Martina Formanová: Na svoje nedostatky jsem si už zvykla

„Vždycky jsem trochu vyčuhovala,“ říká spisovatelka Martina Formanová. A vyčuhuje stále. Ať už jako žena, která se moc nestará o to, co si o ní pomyslí sousedi, anebo jako feministka, která se nijak netají tím, že s láskou opečovává svého muže.

Co vy a pořádek? Jste spíše osoba pořádná, anebo chaotická?

Jelikož jsem právě hledala jeden e-mail, na který jsem zapomněla odpovědět, a při té příležitosti našla několik dalších podobných, dalo by se říct, že moc disciplinovaná nejsem. Ale možná jsem jen mizerná sekretářka. Ty důležité osobní a pracovní věci řeším vcelku svědomitě.

Ale jak rozlišíte, co je důležité?

Tak například provoz domácnosti musí běžet děj se co děj. Nicméně pomalu odpadá péče o kluky; jsou samostatní a moje praktická pomoc je spíše nevítaná. I když musím říct, že nově se zajímají o naše názory – na filmy, na knížky – což je bezva. Jinak, ruku na srdce, hodně činností a povinností si přesouváme do složky „důležité“ sami. A co se týče e-mailů, spoléhám asi na to, že se pisatel případně znovu připomene.

A je ve vztahu k pořádku podle vás mezi Čechy a Američany rozdíl?

Řekla bych, že u nás se kladl na pořádek až přílišný důraz. Muselo být uklizeno, protože „co by řekli lidi“. Tohle se mi snažila vštípit maminka, která s námi léta žila, leč marně. Mám ráda čisto, ale papíry na stole, knížky různě po domě a podobné věci mi rozhodně nevadí. A „co by řekli lidi“ jsem jaksi neřešila nikdy.

Jak se s tím v době vašeho dospívání vypořádávalo vaše okolí? Myslím s tím neřešením… Pohoršoval se někdo?

Společnost má vždycky tendenci tlačit vás do nějaké šablony. Je to pochopitelné, zajišťuje si tím určitý úzus obecně přijatelného chování. Jenže já nepovažuju takový život vedený pod tlakem názorů vašich sousedů zrovna za ideální návod na osobní štěstí.

Máte paní na úklid? A musela jste se s tím nějak srovnávat?

Ano, mám stejnou paní už léta a postupně jsem se přestala stydět, že třeba sedím u počítače nebo s Milošem koukám na film, zatímco ona pracuje. Každopádně vím, že k nám chodí ráda a že jí dávám dostatečně najevo, jak moc si její pomoci vážím.

Martina Formanová

Svoje mládí jsem si odžila na dvě stě padesát procent.

Umíte se zbavovat věcí, které už nepotřebujete?

Zoufale se o to snažím! Naštěstí je hodně míst, kam se dají hračky, oblečení, elektronika a jiné věci věnovat a kde pomohou či udělají radost. Horší to je s věcmi typu „Andíčkův sešit z první třídy“ nebo „Jimovy keramické výtvory z roku 2005“. Ty zatím přežívají i ta nejnemilosrdnější gruntování.

V jednom rozhovoru jste řekla: „Normálnost není metou, které bych chtěla dosáhnout.“ Připadala jste si někdy v životě divná, jiná než ostatní?

Dalo by se říct, že jsem vždycky poněkud vyčuhovala; už tím, že měřím 175 cm. Ale asi i jinými věcmi. Vždycky jsem měla problém s autoritami; lidí (včetně pedagogů či nadřízených) jsem si buď vážila, nebo ne, a bylo to na mně znát. Na druhou stranu se dodnes přátelím s některými profesorkami z gymplu nebo vyučujícími z vejšky.

V 90. letech jste studovala scenáristiku na FAMU a zároveň jste měla vztah s Karlem Gottem. To musel být velký střet odlišných světů! Jak na vás reagovali spolužáci?

Karla si vážili i famáci. Pro ně bylo spíš trochu neuchopitelné prostředí módy, ve kterém jsem se taky pohybovala. Ačkoli někteří spolužáci velmi uvítali, když se mohli seznámit s mými kamarádkami manekýnkami.

Naučila jste se díky modelingu něco, co vám později v životě bylo užitečné?

Jistě. Rychle se převléknout, nalíčit a vlastně i „nosit svou výšku“ sebevědoměji.

Zajímá vás móda ještě teď? Jak byste popsala svůj styl?

Miluju listovat si módními magazíny a představovat si – tohle budu od zítřka (nebo hned jak zhubnu) já! Ta, která není líná pohrát si s nápaditou kombinací svršků, vzít si ke každému outfitu jiné náušnice, doplňky, vyfoukat si vlasy a nevím co ještě. Realita je bohužel taková, že většinou skončím v tom nejpohodlnějším úboru; maluju se, až když někam jedu, v autě; a jediným pokusem o vylepšení se stalo, že jsem si v náhlém popudu ustřihla nůžkami z manikúry ofinu.