Metoda „pěti proč“ (5 Whys), která se zrodila v Japonsku. I když můžeme být k přenášení zkušeností z jiných zemí skeptičtí, sama popsaná technika je jednoduchá a funkční. Kulturní odlišnosti se projeví spíše v tom, jak ji použijeme, než v její samotné podstatě. Ta je všeobecně platná.
Vzpomeňme si na dětství, na otázku Proč
Nekonečný sled otázek „a proč?“ si z dětství pamatujeme určitě všichni. Metoda „pěti proč“ spočívá v postupném tázání se po příčině problému. Praxe ukazuje, že právě pět otázek by mělo stačit k tomu, abychom se dobrali ke kořenům. Položit šestou by asi nevadilo, ale taky bychom se mohli začít motat v kruhu.
Tak tedy, jak na to? Nejprve formulujte původní otázku. Pokud se týká více osob a ty se účastní, ujistěte se, že všichni problému rozumějí stejně. Odpovídejte si přesně a vyčerpávajícím způsobem. Pokud je vás více, pak také ve vzájemné shodě. Každá odpověď v sobě nese další otázku. Tu reprezentuje další „proč“. Rozlišujte příčiny a důsledky, ptejte se po příčinách. K zaznamenání odpovědí použijte obyčejný papír.
Rukou psané slovo je trvalé
Překvapuje vás poslední doporučení? Možná jej raději poslechněte. Psychologové se shodují v tom, že rukou psané slovo ve víceméně trvalé podobě záznamu vede k hlubšímu promýšlení toho, co se chystáme zapsat. Kromě samotného obsahu nese určité sdělení i forma, kterou jste zvolili. „Existuje dokonce obor grafoterapie, tedy terapie psaním. Psaní jsou blízké i další metody, například automatická kresba nebo kreslené poznámky. Tužka a papír mají moc odhalovat skrytá zákoutí mysli i nečekané souvislosti,“ říká Blanka Novotná, spoluautorka knihy Kreativní diář.
Proč pracuju tak dlouho do noci?
Abych metodu „pěti proč“ ještě více přiblížila, předvedu ji na vlastním případu.
Proč dokončuji práci na projektu pozdě večer? Protože jsem to nestihla v běžné pracovní době. Proč? Protože při práci přes den se nedokážu soustředit. Proč? Celý den trávím v kanceláři typu open space, kde se navzájem vyrušujeme s ostatními kolegy a kolegyněmi. Proč? Má nadřízená nepodporuje práci z domova. Po dalším „proč“ mi pak už definitivně došlo, že jediným řešením bude změnit práci. Nemyslím si totiž, že dobře odvedená práce znamená především přítomnost na pracovišti. A od své nadřízené jsem necítila ani podporu, ani důvěru. Sebrala jsem odvahu ke změně a nelituji. Večery trávím s rodinou, odpočívám nebo se věnuji třeba psaní blogu. Přemýšlím nad tím, že začnu pravidelně meditovat. Je to jeden ze způsobů, jak soustředění cvičit a rozvíjet.
A proč tedy odkládám návštěvu zubaře?
Protože se bojím, že mi zase něco najde. Proč? Nestává se to sice pokaždé, ale když už, tak to dost bolí. Proč? Protože pokaždé zapomenu na dobře míněné předsevzetí se o své zuby lépe starat. Proč? Jak plyne čas, je mnoho jiných záležitostí, které musím řešit. Proč? Možná proto, že se zdají naléhavější. Jenže péče o zdraví by měla být významná priorita. Vlastně mi nevadí ani tak sama bolest při ošetření, spíše se cítím provinile. Můj zubař mi opět připomene, že bych se o sebe měla lépe starat. Hned zítra mu zavolám.
Zlatá léta
Metodu „pěti proč“ pojmenoval Sakichi Toyoda, jeden ze zakladatelů společnosti Toyota, kde se mimochodem tato jednoduchá technika dodnes používá. Obstojí i v konkurenci složitějších a sofistikovanějších postupů, přesně podle rčení, že v jednoduchosti je síla. Ne náhodou se začala využívat v 70. letech minulého století, tohle období bylo na rozvoj analytických nástrojů plodné na celém světě. Určitě znáte třeba SWOT analýzu, která ve stejné době vznikla na univerzitě v americkém Stanfordu. Kouzlo těchto postupů spočívá v tom, že se dají přenést i do běžného života a pomáhají řešit každodenní běžné záležitosti.
Metoda, o které je tento článek, vzešla z prostředí, které je našemu podobné jen velmi málo. Některé jiné metody řízení, které se u nás japonští manažeři pokoušeli zavádět, vyvolávaly spíše pobavení nebo revoltu. Třeba společné rozcvičky na pracovištích nebo ranní motivační pětiminutovky. Žijeme ale v natolik globální a multikulturní době, že si dokážeme z inspirativních střípků skládat vlastní mozaiky. Převezmeme jen to, co se do našeho prostředí a uvažování hodí. A Japonsko je v tomto ohledu velmi inspirativní.
Řada z nás aplikuje základní principy feng-šuej při zařizování bytu, wabi-sabi nás učí ocenit nedokonalost, zelený čaj umíme použít i jinak než pro přípravu nápoje a jistě nejsem sama, kdo si rád dopřeje sushi a saké.
Jako malé děti
Metodu „pěti proč“ mimo jiné inspirovalo také neobytné tázání malých dětí, které ji běžně a intuitivně používají. Jediný rozdíl tkví v tom, že své otázky „proč“ střílejí kolem sebe spotánně, jak je napadne, bez konkrétního zacílení.
Proč? Chtějí se toho hodně dozvědět. Proč? Objevují tak svět okolo. Proč? Připadá jim zajímavý a plný dobrodružství. Proč? Začínají se osamostatňovat a odpoutávat od rodičů. Proč? Aby si jednou našly vlastní cestu i odpovědi. Skrze své otázky postupně rostou a dospívají.
Každý rodič ví, že je správné je v tom podporovat. Zapomínáme však někdy, že stejně bychom se měli tázat i my dospělí. Podobné otázky nám mohou pomoci dospět k podstatě problému a tím k jeho řešení.
Článek připravil časopis Moje psychologie.
