Každá má svůj příběh, ale v něčem se podobají. Svým nápadem pro podnikání šly zásadně proti proudu. Když začínaly, slovo vegan, udržitelná móda, bio kosmetika, menstruační kalíšek nebo léčba pijavicemi nikdo moc slyšet nechtěl. Věděly, že to bude těžké, ale šly si za svou myšlenkou. A my se musely zeptat: Proč se pro tento typ práce rozhodly? Co nejtěžšího musely ustát? Jaké byly reakce okolí? Co jim dalo sílu vytrvat?
Kamila Boudová, zakladatelka SLOU Days, autorka knihy Falešná Pařížanka
Nic jiného mi před pěti lety nedávalo smysl. Sehnat si práci v konvenčním módním průmyslu jsem už nemohla, měla jsem moc informací o tom, co to způsobuje, a malé udržitelné značky měly plné stavy. Je tam samozřejmě mnohem menší obrátka zaměstnanců. Mé podnikání snad žádnému velkému odporu nemuselo odolávat, maximálně se musím pořád něco učit a řešit následky špatných obchodních rozhodnutí. Založení SLOU a mé propojení s udržitelnou módou mi naopak výborně posloužilo. V Čechách se kolem mě organicky vytvořila úžasná skupina nových přátel se stejnou misí a životním stylem. Nápor je pouze v úzkých rodinných kruzích od členů, kteří vyznávají hodnoty, které mi neslouží, a tak se jimi nehodlám dál řídit, ať se děje, co se děje.
Lucie van Koten, autorka blogu Život podle Lucie a stejnojmenné knihy
Bylo to roku 2013, kdy jsem vyhrála ocenění Blogerka roku, čímž jsem se stala hlavním inzertním kanálem pro mnoho sponzorů a dalších firem, které jsem sice propagovat nechtěla, ale bála jsem se říct ne. Byl to hlavně strach z toho, že odmítnu jednou a podruhé už si na mě nikdo ani nevzpomene. V té době jsem se už věnovala přírodní a bio kosmetice, prodávala v bio obchůdku, jezdila na školení, dodělávala si rekvalifikační kurzy a zamilovala se do aromaterapie. Ten vnitřní rozpor – za trochu slávy a pocitu důležitosti zaprodat své přesvědčení – jsem dlouho nevydržela.
Začala jsem postupně blogovat jen a pouze o kvalitních, certifikovaných přírodních značkách, což před pěti lety ještě nikoho příliš nezajímalo. Přišla jsem minimálně o polovinu sledujících, odbočila jsem od mainstreamu a zabouchla si dveře tam, kde byly peníze. Že bych se jednou mohla živit právě PR pro bio kosmetické značky, bylo tenkrát sci-fi. Malé firmičky neměly prakticky žádné rozpočty na PR, říkala jsem si a nikdy si za nic neřekla ani korunu. Jenže pak přišly těžké časy, já zůstala bez pomoci a bez financí, a zatímco firmy s přírodní kosmetikou rostly a nabíraly další značky k distribuci, já neměla ani čím zaplatit nájem.
Nejsem podnikatelka, nikoho nezaměstnávám a nemám ani milionové obraty, ale asi tou nejvyšší výhrou celého procesu bylo to, že jsem si začala za svou práci říkat o peníze. Bylo to tedy až začátkem loňského roku, ale už jsem neměla co ztratit. Snad jen ten strach, že příště už se nikdo neozve. Ten mě sice občas přepadne ještě dnes, ale zase vidím, že zaplacené práce si klienti váží více, než když nabídnete svůj servis všem a zadarmo.
Ol'ga Garajová, majitelka obchodu s veganskou obuví a etickou módou Etik Butik
Asi po deseti letech bez masa jsem dospěla k tomu, že již nechci nosit ani kožené boty, tak jsem se pustila do brouzdání po internetu, jestli nenajdu nějakou kvalitní nekoženou alternativu. Tu jsem našla poměrně jednoduše, v zahraničí se vyrábějí a prodávají veganské boty, které nejsou z klasické koženky, ale z kvalitnější veganské kůže nebo mohou být například vyrobeny z obilovin, korku, ananasových vláken, recyklovaných airbagů nebo PET lahví. Zároveň jsem narazila na spoustu informací o tom, jak otřesné jsou podmínky v textilním i obuvním průmyslu, a bylo mi jasné, že to již déle nechci a nemůžu podporovat. Tak se zrodil eshop a obchůdek EtikButik a "alternativní" cesta se záhy stala mou profesí.
