Před pěti lety založila koncept TVORBOU jako upcyklační platformu. Později se nápad rozvinul ve vintage obchod zaměřující se na nadčasové modely. Před nedávnem k němu Veronika Karmazínová přidala ještě půjčovnu vintage svatebních a alternativních šatů. Snaží se tak bourat tradiční stereotypy a nabádá budoucí nevěsty k tomu, aby slepě nenásledovaly trendy a vydaly se osobitější a udržitelnější cestou.
Při výběru šatů bude nevěstu zajímat nejen to, jestli jí model sluší a sedí, ale také jestli ho využije i po svatbě. Spousta modelů totiž nakonec končí zapomenutá ve skříních, případně odložená v second handech. A právě do nich se před lety vydala Veronika Karmazínová, zakladatelka vintage shopu TVORBOU. Postupem času si vytvořila vlastní sbírku unikátních svatebních šatů, jejichž historie někdy sahá až do 50. let minulého století. Proč jsou svatební kousky tak předražené? Proč začala TVORBOU spolupracovat s mladými návrháři a jsou velikosti nabízených svatebních modelů dostačující? To se dozvíte v rozhovoru.
TIP NA VIDEO: Jak se za posledních 100 let vyvíjely svatební šaty?
Říkáte, že TVORBOU tvoří hlavně láska k oblečení z minulosti, oslavujete pomalou módu a ctíte udržitelný přístup. Jak jdou svatby ruku v ruce s udržitelností? Když jsem obchod založila, navštívila jsem opravdu mnoho second handů a objevila tak spoustu míst, kde se vintage svatební šaty dají sehnat. Tenkrát mě napadlo si jedny z nich koupit a upcyklovat je na nový kousek. Od té doby jsem nad celým svatebním byznysem začala mnohem více přemýšlet a poznávat ho, což šlo ruku v ruce s tím, že jsem se sama letos vdávala. Postupně jsem zjišťovala, jak velké množství konfekčních půjčoven tu máme a kolik je zde krásných malých salonů. Nakonec se ale stejně ukázalo, že většina šatů je vyrobená z polyesteru či jiných umělých vláken a že spousta lidí si stále nechává dovézt šaty z AliExpressu. Na jednu stranu to samozřejmě chápu, ne každý má finance objednat si model u lokálního návrháře. Kvalita materiálu se ale výrazně promítá do toho, jak mohou být kousky využity i po svatbě. Spoustě nevěst jejich šaty stále visí doma na ramínku. Rozumím tomu sentimentu a vzpomínkám, na druhou stranu není od věci se na svatby dívat i pohledem cirkulární ekonomiky, oblečení více točit a opakovaně využívat věci, které už jednou byly vyrobené. A to se týká celého přístupu k oblečení. Svatby jsou ale celkově ještě více nadsazené. Něčemu dáte přívlastek svatební a automaticky je daný model klidně i třikrát dražší.
Koncept TVORBOU vznikl v roce 2016 jako reakce na fenomén fast fashion. Původně zamýšlená upcyklační platforma ve své současné podobě vintage shopu odráží potřebu smysluplně vracet oblečení zpět mezi lidi. Dnes je nejen on-line obchodem s vintage oblečením, ale s podtitulem svatební od TVORBOU také vintage & alternativní půjčovnou svatebních šatů.
Co je TVORBOU?
Takže souhlasíte s tím, že svatby jsou marketingový tah i z hlediska šatů a jejich ceny? Myslím si, že ano. Nebylo by od věci dopady svatebního průmyslu trochu snížit.
Víte, jak a kde reálně končí některé zapomenuté šaty? Myslím tím i ty ze salonů, které si třeba už nikdo nepůjčuje a mají svá nejlepší léta za sebou. Z klasických salonů si je nevěsty často koupí a skutečně jim visí spoustu let bez povšimnutí ve skříni. Jaký je osud vyřazených modelů z půjčoven si netroufám odhadovat. Ale moc dobře víme, jak ke zbylému oblečení přistupují fast fashion značky, které je ve velkém třeba pálí, což může mnohé naznačovat. Stejně tak spousta salonů nabízí na starší kousky velké slevy. Šaty, které dříve stály 25 tisíc, náhle stojí třeba jen tři tisíce. Člověk, který o celé problematice módního průmyslu víc přemýšlí, se pak hned začne ptát, co to musí být za kvalitu, že je možné jít s cenou tak nízko, a jak vysoká musela být marže. Tím se opět dostáváme k tomu, jak nadsazené ceny svatebních modelů jsou.
