Díky bohu, že to nevyšlo!

Makáte, blížíte se k cíli, a najednou… NIC. To, na čem jste dřeli, nevyjde. Proč není namístě se hroutit a proč může být naopak skvělé, že se některé věci nakonec nepovedou?

Strach v rouše odhodlání

Ta obava, že bychom mohli zklamat (sebe i ostatní), je tu po celou dobu snažení se. Zčásti nás motivuje, zčásti nás nicméně naplňuje úzkostmi, spoutává.

A to na nás z dlouhodobého hlediska zanechává jasně čitelné stopy: „Takový strach nás vede k ještě většímu ulpívání na naplnění našeho přání či cíle. Vede k víře, že bez kýženého výsledku se stane něco strašného nebo že nejsme dost dobří, že jsme selhali. A to zase zvyšuje tlak na to, aby se naše přání splnilo,“ pojmenovává negativa klinická psycholožka Lucie Kolaříková, podle které se dá tenhle začarovaný kruh, v němž je v sázce mnohem víc než daný cíl, opustit jen jedinou cestou.

Tehdy, když připustíte, že ať situace dopadne jakkoli, bude výsledek důležitý a obohacující. K takovému nastavení ovšem vede dlouhá cesta. A není jednoduchá.