Jméno Ada Bartlová si možná vybavíte v souvislosti se známým blogem Módní peklo, který (na rozdíl od lesklých magazínů) mapoval českou přízemní realitu, a tak byl místy i dost jízlivý. Kdo ho ale četl pravidelně, musel uznat, že Ada není jen módní kritičkou, jež uděluje knížecí rady, ale že střihům a materiálům opravdu rozumí. Své praktické znalosti shrnula do knihy Vše, co jste chtěli vědět o módě a nyní se o ně dělí i v našem rozhovoru.
K něčemu se vám přiznám. Knihu Ady Bartlové o módě mám doma, a jakmile píšu něco o materiálech, raději cituju z ní. Když ale nakupuju oblečení, stejně někdy tápu, jaká látka je vlastně zárukou kvality a co se mi výrobce snaží sdělit. Proto jsem byla ráda, když mi Ada kývla na rozhovor, ve kterém jsem se rozhodla doptat na různé nejasnosti. Její odpovědi jsou příjemně vyčerpávající a velmi pravděpodobně poslouží prakticky i vám.
Co bychom podle vás měli učit o oblékání a módě své děti? Že není potřeba mít hromadu oblečení, které pak ani neunosíme. Že se oblečení nenakupuje z nudy, impulzivně pro radost nebo proto, že je trendy a mají ho všichni – i když v pubertě se v tom posledním musí trochu povolit, aby potomek nebyl ve škole úplně společensky nemožný. A také, že oblečení musí někdo vyrobit a je to docela pracné, proto bychom si ho měli vážit. Není špatné s dětmi šít třeba šatičky na panenku nebo hračky, aby poznaly, kolik je za tím práce.
TIP NA VIDEO: Jak pečovat o vlněné svetry?
Které materiály byste si už nepustila do šatníku? Myslím, že mám ve skříni všechny materiály, i ty umělé v něm mají své místo. Spíš si tam nechci pouštět laciné fast fashion oblečení, které vzniklo za bůhvíjakých podmínek a bez ohledu na kvalitu. Ale všude, kde to má smysl, preferuju přírodní materiály. Třeba akrylový svetr už mám, myslím, jenom jeden.
Kdybyste si naopak mohla vybrat jen pět materiálů, ze kterých bude složen celý váš šatník, které by to byly? Čtyři z nich by určitě byly bavlna, vlna, polyamid a elastan. Polyamid – nylon – a elastan jsou docela důležité třeba ve spodním prádle nebo v ponožkách, elastan i v kouscích jako třeba trička nebo kalhoty. Pátý nevím. Možná viskóza, možná hedvábí nebo kašmír. Ale nechtěla bych se vzdávat ani jednoho.
V čem se lidé nejčastěji mýlí, pokud jde o materiály? Třeba v tom, že bavlna je vždycky dobrá a kvalitní. To bohužel není pravda. Nebo že umělé materiály jsou vždycky špatné. Přitom třeba příměs zmiňovaného polyamidu zajistí delší výdrž podprsenky nebo vlněných ponožek. Také funkční sportovní oblečení je obvykle umělé. A ještě jeden mýtus se týká hedvábí a vlny – že jsou to choulostivé materiály, které se nesmějí umazat, protože se nedají prát. To také není pravda.
Módní řetězce se hodně snaží, aby nám ulehčily od pocitů viny. Třeba na e-shopu Zary jsem se u bavlněného trička dočetla, že je vyrobeno s menším množstvím vody. Jak mám této vágní informaci rozumět? Při pěstování bavlny se spotřebuje spousta vody, další voda je pak potřeba při výrobě, třeba při barvení látek. Je to jeden ze známých ekologických problémů a řetězce vědí, že část zákazníků na to slyší. Zara, respektive její mateřská společnost Inditex, má svůj štítek Join Life, kterým označuje oblečení vyrobené podle určitých eko pravidel, které si ale nastavila sama a nikdo další je nekontroluje. Vzhledem k tomu, jakou minulost a jakou celkovou pověst firma Inditex má, jsem k jejím hebkým řečem o lásce k indickým zemědělcům velmi skeptická. Dávám přednost nezávislým certifikátům, například známému a spolehlivému GOTS. Až budou řetězce prodávat oblečení se štítkem GOTS, tak k nim ráda zajdu. Ale to se nestane, protože skutečná ohleduplnost k životnímu prostředí a všem dalším částem dodavatelského řetězce se jim nemůže finančně vyplatit.
