3 věci, které nemusíme závidět Francouzkám

Francouzky jsou věčnou inspirací i nedostižným vzorem. Jsou štíhlé, i když se cpou croissanty, živelné, ačkoli vždy zachovávají dekorum, a sexy, aniž by se o to vůbec snažily. Anebo je to celé trochu jinak?

1. Francouzky jsou pozadu s feminismem

Francouzky to mají složité. Na jednu stranu mají státem placenou vynikající péči o děti: Pro zbytek Evropy nebývalých 99 % dětí je od tří do pěti let ve školce. Teoreticky se tedy matky mohou rychle vrátit zpátky do práce a vrhnout se na kariéru. Jenže Francouzky získaly volební právo teprve v roce 1944 a dodnes je například ve školách učitelé strategicky (výběrem předmětů či literatury) vedou k tomu, aby se z nich jednou staly oddané manželky.

Když mluví v parlamentu poslankyně, její kolegové se nezdráhají přerušovat ji kvokáním.

Jeden příklad za všechny. Většina Francouzek byla šokována stejně jako jejich partneři, když byl kandidát na francouzského prezidenta – obdivovaný Dominique Strauss-Kahn – v New Yorku odveden americkou policií v klepetech a obviněn ze znásilnění. „Jenom proto, že chtěl, aby ho pokojská sexuálně oblažila…“ Ke stíhání nedošlo, ale další detaily z barvitého intimního života připravily Strausse-Kahna o vzletnou kariéru. Ve Francii se pak sice konečně rozproudila národní debata, ale moc se toho nezměnilo. Francouzi se zneužívání postavení k sexuálním výbojům nehodlají vzdát. Když mluví v parlamentu poslankyně, její kolegové se nezdráhají přerušovat ji kvokáním, a když se jedna z mála političek objeví v šatech, začnou hvízdat. Ale to zrovna nepatří k tomu, čím se Francouzky chlubí.