Oční kontakt jako okno do duše. Proč se ho bojíme a jak ho trénovat?

5. února 2018
Oční kontakt jako okno do duše. Proč se ho bojíme a jak ho trénovat?
• Foto: istock.com

Oční kontakt je jeden ze zázraků mimoslovní komunikace: Můžeme jím toho druhého zaujmout, svádět, přivést do rozpaků i vyděsit. Je to ale také umění, které má svá pravidla. A můžete se v něm zlepšit.

Asi před rokem a půl jsem se na jednom letním festivalu účastnila jakéhosi psychologického workshopu. Ke konci jsme dostali za úkol rozdělit se do dvojic s úplně neznámými lidmi a svému partnerovi se čtyři minuty upřeně a mlčky dívat do očí. Nechtělo se mi do toho. Chystala jsem se zmizet na záchod. Ale můj soused, vážný muž středního věku, oblečený celý v bílém, si mě vybral za parťačku dřív, než jsem své zaječí úmysly stihla uskutečnit. A tak jsme tedy strávili čtyři minuty tím, že jsme jeden na druhého bez pohnutí hleděli, jen s občasným mrknutím nebo odhrnutím vlasů z čela. 

Nebudu vám lhát, nebylo to zpočátku nic příjemného. Bylo to především velice divné. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, jak intimní záležitostí takový delší oční kontakt doopravdy je. A ošívala jsem se, že ho musím sdílet s cizím člověkem. Připadalo mi, že ten neznámý pán se mi skrze oči dívá až do žaludku. Ale cvičení splnilo svůj účel: přestože jsem s tím mužem předtím ani potom nepromluvila ani slovo, za rok a půl jsem na něj nezapomněla. Připadalo mi, že jsme navázali nějaký velmi neobvyklý druh kontaktu. A kdybych ho potkala například v tramvaji, okamžitě ho poznám a klidně se mu svěřím s čímkoli. 

Pohled plný sebedůvěry

Oční kontakt je zkrátka mocným nositelem emocí a můžeme jím druhého člověka přilákat, vzbudit jeho zájem, ale také říci mnoho informací o sobě. Lidé, kteří umějí navazovat a udržovat oční kontakt, působí sebevědoměji, důvěryhodněji a pravdomluvněji (přestože to nemusí ve všech případech odpovídat skutečnosti). Ten, kdo se dívá do očí, každopádně vzbuzuje dojem vřelejší osobnosti a je přitažlivější pro příslušníky opačného pohlaví. Existuje dokonce jeden specifický, úderný a velmi vulgární výraz pro schopnost podívat se na druhého tak, že to vyvolává erotické představy... Umět navázat a udržet oční kontakt je tedy velká výhoda. Mnozí z nás s tím však mají problémy a většinu času bloudí očima všude jinde než po tváři svých společníků. Proč? Vždyť dívat se na druhého je zdánlivě tak jednoduché! 

Kdo se dívá na špičky bot

Uhýbání pohledem může mít různé příčiny, například snahu zamaskovat emoce, který dotyčný právě v tu chvíli prožívá (i proto není divu, že lidé, kteří se nedívají do očí, vzbuzují méně důvěry). Rozhodně nejčastější a nejrozšířenější příčinou vyhýbání se očnímu kontaktu je ale nízká sebedůvěra. Lidé, kteří těkají pohledem po podlaze nebo přes rameno svého protějšku, prostě většinou jen těžko snášejí pocit, že jsou viděni. Připadá jim, že nejsou dost dobří a že při očním kontaktu by v nich ten druhý mohl odhalit něco slabého a bázlivého. Navíc, čím déle udržujeme oční kontakt, tím víc jdeme s kůží na trh, vytváříme intimní situaci a vystavujeme se riziku odmítnutí. A tak nejistí lidé raději klopí oči, trochu jako stydlivé dítě, které se před návštěvou schovává pod stůl. Ostatně, není divu, že očnímu kontaktu se vyhýbají i lidé trpící depresemi anebo ti, kteří svou nejistotu maskují pomocí ironie a sarkasmu. Je možné se v umění očního kontaktu zlepšit? Jistě, můžete se svou nejistotou pracovat komplexně a posilovat své sebevědomí. Existují ale i drobné triky a vylepšení, která můžete vyzkoušet hned teď. 

Začněte trénovat

Pohled z očí do očí je vzájemná a sdílená zkušenost, nemůžete ji druhému vnutit. Obvyklé je, že napoprvé se lidé setkají očima jen asi na vteřinu, poté se na pár sekund pohledem vzdálí a když se oči následně znovu setkají, pohled může trvat i několik sekund. Když se pak rozhodnete pohled přerušit, uhněte očima do strany, nikoli dolů. Sklopení očí totiž signalizuje nižší status, stud a submisivní pozici. Samozřejmě, že cílem není dívat se někomu do očí po celou dobu rozhovoru. Pak byste na svůj protějšek působili příliš urputně nebo dokonce jako duševně vyšinutí. Obvyklé je dívat se na svého partnera více, když mluví on – zhruba dvě třetiny celkového času – a o trochu méně, když mluvíte vy (asi jednu třetinu času). 

Máte-li nepříjemný pocit, že na toho druhého upřeně zíráte, můžete vyzkoušet trojúhelníkovou metodu: dívejte se 3–5 vteřin do jednoho oka svého protějšku, 3–5 vteřin do druhého oka a nakonec 3–5 vteřin na ústa. Každopádně oční kontakt je disciplína, která se dá velmi dobře trénovat. Začněte tam, kde vám nic nehrozí, tedy u lidí, kteří mají oční kontakt s vámi v popisu práce. Třeba u pokladní v samoobsluze, u trafikantky nebo číšníka. Také se můžete zkusit dívat do očí kolemjdoucím, které potkáváte na ulici. Nejenže je to dobré cvičení, ale navíc tím aktivně kultivujete atmosféru ve vašem městě. Už nepředstíráte, že lidi okolo vás neexistují. Svým pohledem je zdravíte jako přátelské lidské bytosti.

Článek vyšel v lednovém čísle magazínu Moje psychologie!

Plánujete svatbu? Všechno, co potřebujete, najdete v našem speciálu Dokonalá svatba. Tipy na nejkrásnější místa na obřad, přehledný harmonogram, kdy a co zařídit, nejnovější trendy přímo z přehlídek, tipy na šaty, účesy, nejkrásnější květiny nebo dorty, zkrátka vše, co potřebujete pro plánování Dokonalé svatby!

Jdi na homepageZpět na začátek
Další příběhy
Komerční sdělení

Horoskopy