Mám šanci poznat nekvalitní bavlnu přes e-shop? Ve své knize upozorňujete, že se rozhodně neskrývá pod slůvkem bio. Bohužel moc ne. A bio bavlna opravdu není záruka kvality. U bavlny záleží na tom, jaký druh pěstujete, jaké máte klima, jak se o keře staráte. Můžete mít všechno eko a bio, a látka stejně nebude perfektní. Ale přece jen je pravděpodobnost toho vyšší, protože výrobci poctivé bio bavlny se snaží o co nejvyšší kvalitu. Jinak můžete zkusit hledat oblečení, u kterého je uvedeno, že je třeba z česané bavlny, z Pima bavlny nebo jiných lepších druhů.
Vnímáte nějaký posun v chování řetězců, pokud jde o šetrnější materiály? Je něco, co jim můžeme věřit? U řetězců rozhodně platí důvěřuj, ale prověřuj. Všimla jsem si, že se teď hodně objevuje viskóza EcoVero, která se vyrábí podle přísných environmentálních standardů a nelze to nijak ošidit. Vždycky se ale podívejte na štítek, kolik viskózy EcoVero výrobek obsahuje, jestli to třeba není jen polovina. U jakýchkoliv nejasných tvrzení, viz probíraná Zara a její „snižování dopadů na životní prostředí“, může jít o pouhý greenwashing.
Ani udržitelné značky nebývají vždy zárukou trvanlivosti. Nedávno jsem si koupila parádní černé džíny Reformation a bála se je vyprat, protože by mohly ztratit odstín. Samozřejmě se to stalo. Dá se tomuhle nějak zabránit? Zrovna džíny jsou proslulé tím, že se z nich barva vymývá a nedá se s tím nic moc dělat. Měly by se určitě prát naruby a v co nejchladnější vodě, někdo doporučuje máchat je v lehce kyselé vodě s octem nebo kyselinou citronovou. Prodávají se i prací přípravky na černé oblečení a speciální dobarvovadla na džíny. Džínovina je prostě trochu potvora, a zvlášť ta černá.
Můžu dopředu poznat, že mi bude něco žmolkovat? Žmolky se dělají na látkách vyrobených z přízí, v nichž je hodně volných krátkých vláken, která se snadno uvolňují a cuchají do sebe. Dělají to některé druhy vlněných, bavlněných, viskózových, polyesterových a akrylových látek. U vlny a dalších materiálů ze zvířecí srsti je ale výhoda v tom, že žmolky celkem snadno odstraníte a na oblečení to není poznat, pokud už není hodně obnošené. Na polyesteru bude ta ošoupanost vždycky vidět, i když žmolky odstraníte. Teď se hodně prodávají podzimní a zimní úpletové kousky z teplejší viskózy, obvykle s příměsí polyamidu. Hlavně šaty, lehké svetříky. Ty rády žmolkují, ale taky se dají celkem bez problémů osvěžit odžmolkovačem.
V poslední době se hovoří o tom, že některé materiály ani nepotřebují prát, stačí vyvětrat. Souhlasíte s tím a pro které to platí? To platí pro vlnu a další živočišné materiály včetně hedvábí. Čistě vlněný svetr nebo šálu opravdu stačí na pár hodin pověsit, ideálně ven, a všechny pachy (pot, pach jídla z restaurace, kouř) zmizí. Sportovci, kteří vyzkoušeli umělé i merinové funkční prádlo, vám určitě potvrdí, že v merinovém se dá přežít i několikadenní túra. Umělé je na vyprání po hodině rekreačního běhu.
Pojďme k vlně. Záleží na tom, kolik je v produktu procent? Jaké vlastnosti má 100% vlněný kabát oproti tomu, který obsahuje 60 až 80 % vlny nebo dokonce jen 40 %? Záleží na procentu, ale i na použité vlně a na gramáži a typu látky. Silný, huňatý flauš z kvalitní vlny pochopitelně zahřeje nejvíc. V kabátové látce je ideál tak 80 procent vlny, zbytek umělé vlákno, které zlepší odolnost látky. Stoprocentní vlněný flauš je choulostivý, hrozí, že se brzo ošoupe. Takové ty kabáty se 40 a méně procenty vlny jsou vynález fast fashion. Vlna je tam spíš jen proto, aby měl kupující pocit, že ho úplně neošidili.
