Milá Boženo, proč jsme i 200 let po tvém narození přikované k plotně? | Ženy.cz
 


Milá Boženo, proč jsme i 200 let po tvém narození přikované k plotně?

5. dubna 2021 • 06:00
• Foto: iStock.com

Doba se změnila. Žena už dávno nemusí být přikovaná ke sporáku a podřizovat se společenským konvencím. Žila jsem v téhle iluzi emancipované samostatné ženy donedávna, než tady přistál covid. A než se objevily pojmy jako distanční výuka nebo home office.

Hodně se toho namluvilo okolo seriálu Božena, který se podíval na slavnou spisovatelku  Boženu Němcovou trochu jiným pohledem, než jsme byli zvyklí. Odvážná. Hrdá. Ale také nesoudná. Krutá. A taková nestyda! Nemanželský sex, ambice, chtít si žít po svém. To bylo na tehdejší dobu velmi neobvyklé. Manžel to s ní určitě neměl jednoduché, ale žili v době, kdy to neměla jednoduché ani ona. Společenská pravidla byla jasně daná. Muž pracuje a živí. Žena se stará a rodí. Kdo pravidla porušoval, ten si koledoval.

VIDEO: Podívejte se na osud naší slavné spisovatelky Boženy Němcové.

A Božena si koledovala pořádně. Dovolila si mít milence, ale také se nevzdělávat jen proto, aby mohla svému muži později zahrát na klavír a na večírcích recitovat básně. Vzdělávala se proto, aby mohla skutečně pracovat, diskutovat ve společnosti stejně vzdělaných mužů a také aby si dokázala vydělat na živobytí sama. Dříve přinejmenším velmi výstřední. Dnes samozřejmé. A je hrozné si představit, že bychom takové konvence museli dodržovat i dnes! Žijeme naštěstí v úplně jiné době. Můžu pracovat. Můžu si rozhodnout, kdy budu mít dítě. Můžu dokonce řídit auto. A dokonce si ho můžu koupit za vlastní vydělané peníze. Stejně jako vlastní byt.

Má to samozřejmě pár malých háčků. Třeba že si na ten byt a auto vydělám za trochu delší dobu než muž. Plat muže je v průměru pořád o sedm tisíc vyšší než průměrný plat ženy, ale tady v Česku jsme na to tak nějak zvyklé, že? Navíc, když se na pár let zasekneme na mateřské, tak to prostě chvíli trvá, než se dostaneme na lépe placené místo. Ale když tohle všechno klapne, můžeme si dělat, co si zamaneme! Chodit ráno s dětmi do školy, možná už cestou něco nakoupit, protože pak už třeba nebude čas. I když v práci máme všechno perfektně načasované, aby bylo přesně ve 14.00 dítě přemístěno na kroužek, poté z kroužku vyzvednuto a poté dopraveno domů, kde je třeba dohlédnout na úkoly, a taky obstarat večeři, kterou šikovná žena stihne navařit nejlépe o víkendu. A také mít v hlavě všechna hesla, kódy, kartičky, jména učitelek, lékařů, a když dítě zakašle, no tak s ním zůstane doma maminka a zažádá si o ošetřovné, ne?

Autor: iStock.com

Je mi trochu podezřelé, že při vyzvedávání dětí ze školy potkávám v drtivé většině maminky. Nějak si to umíme zařídit. Nevím jak, ale jde to. Občas je to asi na úkor práce, ale s tím se počítá. Ano, dnešní doba pokročila a najdou se i muži, kteří se podílejí na chodu domácnosti. Vyzvedávají děti ze škol a vozí je na kroužky. A někteří dokonce i vaří! Ale nad takovými se většina z nás zasněně usmívá. Protože to rozhodně není samozřejmost, to je úkaz. A není to rozhodně nic, čím by se takový muž chlubil mezi kamarády. Ale co. To jsou přece detaily.

Procitnutí ze sna bylo pomalé. Nejdřív všechna ta krizová opatření. A přizpůsobení se nové situaci. Zatímco jsem předtím měla minimálně celé dopoledne na svoji práci, teď se to změnilo. Předtím čas dětí vyplnili spolužáci, kroužky a také školní jídelna.  Mami, a co budeme dělat? Mami, máme úkol, pomůžeš mi s ním? Mami, co bude k obědu? Nejdřív to bylo vlastně milé. Konečně na sebe máme víc času. Uběhlo pár měsíců a já jsem zjistila, že jsem přikovaná ke sporáku a moje dny probíhají mezi jídelním stolem, kde mám provizorní pracovnu, sporákem, dětským pokojem, kde probíhá distanční výuka, a otevíráním a zapomínáním e-mailů s novými přihlašovacími údaji a aplikacemi pro on-line kroužky. A také nedalekým lesíkem, kam se chodí na procházky a za sportem, aby děti neseděly pořád doma. Což se občas tluče s home office, samozřejmě.

Ale i to se dá zvládnout. Otcové mají také home office, ale těch, kteří obstarávají s takovou samozřejmostí domácnost, je v mém okolí minimum. Ale my ženy to zvládneme. Tak se to očekává. Od narození emancipované Boženy uplynulo 200 let. Tak kde se stala chyba? Dříve mužské povinnosti vymizely, ženské zůstaly, a dost jich přibylo. Chtěly jste emancipaci, tak ji máte! To mi občas předhodí kamarád. Ale pak se stáhne, protože se přece nebudeme hádat o tom, že emancipace neznamená, že nám muži hodí všechno na krk.

Mám kamarádky, které vystudovaly vysoké školy proto, aby se pak vdaly, měly děti a poté si udělaly kurzy pilates, kterými si přivydělávají. Určitě není řešení, že si teď všechny vezmou diplomy a půjdou zažádat o místo odpovídající svému úsilí a vzdělání a děti vyrostou samy. Ale to ženské nastavení od základů nějak nesedí. Ano, můžeme si říct, že představa o ženské roli existuje minimálně teoreticky. Existuje ale ještě i mužská role? Mám pocit, že tady chodí spíš přerostlí kluci, kteří nevědí, co se po nich chce, než zralí muži. Někteří si mužskou roli hledají v barber shopech, někteří na silničních kolech za sto tisíc nebo v noci s čelovkou na běžkách.

Možná si stačí prohlédnout ženské a mužské časopisy, abychom zjistily, kam se česká společnost posunula. V ženských najdeme praktické věci, nápady, kam s dětmi na výlety, rady do domácnosti, recepty a nějakou kosmetiku, abychom byly stále přitažlivé. A hlavně rady, jak to všechno stíhat. V mužských auta, hezké holky, oblečení, prostě hračky. Takže milá Boženo, mám pocit, že jsme pořád tam, kde jsme byly.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

Moje psychologie 04/21 Moje psychologie 04/21 Autor: Archiv Mojí psychologie
Autor: Marta Fenclová
Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy