Vyhovíte všem, protože přece máte svou rodinu, partnera i děti ráda. Chcete, aby přátelé i kolegové měli rádi vás, uděláte tedy vše pro to, aby se cítili spokojeni a šťastni. Kdo vlastně jste pak vy? Žena, která nechává své potřeby, touhy a přání uzamčené hluboko v šuplíku? A jste opravdu šťastná?
Možná to ve vás pěstovali rodiče, možná učitelé, možná vy sama: Myslet na sebe je příliš sobecké a nikdo vás nebude mít rád. Budete označována za kariéristku a v rodinném životě je přeci nejdůležitější zdraví a spokojenost dítěte. Být hodnou, milou, věčně dobře naladěnou ženou, co vždy pomůže, ve všem vyhoví a s nikým není v konfliktu, by vám přece mělo přinést to největší uspokojení. Opravdu?
Chycená v síti cizích přání
Většina z nás to občas zažije: Kolotoč povinností a najednou ten pocit, že jste tu pro všechny kolem, jen ne pro sebe. Manžel na hokeji, dcera na tanečkách, zítra rodinný výlet (samozřejmě se zastávkou u rodičů) a vy u plotny chystáte jídlo, aby všichni mohli za zábavou najedení. O tom, že máte nakoupeny všechny pomůcky do školy, dárky na oslavu, nemluvě.
Odměnou vám sice bude spokojené okolí. Ale když si uvědomíte realitu, zjistíte, že nedokážete odpovědět na otázku: „Holka a co jsi za ten den udělala pro sebe ty?“ Poznáváte se? Myslím, že začátkem září jen nás víc, kdo prožíváme období „nejdřív všichni ostatní, a když zbyde čas, tak já“.
Hodná holka za všech okolností
Pocit „je třeba se obětovat pro druhé“ se častěji objevuje u žen. Mužů, kteří by tento pocit zažívali, není tolik. Klasicky vedená výchova hodných a poslušných holčiček a kluků, kteří smějí bojovat, chodit sami, nebát se. Na sílu společenských postojů poukazuje i profesorka filozofie na Binghamtonské univerzitě Lisa Tessman: „Ženy, které byly socializovány genderovými normami, aby se učily obětovat, nedokážou dostatečně ocenit své individuální já, protože v systému hodnot se řada věcí pokazila.“
Často si tak s sebou z dětství neseme těžko přepsatelné programy, ale je nutné si uvědomit, že to není navždy: „Různé zažité vzorce si nemusíme nést až do konce svých životů. Člověk, který si opravdu uvědomuje a začne vidět, že sám je strůjcem svého štěstí, dokáže pak hodně, i přepsat dávné vzorce,“ upozorňuje Cherilynn Veland, autorka knihy Jak zastavit sebeobětování a začít si nárokovat svůj prostor, sílu a štěstí (Amazon 2015). Je tedy nejen potřeba, ale i důležité takový přístup k sobě samé změnit. Jenže jak?
Vezměte si na pomoc tělo
Díky našemu tělu fungujeme. Umožňuje nám chodit, mluvit, cítit vůně, dotýkat se věcí, chutnat jídlo, obejmout milovaného člověka, smát se, pečovat o své blízké. Tím, že sami sebe odsouváme, přinášíme tělu pocity únavy, smutku, nervozity, napětí, které se na něm dříve či později projeví. Ustaraná tvář, víc šedin, kila navíc či tělo kost a kůže značí, že nejste moc spokojený člověk. Příště, až budete chtít pro všechny kolem sebe všechno zařídit a zorganizovat a nemít čas se ani najíst a dopřát si chvilku odpočinku, vzpomeňte na své tělo, jak mu tím škodíte. Zaslouží si to? Jak dlouho vám s takovým zacházením zdraví vydrží?
Vnímejte samu sebe
Vytvořte si seznam s názvem Já chci. Sepište si, co teď kvůli svému obětování všem okolo dělat nemůžete. „Chodit častěji cvičit, ale nemůžete, protože musíte vyzvedávat dítě ze školy a kroužků.“ „Mít vlastní podnik, ale to byste měla méně času na své blízké.“ „O víkendu se věnovat sobě, ale musíte jezdit za rodiči a pomáhat jim na chalupě.“ „Chtít víc číst, ale kdo by uklízel.“ Jen se rozepište. A pak se zamyslete. „Musíte zásadně rozlišovat službu lidem jako poslání (Matka Tereza) a službu lidem (děti, partner, kamarádka, šéf, rodiče…) jako dřinu, při které absolutně zapomínáte na sebe,“ zdůrazňuje ve své knize Mrcha vs. Hodná holčička aneb přestaňte sloužit druhým a plňte si své sny Martina Brandová.
Řešení? Nešlo by víc zapojit do dění partnera? Promluvit s rodiči a domluvit se na jednom víkendu v měsíci? Ostatní můžou mít všechno a vy nic? To ne. Domluvte se na kompromisech. Každý jednou týdně jednoho svého koníčka. Trávit volný čas podle sebe nebo se v náplni střídat dle přání všech zúčastněných.
Mějte se ráda
Psycholožka Lucie Kolaříková ve své knize Učebnice sebelásky používá důležitou motivační větu: „Dokážeš se nemít ráda? V tom případě dokážeš i opak.“ Naučit se přijímat sama sebe a přijímat vše, co je. I to, že přestanete být tolik oblíbená, když začnete myslet víc na sebe. Když každému neuděláte, co mu na očích vidíte. Protřídí se vám přátelé, kolegové, možná i rodinní příslušníci. Vaše děti, partner, rodiče, kamarádi vás nepřestanou mít rádi za to, že jim nesplníte každé přání. Ba naopak, uvidí před sebou zdravě sebevědomou ženu, která ví, co chce. Zkuste to. Nepřipravujte do noci zdravé svačiny, nechte děti, ať si je udělají samy. I po nepřipravené svačině vás budou mít všichni rádi, i po nenažehlených košilích, i po týdenním náročném pracovním nasazení, kdy jste na ně neměla tolik času. Vy se však tímto způsobem ráda mít začnete.
Snaha po tom, aby vás měli všichni rádi, může souviset i s perfekcionismem. Nejste na sebe náhodou až moc přísná? Tématu jak se mít ráda i nedokonalá se věnuje aktuální číslo časopisu Moje psychologie.
Nestíháte jít do trafiky? Kupte si aktuální vydání nebo e-magazín jednoduše na www.ikiosek.cz