Myslíte, že si všechno to, co jste teď zmínila, ženy v Česku uvědomují? Cítíte třeba ve svém okolí, že se přístup ke svatbám proměňuje? Už dlouho se pohybuji v bublině lidí, kteří o svatbách přemýšlí v širších kontextech. A moc ráda bych teď hranice této bubliny překročila a dostala se i k zákazníkům, kteří stále chodí nakupovat do řetězců. Lidé z mého okolí již udržitelnost svatby berou jako klíčový prvek celého plánování. Netvrdím, že si hned musí půjčovat vintage šaty nebo je pořizovat v second handu, ale rozhodně vidím budoucnost právě hlavně v půjčování šatů. Ano, pro mnohé je to velká investice a šaty si raději rovnou koupí, ale pouhé zapůjčení řeší onen prvotní problém, co s šaty udělat, až svatba skončí. Naprosto chápu, že někteří chtějí být na své oslavě jedineční, ale není od věci případně uvažovat i o tom, zda náhodou šaty po svatbě nepůjdou ještě nějak využít – tím samozřejmě narážím třeba na jejich celkový střih i nadčasové pojetí.
Pravou hodnotu nachází v objektech s minulostí. Po letech plných studií, sportu a práce v marketingu na zajímavých projektech teď znovuobjevuje zálibu v rukodělných produktech a činnostech. Dbá na kvalitu a její vášní jsou přírodní materiály. TVORBOU je její vysněným projektem. A opravdovým naplněním jí je dcera Nina.
Veronika Karmazínová
To jste mimochodem zmiňovala i u svých prvních svatebních šatů ze second handu. Jak jste je tedy nakonec upcyklovala? A jak vůbec vypadaly vaše začátky s TVORBOU? TVORBOU vzniklo na konci roku 2016. Nejprve to byla upcyklační platforma. Spojila jsem se s kamarádkami a lidmi, které bavilo šití, a společně jsme začali přetvářet jednoduché pánské košile v dámské oblečení. Poté jsem začala studovat oděvní školu a do toho jsem se stala maminkou. V té době jsem ale šít už nestíhala. A tak jsem upustila od původního nápadu a začala jsem se zaměřovat na vintage oblečení, které vyniká nadčasovými barvami a střihy. Díky pedagogům na škole jsem navíc pronikla do tajů materiálů, učila se, jak se chová vlákno, jaké jsou vlastnosti i výhody přírodních materiálů. Začala jsem putovat po vintage místech a sem tam jsem objevila právě nějaké svatební šaty. Jednou na mne takto vykoukl jeden typický model z 90. let – s živůtkem, ale vyrobený z nádherného materiálu. Šaty jsem tehdy koupila, oslovila kamarádku-kolegyni a ta model přešila. To byl ten prvotní impuls. Hledala jsem stále více šatů a postupně se z malé osobní sbírky stala sbírka nabízená na TVORBOU.
Kolik svatebních šatů teď nabízíte? Zhruba dvě až tři desítky. Každý kousek je z jiného období – od 50. let po maximalistické modely ze zmíněných devadesátek. Většina je pořízená v second handech, vintage obchodech či na on-line platformách typu Vinted. Mám ale třeba i model ušitý lokální švadlenkou, ve kterém se vdávala kamarádka, nebo rodinné poklady. Nedávno mi dala šaty i má sousedka. Jsou po její sestře a mamince. Jsou to úžasné kousky, se kterými se dá dále pracovat, aby vznikl modernější model.
Takže nabízené vintage šaty nemají vždy svou původní podobu? Nechci, aby si například šaty ze 70. let půjčila slečna, která chce svou svatbou imitovat svatbu z dané doby. Často ale šatům stačí málo, aby dostaly aktuální nádech; myslím tím drobné úpravy, neboť šaty nebývají ve stoprocentní kondici. Stejně tak k nim mnohdy postačí vzít třeba jen bílé boots na platformě, kozačky, stříbrné metalické boty nebo třeba zajímavé doplňky. Model ihned dostane úplně jiný ráz. A to je můj cíl.
Co je na výběru vhodných šatů nejsložitější? Zajímají mě hodně velikosti. Dříve měly nevěsty mnohem útlejší pasy. Vidím to na šatech třeba i své maminky, nemám šanci se do nich dostat. Říkala jsem si, jak je to možné. Ale je to často tím, že se nevěsty vdávaly podstatně mladší, klidně ve 20 letech. Děti měly až po svatbě a teprve poté se jim začala měnit postava. Druhým problémem jsou materiály. Šaty jsou často vyrobené ze syntetiky. Dá se to ale často vyřešit třeba hedvábnými spodničkami, takže to není tolik limitující.
Jaké jsou nejvhodnější materiály na svatební šaty? Překrásné je hedvábí. Je to ale velice delikátní a náchylný materiál. Při méně opatrném zacházení se tak z šatů může stát jednorázová záležitost. Představa, že se hedvábí válí po trávě, není zcela ideální. Zajímavý ale může být i len, který v létě chladí a v zimě hřeje. Kompromisem je viskóza.
Kdo jsou vaše zákaznice? Především ženy, které řeší udržitelnost a milují šaty s příběhem. Chápou, že jedna dírka na sukni neznamená konec šatů, že spousta věcí se dá opravit a že s věkem a putováním k různým zákaznicím si model píše vlastní historii.
Neobáváte se, že za vámi budou ženy chodit jen proto, že cokoliv, co je vintage, má dnes nálepku trendy záležitosti? Vnímám to pozitivně. Pokud je vintage trendy, tak já to jedině ráda podpořím svou nabídkou svatebních šatů.
Co považujete za největší klenot ve své nabídce? Šaty z období 50. a 60. let, které mi původní majitelka prodávala s tím, že jsou po její tetě a že jsou staropanenské. To znamená, že tetička se v nich vdávala skutečně jako panna. Navíc jsou střihově velmi jednoduché. Klenoty mám ale i z jiného soudku. Díky svému studiu na oděvní škole jsem vloni zahájila spolupráci se studenty a půjčovnu doplnila zatím o pět alternativnějších modelů, které vznikly jako závěrečné studijní práce a kromě jedné přehlídky by dále nebyly využity. Mám v plánu v tomto pokračovat a oslovovat další mladé návrháře.
Myslíte, že po takových modelech je poptávka? Upřímně doufám, že se svatby začnou postupně proměňovat. Líbí se mi, když to někdo dělá jinak. Baví mě vidět osobitou nevěstu, která se nebojí ukázat odlišné svatební šaty a být jiná.
Před chvílí jste zmínila velikostní limity u vintage šatů. Co když k vám dorazí zákaznice s větší konfekční velikostí? Jak chcete do budoucna řešit velikostní inkluzivitu? Zvětšit malé šaty je problematické, naopak to funguje mnohem lépe. Modely mají často švové záložky, které se dají vypárat a šaty se povolí. Ale to vyřeší posun třeba jen o jednu velikost. Vím moc dobře, že malá škála velikostí je velký problém, uvědomuji si to a chci to do budoucna změnit. Nechci nabízet šaty pouze ženám velikosti XS a S. Řešení vidím například v separátních modelech s variabilní a dobře upravitelnou sukní a vrškem.
To se už ale bavíme spíše o spolupráci s designéry než přímo o vintage modelech, že? Ano. Občas narazím i na vintage šaty větší velikosti, ale většinou jde o velmi nevkusné modely.
Máte teď v nabídce takové, které by oblékla třeba žena velikosti 44 nebo 46? Vím, že je to problém, ale nemám. Mám model 42, ale nic většího zatím ve sbírce není a vím, že by to tak být nemělo. Chci to ale vyřešit a zabývám se tím nejen ve svatebním segmentu, ale v celém TVORBOU. Obecně ale nemám ráda velikostní štítky. Velikosti nejsou univerzální a mnohem raději napíšu přesné rozměry modelu, než abych slepě uvedla, že jde o velikost L.
Na vašem webu jsem zjistila, že je možné si u vás svatební šaty i koupit. Není to trochu v rozporu s cirkulární ekonomikou a nutností vracet modely do oběhu, jak jste tvrdila na začátku? Koupit jde jen některé šaty. Za poslední tři roky jsem se výrazně posunula a u některých modelů budu ráda, když udělají radost někomu jinému. A stejně tak jsem chtěla podpořit studenty. Někteří z nich dali svolení, že jejich modely je možné odkoupit. Jsme domluvení na provizích z půjčení, ale toto může být další forma ocenění jejich práce a snahy.
