Proč už neumíme mlčet?

Mlčeti zlato, říká jedna česká lidová moudrost. Proč už se jí neřídíme a místo toho máme potřebu vykřičet do světa názory na všechno, od očkování po americké prezidentské volby?

"Tedy! Do dneška jsem netušil, kolik máme mezi svými známými odborníků na americkou politiku,“ poslal mi 9. listopadu ráno, pár hodin po volbách ve Spojených státech, sarkastickou esemesku můj kamarád politolog.

Za mořem Donald Trump ještě ani nestihl vystoupit se svým prvním projevem v roli nově zvoleného prezidenta, ale naše facebooková stěna už byla plná názorů na to, co se stalo, jak se to přihodilo a co bude zvolení tohoto člověka do tak významné funkce znamenat pro svět.

Kéž by to věděl aspoň Donald Trump sám, nejen Arnošt z Frýdku-Místku, Martina z Hořovic, Pavel z Popic, napadlo mě. Kteří mimochodem pár dní předtím byli „experty“ na českého prezidenta Zemana, týden dozadu na očkování a zhruba měsíc zpátky na feminismus. Ale proč to píšu.

Nevím, jestli se to děje i na vašich sociálních sítích nebo ve vašem okolí, v tom mém se ale tenhle nešvar vyjadřování názorů na všechno a všechny rozmáhá docela zásadně. A mě to nesmírně fascinuje.