáře považuje za vtipné a v podstatě ani nepřemýšlí o tom, jaké následky mohou mít. Je to dáno také tím, že v online prostředí nedostává okamžitou zpětnou vazbu od toho, komu byl komentář určen, případně ani od okolí. Tato zpětná vazba by mohla chování některých jedinců korigovat. 

Nejčastěji se takový druh šikany týká lidí, kteří mají nadváhu, nebo jsou dokonce obézní. Týká se ale body shaming i lidí, kteří mají opačný problém? 

Samozřejmě. V zásadě platí, že jakýkoli výkyv či odchylka od vnímané normy může být signálem pro stigmatizaci. Nicméně příliš hubení lidé jsou zdrojem šikany či body shamingu v nižší míře. Problém může nastat tehdy, když štíhlost přeroste v mentální anorexii. To je jev, který jedince vyčleňuje ze společnosti, činí jej odlišným a odlišnost je podhoubím pro vznik systematického ubližování. Na druhou stranu je třeba opět podotknout, že když štíhlí jedinci prožívají stres ze své váhy, může být příčina v osobnostních rysech a vnitřních dispozicích, rodinném zázemí, ale současně se může jednat i o problém společnosti jako takové. 

Téměř 10 tisíc dětí a dospívajících ve věku 10 až 17 let se zúčastnilo výzkumu Děti a kult krásy v online světě. Cílem bylo zjistit, jak sociální sítě ovlivňují vnímání krásy, proč děti upravují svůj vzhled, zda se setkaly s nějakou formou online zesměšňování a jaký vliv mají tyto faktory na psychiku. Unikátní výzkum společně uskutečnily Centrum prevence rizikové virtuální komunikace (PRVoK) Pedagogické fakulty UP s její katedrou psychologie a patopsychologie a společnost O2, která se aktuálními tématy chování v digitálním světě zabývá dlouhodobě v rámci svého programu O2 Chytrá škola.
Děti a kult krásy v online světě

Jaké obecné stereotypy v myšlení o lidech s nadváhou ve společnosti přežívají? 

Celá řada lidí se domnívá, že váha je něco, co může každý z nás vlastními silami ovlivnit. Proto jsou lidé s vyšší hmotností často automaticky označováni za viníky této situace. Většinou jsou tito lidé považováni za líné, mající slabou vůli, a proto nehodné respektu či akceptace. Při tomto odsouzení většinou nebývá žádná snaha uvažovat o příčinách tohoto stavu. Bojovat s tím lze jen do určité míry, a to ať již na individuální, skupinové nebo řekněme celospolečenské úrovni. Jistě to není boj zbytečný nebo předem prohraný, ale vždy je třeba počítat s tím, že budou existovat lidé, kteří druhým mohou v tomto smyslu ublížit, ať již vědomě/záměrně, či nevědomě. Proto jednou z efektivních cest je začít pracovat sám na sobě. 

Body shaming (neboli zostuzování něčího těla, posměšky související se vzhledem) je fenoménem této doby, a i když je silně propojen s rozvojem sociálních sítí, ve společnosti je přítomen už mnoho let. Jak ho rozpoznat, co s ním dělat a jak může body shaming zasáhnout děti? O tom se moderátor a terapeut Honza Vojtko v dalším díle pořadu O čem se mlčí bavil se zpěvačkou a herečkou Annou Julií Slováčkovou a s dětskou psycholožkou a psychoterapeutkou Barborou Blažkovou ze Střediska pro ohrožené děti ROSA. Celý rozhovor si můžete pustit ve videu v úvodu článku.
O čem se mlčí: Když slova zraňují

Jaké důsledky pro fyzické a psychické zdraví člověka může mít body shaming? 

Reakce dětí a dospívajících na posměšky mohou být v některých případech až tragické. V rámci našeho výzkumu, který jsme realizovali za podpory společnosti O2, jsme rozdělili důsledky body shamingu v online prostředí do tří oblastí. První skupinu tvořily reakce zaznamenávající změnu v chování dětí. Druhou charakterizovaly změny v sociální oblasti a poslední skupina zahrnovala reakce spadající do oblasti prožívání. Podíváme-li se podrobněji na výsledky reakcí dětí v oblasti chování, pak konkrétní negativní reakce spočívaly například v úniku do online či offline herní reality, započetí či zintenzivnění užívání nějakého typu návykové látky – ať již se jednalo o návykové látky společensky přijatelné, tolerované, či nelegální. Zkušenosti s negativními komentáři vzhledu mohou vést i k rozvoji nevhodných stravovacích návyků, třeba k omezování jídla, vyvolávání zvracení či užívání přípravků na hubnutí, nebo obecné změně náhledu na sebe sama a svou tělesnou identitu. Rovněž může dojít k rozvoji celé řady somatických, případně psychosomatických potíží, jako je bolest hlavy, břicha, pocity na zvracení, poruchy spánku. Pokud se týká sociální oblasti, pak z našeho výzkumu vyplývá, že čtvrtina dětí se po zkušenosti s body shamingem stala obezřetnější a přestala lidem v online prostředí tolik důvěřovat. V oblasti prožívání se objevují negativní emoce, jako vztek, podráždění, ale stejně tak i depresivní či úzkostné tendence a nižší sebevědomí. Bohužel se můžeme setkat i se závažnějšími projevy, jako jsou sebepoškozující aktivity či sebevražedné myšlenky. Je však nutné připomenout, že výsledky výzkumu, byť byl proveden na významném vzorku zhruba 10 tisíc dětí, je třeba interpretovat s opatrností, s vědomím vývojových specifik dětí ve sledovaném období a dalších aspektů, nicméně bychom je neměli ignorovat a problematikou se dále zabývat. 

Pořad O čem se mlčí vzniká ve spolupráci s časopisem Moje psychologie. Aktuální číslo si můžete koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce – a doprava je zdarma!

Moje psychologie 09/22.