Semaforové pravidlo pro přetížené hlavy. Jak se nezbláznit?

Představte si rušnou křižovatku. Sbíhají se do ní desítky malých silnic s tisíci aut, semafory blikají ostošest. Právě díky nim je provoz i přes množství aut plynulý… a pak se najednou semafory rozbijí.Co nastane? Brutální chaos. Stejně jako v hlavě, která toho má moc a neumí odbavovat problémy podle funkčního vzorce.

Čas od času se do takové situace dostaneme všichni. Hlavu máme přetíženou starostmi, každou vteřinu na nás vybafne nějaká povinnost, kterou jsme odsunuli nebo nestihli, slib, který nemáme šanci splnit.

Do toho se míchají vzpomínky na doby, kdy bylo klidněji, přidává se zoufalství, že takového období se asi už nikdy nedočkáme. Narůstá bezmoc, únava i otupělost vůči dalším a dalším restům a povinnostem.Jeden by se z toho zbláznil.

Mozek jede na milion procent, vypadá, že se zavaří, snažíme se sprintovat a i přes naprosté vyčerpání odbavit, co se dá… a děláme nejzásadnější chybu.

Podle jednoduchého semaforového pravidla totiž platí, že když se na nás nahrne všeho přespříliš, je nejlepší na chvíli zastavit a nedělat pro změnu vůbec nic.

Pozdě požár hasit

Jak podotýká koučka a mentorka Jitka Ševčíková, je důležité si uvědomit, že do takové situace nás dostává naše životní nastavení, které spočívá v tom, že málo (nebo neefektivně) plánujeme, zato hojně hrneme věci před sebou a pak hasíme pomyslné požáry.

Pořád se cítíme jakoby v ohrožení, což zvyšuje stres, který nám v odbavování úkolů nepomáhá. Zhoršuje pozornost, soustředění i racionálního úsudek.

„Zároveň chceme mít všechno to nepříjemné co nejdříve za sebou, takže ještě šlápneme na plyn, abychom křižovatkou projeli co nejrychleji. A jak to pak dopadne? Stejně jako na té silniční. Ve spěchu přehlédnete něco důležitého, špatně ‚odbočíte‘, špatně se rozhodnete, uděláte chybu a pak za ni zbytečně pykáte.”

Když se ale budete řídit semaforovým pravidlem, snadno se vyhnete nejednomu karambolu. V čem spočívá?