Při nakupování automaticky vyřazuju cokoliv, co je z polyesteru, někdy si ale připadám jako ti, kdo z jídelníčku úplně vypustí cukr. Existuje něco jako kvalitní polyester, kterého se nemusím bát? Existuje, ale ve fast fashion obchodech ho moc nenajdete. Některé polyesterové úplety jsou příjemné na nošení, poznají se podle toho, že jsou na omak chladné a pocitově těžké, splývavé. Také na společenských šatech má polyester svoje místo, když nechcete utrácet za hedvábí, ale chcete efektní látku, třeba satén nebo brokát. Do pracovních kostýmů a halenek se polyester přimíchává kvůli mačkavosti, tam už pak záleží na tom, kolik ho na těle snesete – někomu to nevadí. Ale kupovat si čistě polyesterový svetr, kalhoty nebo letní šaty nemá moc smysl.
Kterým kouskům oděvu můžu odpustit polyamid nebo akryl? Polyamid se většinou používá jako příměs pro zlepšení odolnosti. Klasicky třeba v podprsenkách, ty by bez polyamidu za moc nestály, hned by se vytahaly a sepraly. Dává se do silnějších viskózových úpletů, přidává se k vlně, třeba do kabátových látek, o kterých jsme mluvily. Akryl je v pořádku jako náhražka vlny, pokud zrovna nemáte rozpočet na vlněný svetr. Taky vás zahřeje, i když ne tak dobře jako vlna. A je dobrý na dětské svetříky a čepice, protože se může často prát a nemusí se na něj používat speciální prací přípravek. Jestli pletete, tak si můžete vybrat ze spousty vylepšených akrylových přízí, které jsou krásně měkké a upravené tak, aby nežmolkovaly.
Čeho bych si měla všímat, když vidím v e-shopu šaty z rychlého řetězce vyfocené na modelce? Hlavně se nenechte uchvátit atraktivní fotkou. Na fotce se dá všechno pěkně naaranžovat, nasvítit, zvolí se zajímavé prostředí, zajímavá modelka. Když potom ale v šatech půjdete po ulici, nebudou vypadat tak efektně, nebudou neustále rozevláté nebo nastavené jen z jednoho konkrétního úhlu. Koukejte i na střih. Modelky jsou vysoké a hubené, krabicovitá halenka na nich vypadá dobře, ale jak bude vypadat na průměrně vysoké ženě s nemodelkovskými prsy a boky? Při online nákupech je lepší vybírat střihy, které už máte vyzkoušené. Nekupovat si třeba sukni nabíranou v pase, když víte, že máte vysoko položený pas a široké boky. I kdyby na modelce vypadala jako ta nejkrásnější sukně na světě.
Hodně se řeší materiály budoucnosti. Přiznám se, že se v nich sama nevyznám. Je podle vás nějaký, o kterém v blízké budoucnosti uslyšíme nejčastěji? Každou chvíli se nějaký objeví, ale dost často jsou to materiály, které se nedají vyrábět ve velkém množství. Třeba různé náhražky kůže z rostlinných surovin. Aby se materiál mohl skutečně rozšířit, musí ho být k dispozici hodně a nesmí být moc drahý. Proto se třeba teď i ve fast fashion obchodech objevuje zmiňovaná viskóza EcoVero, která je sice dražší než běžná viskóza, ale ne o tolik a dá se jí vyrobit dostatek. Právě v materiálech z regenerované celulózy momentálně vidím největší budoucnost. Kromě viskózy EcoVero je to ještě tencel či modal, možná se časem objeví další nové varianty. Vstupní surovinou je celulóza, třeba z bambusu nebo dřevěného odpadu, a jsou k dispozici technologie, které umožňují výrazně šetřit vodou a chemikáliemi během výroby. A kvalitní viskózové látky jsou úžasně příjemné na nošení a jejich údržba je jednoduchá.
Kde vy sama čerpáte informace o materiálech a o módě obecně? Internet a odborná literatura. Na internetu samozřejmě trendy a novinky, v odborné literatuře všechno ostatní, jako jsou materiály, historie. Teď jsem zrovna četla Textilní zbožíznalství ze 60. let, které jsem objevila v knihovně. Zajímavé informace se dají najít všude.
Před jedenácti lety jste spustila kritický blog Módní peklo, který si bral na paškál český styl. Máte s tímto projektem ještě nějaké plány, nebo už se vyčerpal? Módní peklo už se vyčerpalo. Bylo odrazem své doby, stejně jako to platí pro samotnou módu. Dnes už většina lidí ví, co je to fast fashion a slow fashion, a kdo chce, ten snadno sežene informace o materiálech, o dopadech módního průmyslu, prostě o všem, co ho zajímá. Ani módní policie v bulvárním stylu už dnes moc nefrčí. Mnohem větší smysl má módní vzdělávání pro ty, kteří o něj mají zájem.
