Markéta Hrubešová: Zdravé jídlo je to, které uvaříte se zdravým selským rozumem | Ženy.cz
 

Markéta Hrubešová: Zdravé jídlo je to, které uvaříte se zdravým selským rozumem

22. března 2019
Markéta Hrubešová: Zdravé jídlo je to, které uvaříte se zdravým selským rozumem
Dieta, Markéta Hrubešová • Foto: redakce Dieta

Jídlo i vaření známá herečka miluje a hodiny strávené v kuchyni nepočítá. Je to pro ni relax i duševní očista. Kdo ji naučil vařit a co zase ona naučila svou dceru? A kolik kuchařek už vlastně vydala?

Kolik času denně strávíte v kuchyni?

Vaření nepočítám na hodiny. Je to pro mě naprosto přirozená věc, takže pokud jsem doma, vařím. Tedy jsou určité výjimky. Třeba když jsem hodně unavená nebo nejsem úplně ve formě, tak se zásadně nestavím za sporák. Tohle mám ověřené. Pokud totiž nejste alespoň trochu v pohodě, nemá vaření smysl. Jídlo nechutná tak, jak by mělo, a vy si to neužijete. Nebo lépe řečeno nikdo. V takovém případě je opravdu lepší udělat studenou večeři nebo si zajít do restaurace.

Vaříte každý den?

V podstatě ano. Myslím, že je fajn, když se členové rodiny jednou za den potkají a proberou, co je nového, jak se měli, co zažili. A setkání u jídla je generacemi ověřeno. To prostě bezvadně funguje. Když pak mám nějaké delší natáčení nebo moderování, případně jsem delší dobu mimo domov, už se vždycky hrozně těším, až zase něco uvařím. Je to pro mě relax, duševní očista a taky bez toho neumím být… A navíc to prostě miluju.

Máte ráda rychlá jídla, nebo vám nevadí pustit se do složitějších pokrmů a strávit v kuchyni třeba celé odpoledne?

Jak kdy. V běžném denním provozu vařím samozřejmě svižně a efektivně. Stále říkám, že do půlhodiny by mělo být jídlo na stole. Pokud je ale nějaká slavnostní příležitost nebo třeba pozveme návštěvu, tak se na vaření chystám i dva, tři dny. Vymyslím menu, nakreslím si, jak by měly vypadat finální talíře, sepíšu seznam surovin a pak jedu nakoupit. No a potom jsem v kuchyni klidně celé odpoledne.

Máte tuhle lásku k jídlu už odmala?

Byla jsem takzvané jedlé dítě. Ale vlastně se ani není čemu divit. Jídlo u nás bylo vždycky dobré, a navíc jsem byla odmalička vedená k tomu, že je to bezva záležitost. Moje milovaná babička jídlem tmelila celou rodinu a já jsem po ní tohle podědila. Je mi líto, že se to tak nějak vytrácí. Všichni pořád spěcháme a na jídlo obzvlášť. Rychle ho zhltneme a pak sedí každý sám v jiné místnosti s tabletem nebo počítačem klidně několik hodin. Tomu, upřímně, moc nerozumím.

Liší se nějak vaše dnešní kuchyně od té, na které jste vyrůstala? Všichni si pamatujeme na jídla ze školní jídelny…

Vzhledem k tomu, že jsem už asi osm let členkou poroty soutěže o Nejlepší školní oběd, nemám tyhle zjednodušené otázky ráda. Dnes se ve školních jídelnách vaří bezvadně, děti mají na výběr z několika chodů, a kdyby se takhle vařilo ve všech restauracích v republice, mohli bychom být všichni šťastní. Samozřejmě že můžete mít averzi vůči určitému pokrmu, ale stejně si myslím, že tohle už začíná mnohem dříve. Tedy v rodině. Pokud rodiče něco nejedí nebo nemají k jídlu dobrý vztah, je velmi pravděpodobné, že se stejně bude chovat i jejich dítě. A pak už si to jen nese životem dál. Což je obrovská škoda.

Dokážete uvařit všechno?