Etika je pro mě na prvním místě a osobně ji chápu jak směrem k lidem, tak ke zvířatům a v neposlední řadě také k planetě. Věřím, že jako spotřebitelé máme velkou moc hlasovat za férovější a ohleduplnější přítomnost a udržitelnou budoucnost, a to právě tím, jaké produkty nakupujeme. Okolí na tuto změnu zareagovalo se zvědavostí, vždyť koho by nelákalo sáhnout si na boty z ananasu. A také vždy všechny zajímá, jestli jsou veganské boty vyrobeny z veganů. Musím říct, že mě tato cesta ohromně baví a nikdy se mi nezdála těžká, ale pokud se o tom bavím s někým, kdo váhá, tak vždy zdůrazňuji, že i jeden malý krok udržitelným a etickým směrem se počítá a není třeba být hned 100% eko a etik. Osobně si již neumím představit nakupovat v obchodním centru, z malých obchůdku nebo z druhé ruky je to větší zábava a za každým kouskem je příběh. A žije se mi mnohem lépe s pocitem, že svým nakupováním nepřispívám k vykořisťování lidí a planety.
Ilona Bittnerová, majitelka obchodu s alternativními ženskými pomůckami Maluna
Menstruační kalíšek jsem začala nejdřív sama používat a byla jsem nadšená. Natolik mi vyhovoval, že jsem v sobě překonala stud mluvit o menstruaci a musela jsem o něm vyprávět kamarádkám. Navíc ráda věci, kterým věřím, prodávám, takže rychle přišlo rozhodnutí dovézt první kalíšky z Anglie. Jaké bylo moje překvapení, když mé kamarádky, místo aby si kalíšek na základě mého doporučení koupily, byly skeptické, případně znechucené a nebo se vůbec nechtěly o menstruaci bavit. Zlom pak přišel díky internetu a začínajícímu prodeji přes něj. Anonymita objednávek a větší dosah přinesly rychle výsledky a já jsem se nadchla do kódování webů a psaní textů. Pohodlí, které kalíšek může menstruující ženě přinést, považuji za jeho největší výhodu. Ekologické hledisko je pro mě osobně velké plus, protože mi dává pocit, že dělám něco opravdu užitečného.
Zuzana Sladká, hirudoložka, chov a prodej pijavice lékařské
Vše vyplynulo z úplné náhody. Ještě ve dvaceti jsem netušila, co by mě v životě bavilo a co bych chtěla dělat. Díky zdravotnímu stavu a studiu biologie si mě pijavky našly samy. Zpočátku bylo dost věcí časově náročných. Musela jsem investovat do tvorby webových stránek, zařizování prostor a získávání nových klientů, kteří věří v alternativu. Štěstím je, že starší generace se s tím setkaly alespoň v dětství a našla jsem u nich neskutečnou podporu nevzdávat náročný startovní rozjezd.
Reakce byly různorodé. Jak jsem zmínila, starší generace byly nadšené a pro mě velkou oporou. Mladí lidé zase rádi experimentují, takže pijavky pro ně byla záležitost zvědavosti. Měla jsem obrovské štěstí, co se týče klientů, protože hirudoterapii volí až tehdy, kdy se sami rozhodnou a vyhledají mě. Rozhodně pijavky nikomu nenutím a nepřemlouvám. Dokonce se stalo, že jsem v několika případech řekla, že pijavky nejsou vhodné a volili jsme raději metodu využití farmaceutické botaniky, kterou jsem se díky panu Kučerovi mohla ve škole naučit. Bylo to několik faktorů. Zájem klientů a jejich doporučení dalším lidem, také podpora rodiny, když mi občas docházely síly, ale hlavně viditelné výsledky po terapiích a spokojení klienti. Obecně ráda dělám druhým radost a u práce s pijavkami jsem našla všechno, co mě v životě těší a baví.
Tři ženy, které rozjely netradiční podnik. Malují u kávy, nechají létat květiny nebo stříhají děti v pohádce
Andrea Vaníčková: Proč vyměnila advokacii za kosmetiku a jak to ustála?
5 tipů, jak si v životě srovnat důležité myšlenky. Který bude vyhovovat vám?