Setkala jste se někdy s hejtem, který by útočil na to, jak se oblékáte vy sama? Pokud ano, co vám vyčítali? No samozřejmě. Hlavně v dobách Módního pekla jsem měla pomalu antifanklub, ale to se dá očekávat, když píšete takový rýpavý blog. Někteří si o mně vytvořili určitou představu, a když mě pak někde viděli a nezapadla jsem jim do ní, tak mi to vyčetli. Každý něco jiného – někdo, že jsem málo elegantní, někdo zase, že jsem moc usedlá, málo barev, moc barev…
Co podle vás bylo módní peklo roku 2021? Letošní trendy mi snad ani moc nevadily, nepřijde mi, že by se nosilo něco vyloženě ošklivého. Takže se z otázky vykroutím, že letošní módní peklo číslo jedna jsou tyvekové kombinézy a smutná nutnost nosit respirátory. Snad už se brzo doočkujeme a budeme to mít za sebou, abychom mohli zase řešit hlouposti, jako je móda.
Narodila se do krejčovské rodiny, kde odmalička čerpala know-how o tom, jak mají vypadat správně ušité šaty. Vystudovala speciální pedagogiku na Masarykově univerzitě v Brně, kde také žije. V roce 2010 založila osvětový blog Módní peklo, který v roce 2012 získal Křišťálovou lupu v kategorii One (wo)man show. Svoje znalosti a zkušenosti pak v roce 2018 shrnula v knize Vše, co jste chtěli vědět o módě. Loni z anglického originálu přeložila knihu Fashionopolis, která u nás vyšla pod názvem Vláda módy.
O Adě Bartlové
Vydala jste knihu Vše, co jste chtěli vědět o módě. Kromě materiálů, kterým se věnujete v první polovině, v té druhé najdeme Encyklopedii stylů. Baví mě názvy jako úřednický punk nebo modelka v civilu, ze kterých cítím lehkou ironii. Jak byste nazvala svůj vlastní styl? Teď v zimě nosím většinou volnočasovou eleganci: teplé midi šaty, silné punčocháče, kabát. Mám ráda barevné kožené rukavice a teploučké šály nebo šátky, koupené i vlastnoručně pletené. V létě mám nejraději barevné šaty, obvykle se širokou sukní, ale také jednoduché úpletové maxi šaty. Takže pokaždé je to trochu jiný styl, někdy romantičtější, někdy vyloženě zaměřený na barvy.
Móda se rychle vyvíjí, vznikají nové značky, nakupovat teď můžeme třeba přes Instagram, do popředí se se svými trendy dostává generace Z. Máte pocit, že bude třeba knihu rozšířit a vydat znovu? Myslím, že zatím stačí v té podobě, ve které teď je. Část o materiálech, barvách nebo vhodných střizích bude aktuální vždycky. Styly budou zastarávat, nahradí je nové, tak to v módě chodí odjakživa. Snad jednou zastará i kapitola o fast fashion, to by bylo fajn. Sama jsem zvědavá, kdy začnu mít pocit, že by to chtělo nové vydání.
Často čteme (a píšeme) rady, abychom investovali do nadčasových kusů, jako je třeba vlněný kabát. S tím souhlasím, z vlastní zkušenosti ale vím, že často zastarají střihy a koneckonců stárnu i já. Vlněný kabát, který jsem oblékala v pětadvaceti, už bych dnes nenosila, je trapně vypasovaný. Existuje podle vás v módě vůbec něco, co nepodléhá zubu času, nebo je to jen taková fata morgána, které chceme věřit? Máte pravdu, že ani nadčasové kousky nejsou v tomto ohledu úplně odolné. Vždycky se najde nějaký prvek, podle kterého se pozná doba vzniku. Největší jistota jsou jednoduché, základní střihy, třeba obyčejné šaty s áčkovou sukní, trenčkot s páskem, rovné kalhoty, pouzdrová sukně, obyčejný polopřiléhavý svetr… Nejsou na nich tolik vidět trendy a dají se snadno dokombinovat novějšími věcmi. Mám šaty po babičce ze 40. let, s jednoduchým živůtkem, s krátkými přinechanými rukávky a půlkolovou sukní, které jsem v patnácti nosila do tanečních a které si dnes občas vezmu do divadla, a nepoznáte, že jsou tak staré. Mám jednoduchý rovný zimní kabát z druhé ruky, původně snad z 80. let, a také je nositelný, protože na něm ta osmdesátá léta nejsou vidět – nemá vycpávky ani dramatické princesové švy, které se tehdy nosily. Šaty se spadlými rameny a širokým volánem, které jsem si koupila letos v létě, budou za pár let out, ale ty obyčejné lněné bez rukávů a s kolovou sukní, které jsem si ušila, nepochybně unosím mnohem déle.
