Uklízejte v hlavě. Budete šťastnější

Většina návštěv se u nás poslední dobou více či méně nenápadně rozhlíží po všech koutech. Ani ne tak proto, že by byli posedlí hygienou, jsou zkrátka jen zvědaví, jak to vypadá u někoho, kdo o úklidu napsal knihu. 

Klidně to na sebe prozradím rovnou – zlatou medaili ve smejčení bychom rozhodně nevyhráli. Všeho moc škodí. Navíc se uklízení zdaleka netýká jen věcí.

Prostor, který dýchá

První oblastí velkých revizí, u které většina z nás začíná a často také končí, je okolní prostor. Vlastní byt či dům, stůl v práci, složky v počítači a podobně. Nejvíce uklizeno míváme před zkouškami nebo důležitými termíny, je to oblíbená odkládací činnost. Často se ale jedná jen o přesouvání věcí z místa na místo.

Četla jsem, že pokud musíme kupovat věci, abychom v nich uskladnili jiné věci, pak máme nejspíše příliš mnoho věcí. Nemusíme se sice hned stát fanoušky bezodpadové domácnosti (zero waste) podle Bey Johnson, stačí alespoň rozvíjet svou vnímavost vůči podmínkám, za nichž různé produkty vznikají.

Chuť vystoupit z koloběhu nesmyslného plýtvání a neférového zacházení pak přichází většinou přirozeně.

U nás doma bobtná knihovna a ještě něčeho máme rozhodně nadbytek. Psích chlupů. Jsou úplně všude. Při poslední návštěvě už si moje máma vytáhla jednu takovou ozdobu z kávy úplně bez komentáře.

Soužití se zvířetem ostatně posiluje imunitu, takže je vše v pořádku.