O čem se mlčí: Ohrožené rodiny bojují s předsudky, včasná pomoc se vyplatí všem

4 min čtení

4 min čtení

„Ohrožená rodina neznamená, že úplně nefunguje a dítě nemiluje. Jen je v situaci nebo se dostává do situace, kdy jí problémy přerůstají přes hlavu a nedokáže si s tím poradit sama,“ říká Marie Oktábcová, ředitelka Nadace J&T, která řadou svých aktivit pomáhá lidem zvládat náročné životní situace. Ta byla zároveň jedním z hostů dalšího dílu pořadu O čem se mlčí.

Kdo jsou vlastně ohrožené rodiny? S jakými problémy se potýkají?

To je docela důležitá otázka, protože s tímto termínem je spojena řada předsudků, kdy si hodně lidí představí nefunkční rodinu například alkoholiků, kteří se nestarají o dítě. A to je doma hladové, špinavé, opuštěné… Tak to ale není. Ohroženou rodinou se v nějakém okamžiku může stát každá rodina. Spektrum problémů je široké, od ztráty bydlení, rozvodu, ztráty práce, psychických problémů u rodičů či dětí po například narození dítěte s postižením. Ohrožená rodina je rodina, která se potýká s problémem/problémy, které v danou chvíli nedokáže bez pomoci vyřešit sama. 

Někteří lidé mohou namítat – proč podporovat biologické rodiny v ohrožení a předcházet tak tomu, že děti musí svůj původní domov opustit, když ten přece nefunguje. Není to plýtvání úsilím a prostředky? Nebylo by takovým dětem vlastně lépe v ústavu, kde mají všechno potřebné? 

V první řadě je potřeba říct, že dítěti v ústavu právě chybí to základní, a to blízký člověk, jeho člověk, který nechodí ze služby domů za svou rodinou, protože ono dítě je jeho rodina. Po materiální stránce dětem v ústavu určitě nic nechybí, ale nemají to zásadní – rodinu. Je potřeba si uvědomit, že ohrožená rodina neznamená, že úplně nefunguje a dítě nemiluje. Jen je v situaci nebo se dostává do situace, že jí problémy přerůstají přes hlavu a nedokáže si poradit sama. To se může odrážet i v nedostatečné péči o dítě, která ale může být pouze dočasná. Po překlenutí obtížné situace může pominout. Taky se může jednat o rodiče, kteří sami vyrůstali ve špatném prostředí nebo v ústavní péči a neměli se od koho naučit, jak vychovávat dítě, jak fungovat v běžném životě. A mnoho takových problémů rodin a rodičů se dá vyřešit pomocí v terénu a plýtvání prostředky to rozhodně není. Prevence se vyplatí ve všech oborech. Ve zdravotnictví to víme a nikdo o tom nepochybuje a je potřeba si uvědomit, že stejně tak to platí v sociálních službách. Včasný zásah ušetří řadu peněz. 

V čem jsou podle vás největší rezervy v péči o ohrožené rodiny? Co by se ještě mělo dál změnit, aby co nejvíce dětí mohlo vyrůstat ve svých původních rodinách? 

Je to právě nedostatečný důraz státu na preventivní služby a včasnou pomoc ohroženým rodinám. Představme si třeba mladou těhotnou dívku, kterou opustí partner, nemá rodinné zázemí, kde bydlet. Pokud jí pomůžeme včas, ještě před porodem, pravděpodobně situaci zvládne. Zatímco když to neuděláme, nebude mít podporu a nebude se mít z porodnice kam vrátit, nabude pravděpodobně sama dojmu, že dítěti možná bude lépe bez ní, v ústavu. A dítěti hned po narození vezmeme mámu a mámě šanci na to stát se dobrým rodičem. Měla by se posílit síť preventivních služeb tak, aby byla dostupná napříč celou Českou republikou a přestalo tak platit ono pověstné – záleží na tom, kde se narodíte. Také je potřeba zaměřit podporu na nejohroženější rodiny s dětmi, jako jsou například rodiny s dětmi s poruchou autistického spektra, na rodiče samoživitele… A mohla bych asi jmenovat další a další skupiny. 

Co může udělat pro stabilitu a fungování rodin obec a stát? Jak jejich fungování systémově podpořit? 

Částečně jsem to již zmínila v předchozí odpovědi. Je to posílení služeb pro rodiny, je to zajištění stabilního víceletého financování organizací, které služby poskytují. Je důležité, aby si stát i obce uvědomily, že včasná investice do podpory rodin je nejen důležitá, protože jsme povinni zajistit všem dětem možnost vyrůstat v rodině nebo rodinném prostředí, ale státu se navíc z dlouhodobého pohledu finančně vyplatí – fungující rodina znamená fungující společnost a méně patologických jevů, jako je třeba bezdomovectví a podobně. 

Co je to sociálně aktivizační služba neboli SASKA? Jak poznat sociálně ohroženou rodinu a jakou podobu má v ČR podpora těchto rodin? O tom se terapeut a moderátor Honza Vojtko v novém díle pořadu O čem se mlčí bavil s ředitelkou Nadace J&T Marií Oktábcovou a s Janou Ženíškovou, vedoucí týmu podpory pro rodinu a dítě organizace Amalthea. Celý díl si můžete pustit ve videu v úvodu článku.
O čem se mlčí: Když potřebujete záchrannou síť

Jaké jsou další aktivity, kterými se Nadace J&T zabývá a pomáhá tak lidem zvládat náročné životní situace? 

Pro nás jsou důležitá témata rodina a domov. Ve zkratce pomáháme tak, aby děti mohly vyrůstat ve vlastních rodinách nebo náhradních. A aby mohli lidé na sklonku života umřít v blízkosti svých lidí, nejlépe doma, podporujeme zejména mobilní hospice. Pomáháme jak konkrétním rodinám, které se ocitly v tíživé sociální situaci, tak podporujeme organizace, které poskytují ohroženým rodinám s dětmi služby, aby rodiny nepříznivou situaci zvládly. Vedle toho si uvědomujeme, jak je důležité mít kvalitní služby a systém. Proto jsme před více než dvěma lety spustili iniciativu 8000 důvodů, která cílí na podporu krajů v procesu deinstitucionalizace a na systémové změny v oblasti péče o ohrožené děti. 

Projekt O čem se mlčí vzniká ve spolupráci s časopisem Moje psychologie. Aktuální číslo s tématem si můžete koupit v naší on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!

Moje psychologie 07/22.