Nikdo neumí všechno. Ale snažím se na sobě neustále pracovat. Studuji nové techniky, konzultuji se šéfkuchaři, sleduji dění prostřednictvím internetu. Kuchařina podléhá módním trendům stejně jako všechno ostatní. Ale nejdůležitější je mít kvalitní základ. Prostě umět udělat dobrý vývar, taky základní omáčky a pochopit určité zákonitosti, které vaření obnáší. Ale tím si člověk prostě musí projít a všechno si to poctivě odvařit.

V současné době vás živí nejen herectví, ale také moderování a právě vaření. Co jste se díky této druhé disciplíně naučila?

Dobrý herec není automaticky také dobrý moderátor. Tahle disciplína je velmi těžká, a pokud to chcete dělat dobře, musíte setsakramentsky sklopit uši a taky si párkrát nabít čumák. Protože moderování je živé, nikdy nevíte, co se může stát. Od technických renonců, výpadků elektřiny, špatných podkladů až po ztracené děti nebo kolapsy vystupujících. Na spoustu věcí se můžete připravit, ale někdy je ta takzvaná vyšší moc opravdu silnější. Což je vlastně úplně shodné s vařením. Tam to platí do puntíku stejně, až na ty ztracené děti. (smích)

Potkáváte se s různými šéfkuchaři – odkoukala jste od nich nějaké fígle nebo recepty? Děláte třeba svíčkovou a la Sapík nebo rybu a la Pohlreich?

Pokaždé, když vidím nový recept nebo kuchařský postup, který ještě neznám, jsem štěstím bez sebe. Hned to musím vyzkoušet, a pokud mi to chutná, automaticky to přebírám do svého „portfolia“. Ale ony jsou bezva i ty úplně obyčejné vychytávky, které vám prostě jenom zjednoduší nebo urychlí vaření. Třeba rozehřívat pánev už před začátkem vaření. Samozřejmě BEZ oleje. Nebo dát si pod krájecí prkénko mokrou utěrku. To se pak ani nehne a vy můžete v klidu pracovat. Jednoduché a neuvěřitelně užitečné.

Jste autorkou několika kuchařek. Jak vznikaly? A jak vznikaly recepty, které jsou v nich?

Každá má kniha je jiná. První – Tak vařím já – má podtitul Pro vytížené ženy. Je to opravdu takový výběr mých oblíbených receptů, které jsou rychlé a dobré. Druhá kuchařka – Rebelka – je zase (nejen) pro muže, protože je složena z receptů na bázi piva. Ale jsou tam recepty i bez něj, a navíc se v ní s pivem zachází v podstatě jako s kořením. A pak jsem chtěla vzdát hold naší největší kuchařce, a tak vznikla Markéta vaří Rettigovou. Přepsala jsem přes osmdesát jejích receptů do dnešního jazyka – ale s veškerou úctou k autorce. A v poslední knize jsem zase myslela na děti. Pan Brambora a jeho kamarádi je kniha s jednoduchými recepty, ale i příběh s trochou ponaučení, v němž se děti dozvědí spoustu zajímavostí o plodinách, které k nám přicestovaly z Nového světa. A navíc je krásně ilustrována Terezkou Vostradovskou.

Kdybychom přišli k vám domů na návštěvu, co byste uvařila?

Snažila bych se vám uvařit menu, které koresponduje s vašimi chutěmi. Vždycky ráda vycházím svým hostům maximálně vstříc. Taky by celé menu určitě bylo sezonní a zcela určitě pestré. Takže nějaké předkrmy „na zahřátí“, hlavní chod, kde bude mimo jiné hodně zeleniny na různé způsoby, a nakonec sýry a sladká tečka. Kdyby mi zbyl ještě nějaký čas, upeču i focacciu…

Co vaříte nejčastěji?

Asi maso. Na všechny způsoby. Prostě ho potřebuji k tomu, abych fungovala. A celá moje rodina to má naštěstí podobně. Miluji zvěřinu, telecí nebo dobré stařené hovězí.

