...

... Zdroj: iStock.com

Život v jednom kole může i za nadváhu. Jak ale zpomalit?

Vystupte z rychlíku, který vás nutí zhltnout oběd na stojáka a stihnout během dne tisíc věcí. Dostaňte do rovnováhy svůj život i hmotnost. Jak se změnou začít, poradí koučka Šárka Weberová.

Dnešní doba si libuje ve spěchu a my se jí nevědomky podřizujeme. Ráno se v rychlosti oblékáme, v poledne si stěží vyhradíme půl hodiny na jídlo a k večeru už běžíme na schůzku s kamarádkou nebo si zacvičit. Jenže místo toho, abychom na konci dne spokojeně usínali, přihlásí se o slovo nespavost. Když si pak uděláme větší inventuru, zjistíme, že se nás týká i téma nadváhy, vleklé únavy a špatné nálady hraničící s depresí. Ženy navíc přestávají úplně vnímat svůj menstruační cyklus. Sice jsme zdárně naskočily na vlnu rychlosti, ale ta osobní spokojenost nepřináší. Koučka Šárka Weberová radí, jak tenhle problém vyřešit.

TIP NA VIDEO: Úzkost není deprese. Jak silně může ovlivnit váš organismus?

Kdo nebo co může za zběsilé tempo, kterému stále více propadáme? Vše se dalo do pohybu se zavedením kola. Rozhodli jsme se přizpůsobit jeho výkonu, což ve výsledku znamenalo zvládnout více věcí v rychlejším tempu. Náš život začala ovládat touha po efektivitě. Stroj ale může jet jakýmkoliv tempem, které mu nastavíte, my lidé nikoliv. Důkazem jsou výsledky nejnovějších studií, které upozorňují, že děje-li se toho příliš, něco je moc rychlé nebo moc brzy, aktivuje se v nás pocit nebezpečí. S tím se zvyšuje naše přecitlivělost, podrážděnost a můžeme dojít až k syndromu vyhoření. Rychlé tempo nás totiž odpojuje od vnímání emocí a my tak začínáme žít takzvaně na autopilota. Nevnímáme například ani to, co jíme, a že z dobrého jídla máme potěšení, a saháme po dalším a dalším v touze po naplnění.

Je to přímá cesta k nadváze? Ano. Současně s tím hraje roli i fakt, že když žijeme příliš rychle a intenzivně, naše tělo prožívá stres. Když si na oběd vyhradíme dvacet minut, tělo začne všechno ukládat do zásob, protože se cítí ohroženo. Navíc z neurologického zkoumání fyziologie vychází najevo, že v takové situaci vysílá tělo jasnou zprávu – chci tučné a sladké.

Souhlasíte s myšlenkou hnutí slow food neboli pomalého jídla? Nebudu nikoho přesvědčovat, ať si každý den vyhradí na oběd čtyři hodiny. Je ale dobré se tím minimálně inspirovat. Podívejte se v přírodě třeba na pumu. Gazelu uloví neskutečně rychle, žere ji pak velmi pomalu. Dobré je také pamatovat na skutečnost, že pocit sytosti přichází teprve po patnácti minutách od začátku konzumace. Navíc když zpomalíme, začneme vnímat jídlo všemi smysly a uvědomíme si, zda nám opravdu chutná. Ve spojení s tím je tu zajímavá teorie, že potraviny, které nám nechutnají, v nás vytvářejí stres. Naopak díky jídlu, které nám dělá dobře, se cítíme v bezpečí. V rychlosti nám nic z toho nedojde.

Jak zpomalit a přitom zvládat všechny povinnosti? Nejdůležitější je vůbec si všimnout, že nám v rychlosti není dobře a pevně se rozhodnout, že chceme žít jinak. Dalším krokem je uvědomit si, že změna nenastane hned. Když auto pojede po dálnici 160 kilometrů v hodině a já si řeknu, že bych chtěla jet 90 kilometrů v hodině a prudce šlápnu na brzdu, jediné, co se stane, je, že proletím předním sklem. Dovolte si proto, aby změna mohla přijít pomalu a postupně.

Poradíte, s čím začít? Pořád se držíme pořekadla Nejdřív práce, potom zábava. Zkuste to otočit a dostaňte činnosti, které vás baví, do první poloviny dne a vědomě si je užívejte. Nervový systém totiž zpomaluje skrze smysly. Jděte si na půl hodiny zaběhat, naplno se ponořte do čtení knížky, užijte si sprchu nebo oblíbenou hudbu. Ať už si z toho vyberete cokoliv, užijte si to a všímejte si detailů. Jen tak začnete i v životě vnímat, co opravdu chcete a jestli je to pro vás dobré.

Když zvolníme, přichází otázka, zda už to není lenost? Všechno v životě má opakující se tempo, nádech a výdech, příliv a odliv. Naše společnost se ale rozhodla pro neustálý nádech a příliv. Rozkouskovali jsme život do minut, které je potřeba vyplnit. I mně rodiče říkali: „Nemáš, co dělat? Tak ti dáme nějakou práci!“ Dokonce už i naše dovolené by měly být aktivní. Výsledkem toho je, že nám všem praská hlava pod tíhou informací, a zároveň nám praskají také rodiny a vztahy. Je to způsobeno tím, že nejsme vedeni k tomu, abychom vydechli. Ve skutečném výdechu je totiž právě to nic, které mylně označujeme za lenost. Jenže právě to je nezbytným balancem k aktivitě. Jen tak se dostaneme do vlastního tempa. A když začneme vnímat, že žijeme v nádechu i výdechu, pomalost se nasytí a naše tempo se zase přirozeně zrychlí. Půjde ale už o rychlost, která se rodí v té největší pomalosti a vychází zevnitř, takže nás neohrožuje, ale posouvá kupředu.

„Když jsme moc rychlí, tělo je v napětí, čehož si většinou nevšimneme. Zkuste se proto během dne párkrát zastavit a dopřát si několik klidných nádechů a výdechů. Můžete vnímat, jak se pomalu uvolňujete. Pokud navíc budete věnovat větší pozornost výdechu než nádechu, tělo dostane vzkaz, že je v bezpečí a rychleji přepne do stavu klidu.“

Tip Šárky Weberové: SNADNÁ RELAXACE

Více článků (nejen) o psychohygieně najdete v aktuálním vydání časopisu Dieta. Koupíte ho v naší on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte a zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

Dieta 09/2021
Dieta 09/2021 | Zdroj: Lucie Robinson