Nestyďte se (ne)hubnout: 5 rad, jak být sebevědomý ve vlastním těle

4 min čtení

4 min čtení

I když pojmy jako sebeláska a sebehodnota na nás v posledních letech číhají na každém rohu, skutečně k nim dojít není až tak jednoduché. Jak se smířit se svým tělem i s tím, že ať už mu chcete dát jakoukoliv podobu, ta podoba i tempo, jakým k ní dojdete, je jen na vás? Tady je 5 kroků na cestě za sebevědomím!

Ačkoliv trend body positivity je s námi už nějaký ten pátek, začít se mít skutečně rád a přijmout své tělo není tak jednoduché, jak se může zdát. Žijeme totiž ve společnosti, která je vzhledem posedlá. Lifestylová média na čtenáře valí jeden tip za druhým, jak mít dokonalé bikini tělo, zatímco známí i neznámí komentátoři si nikdy neodpustí poznámky o tom, že je podle nich někdo moc tlustý, nebo naopak vychrtlý. A zdaleka se to netýká jen světa dospělých: podle průzkumu Děti a kult krásy v online světě, kterého se zúčastnilo téměř deset tisíc dětí, polovina dětí řeší svůj vzhled. Každé druhé dítě pak zažilo posměšky mířené na jeho vzhled, postavu nebo oblečení a každé desáté přiznalo sebepoškozující tendence způsobné touto formou šikany.

TIP NA VIDEO: Rozhovor s psycholožkou Zuzanou Douchovou o tom, jak by ženy měly správně přistupovat k hubnutí

V takovém prostředí je těžké dojít k pevnému vnitřnímu nastavení, že naše tělo patří jen nám a že je pouze na nás, jak s ním naložíme a jakou podobu mu dáme. Pokud v životě toužíte po změně a chcete se vydat cestou zdravějšího životního stylu, tady je 5 rad, s nimiž byste měli začít.

1. Ujistěte se, že vaše motivace je vnitřní

Motivace potřebuje vycházet z nás, a proto je dobré ptát se sebe samých: co kromě lepších návyků a jiného čísla na váze mi změna životního stylu přinese? Co bude pro mě tou odměnou? Na co se těším, že se změní? Podstupujete změnu opravdu kvůli sobě a proto, že ji skutečně chcete? Je dobré si své důvody pojmenovat, někam na viditelné místo zapsat a pak si je připomínat, kdykoli se budeme chtít na všechno vykašlat. Motivace totiž kolísá a je naprosto normální, že je někdy vyšší a někdy i na bodě mrazu. A když nám motivace dlouhodobě opadává, nemá smysl na ni čekat, až se sama od sebe zase objeví, ale naopak vytvářet ji tím, že uděláme alespoň jednu malou věc, která nás posune směrem k našemu velkému cíli. Motivace chodí malými krůčky, zato k velkým změnám. 

2. Obrňte se proti řečem okolí

Je dobré počítat s tím, že vám do vašeho snažení nejspíš naši blízcí a okolí budou „remcat“. Budou možná mít i všelijaké komentáře, otázky, připomínky, které mohou zraňovat, štvát, otravovat. Změna životního stylu či hubnutí je totiž takovým velkým tréninkem asertivity a našich hranic. Umět říkat ne, umět si stát za svým, umět komunikovat, co mi vadí, co naopak potřebuji. A to vůbec není špatné se naučit, naopak! Pamatujte, že to, jak se k nám druzí chovají, vypovídá o nich, ne o nás. My nemůžeme změnit druhé, ale můžeme změnit to, co jim budeme tolerovat. Každý má právo jíst a žít podle sebe a chtít po druhých, aby se k němu chovali s úctou a respektem. Někdy naše okolí potřebuje nastavit hranice, mnohdy opakovaně, nebo se ujistit, že to není nic proti nim ani že neumřeme hlady, případně si na naše „změny“ jen musí zvyknout. My se také časem obrníme, ale v počátcích je dobré s tím počítat a psychicky se připravit.

3. Nezůstávejte tam, kde vám není dobře

Někdo má štěstí, že jsou jeho nejbližší respektující a jeho životní změny vítají, protože vidí, že mu to dělá dobře – a třeba se i rádi přidají. Ale samozřejmě se může stát, že nám přestane být v určitém kolektivu nebo vztazích fajn právě kvůli tomu, že nás už nespojují společné zvyky, rituály nebo že necítíme podporu. A tak není nic strašného, když se kolektiv, v němž se pohybujeme, promění spolu s naším životním stylem. Zároveň ale můžeme najít nové přátele, s nimiž budeme sdílet své nové koníčky a třeba od nich i čerpat inspiraci a motivaci.

4. Odpovězte si na otázku, jestli to opravdu chcete

Dlouhodobě vydrží nejčastěji ti, kteří si prošli nějakou větší krizí, těžkým životním obdobím, velkým trápením, které je vlastně „donutilo“ ke změnám hlavně na úrovni psychiky, v přehodnocení priorit a v otázce sebelásky. Jakmile člověk dojde do bodu, kdy se mu hroutí celý život, má nějaké zdravotní či psychické potíže nebo se mu opakovaně v něčem nedaří, začne vnímat potřebu změny úplně jinak. Už nemá pocit, že by měl něco udělat nebo že počká, až se něco zvenku změní, ale už vnitřně ví, že jiná cesta než udělat změny sám v sobě a pro sebe neexistuje. Změnit životní styl totiž neznamená jen zdravé stravovací návyky a cvičení, ale celkový zdravý přístup hlavně sama k sobě. A to chce velkou dávku vůle i odvahy.

5. Naučte se dávat asertivně najevo své potřeby

Jak na to? Nenutit, ale inspirovat. On se nikdo ke změně stejně přinutit nedá, když sám nechce. Takže můžeme jít pouze příkladem, pobízet a být hodně vytrvalí a trpěliví. Jakmile začneme svůj životní styl druhým nutit, kritizovat ten jejich, vyčítat jim, co dělají špatně, pak to v druhých vyvolá odpor a nechuť ke změně. V rodině jde pak i o jistou formu spolupráce, aby byly zohledněny potřeby všech členů. Nezapomínat na sebe, ale zároveň nikomu nenutit jen to svoje, protože co jednomu může pomáhat, druhému třeba škodí. A co se týče podpory, je dobré vědět nejdříve to, co sám od druhých potřebuji, a pak to představit tak, aby blízcí přesně věděli, co od nich chci. Důležité je také neočekávat, že všechno přijmou a zpracují hned a okamžitě. Platí, že jak na sebe, tak na druhé. Vše je totiž propojené. 

Celý článek o zdravé a sebevědomé změně životního stylu vyšel v časopisu Dieta 01/22. Koupit si ho můžete v on-line trafice iKiosek.cz.

Veronika Kašáková na obálce časopisu Dieta 07/22.