Máte dceru – uzpůsobila jste kuchyni nějak jejímu jídelníčku?

Dcera jí odmalička to, co my. Respektive od doby, kdy zjistila, že my máme na talíři něco jiného. (smích) Byla se mnou v kuchyni opravdu od první chvíle. A když pak povyrostla, začala pomáhat, samozřejmě s ohledem na věk. Krájet, míchat, ochutnávat. Ale nejdůležitější je, myslím, ten pozitivní vztah k jídlu a ke všemu, co je s ním spojeno. Prostě se na jídlo všichni doma těšíme.

Co si od vás nechává uvařit?

Má ráda všechno. Ryby, těstoviny, zeleninu. Ale když se jí zeptám, většinou touží po mase…

A naučila se od vás vařit?

Vaří sama už velmi dobře. A má výbornou chuťovou paměť, což je skvělé. V kuchyni mi ráda pomůže, jakož i se vším, co ke stolování patří. Tak to má být. Někdy jsou maminky (nebo tatínkové) v kuchyni samy (sami), a když pak naservírují, je za pár minut snědeno. Je to takový nepoměr, ale když se děti podílejí na přípravě, tak mají k jídlu mnohem lepší vztah. A většinou ho i celé snědí.

Jaké suroviny a potraviny bychom u vás našli v ledničce či ve spíži?

Snažím se maximálně vařit z opravdu čerstvých surovin. Mám výhodu, že nedaleko mého bydliště je farmářský trh. A taky dobrý řezník. Takže během jara a léta je v ledničce pár základních surovin a jinak dokupuji vše v podstatě denně a na jedno vaření. Ale jestli to chcete konkrétně, je to máslo, mléko, jogurt, těstoviny, rýže, rajčata v plechu, olivový olej, tuňák v konzervě, nějaké ty octy, sušené bylinky, rajčata, olivy a samozřejmě také víno.

Co si myslíte o trendu zdravého vaření?

Já už jsem na to slovní spojení skoro alergická. Mnohem raději ho nahrazuji třeba spojením „dobré jídlo“ nebo „poctivé vaření“. Prostě se snažit používat trochu hlavu. Když má něco trvanlivost deset let, tak to asi nebude žádná dobrota. Když je v něčem víc chemie než základních surovin, tak asi podobně… A když do sebe naláduju denně deset knedlíků a nejdu zrovna rubat les, musím počítat s tím, že se to asi někde projeví. Pořád toužíme po zázračných tabletách na hubnutí nebo dodržujeme různé šílené režimy, které popírají úplně všechno. A pak je nám z toho ouvej a bereme drahé léky, aby tomu tak nebylo.

Máte v repertoáru něco opravdu zdravého?

Nejlepší je zdravý selský rozum.

ŠPENÁTOVÉ KROUPOTO SE ZASTŘENÝM VEJCEM

▶ 150 g krup

▶ 50 g másla

▶ 30 g strouhaného parmazánu

▶ 1 šalotka

▶ 1 stroužek česneku

▶ 400 ml kuřecího vývaru (nebo vody)

▶ 50 ml suchého bílého vína, vejce

POSTUP

Na pánvi orestujte nakrájenou šalotku a česnek. Nechte zesklovatět, přidejte kroupy a lehce zarestujte. Přilijte víno a nechte odpařit. Pak přilévejte po sběračkách horký vývar a míchejte. Vařte na mírném ohni asi 15 minut. Pár minut před koncem varu přihoďte nasekané špenátové listy. Nakonec přidejte parmazán, máslo a dokořeňte podle chuti. Vejce vyklepněte do mističky. Do kastrůlku s mírně vroucí vodou nalijte asi 1 dl octa. Vodu zamíchejte a doprostřed opatrně vylijte vejce a vařte 3–4 minuty. Pak ho vylovte děrovanou naběračkou, osušte a ihned servírujte na kroupotu.

TIP: Můžete použít i mražený špenát.

Rozhovor s Markétou Hrubešovou VIDEO redakce Dieta

 

Jdi na homepageZpět na začátek

Horoskopy