Jak se žije lidem trpícím úzkostnou poruchou? O tom bude pravidelně pojednávat sloupek Život s úzkostí.

Jak se žije lidem trpícím úzkostnou poruchou? O tom bude pravidelně pojednávat sloupek Život s úzkostí. Zdroj: iStock.com

Když mysl potřebuje trénink: 6 cviků pro lepší psychický stav

Břišní svaly, zadek ani ruce se nám neposílí z nečinného sezení, musí se pravidelně trénovat. A stejně tak to funguje s hlavou. Duševní fitness je pojem, který v oblasti péče o mentální zdraví rezonuje stále silněji. A skvělou zprávou je, že do takového workoutu se můžete pustit klidně hned teď z pohodlí domova. Tady je šest cviků, které (nejen) mně poslední dobou pomáhají stát pevněji nohama na zemi.

Vytvořte si rituál

V úzkostlivých obdobích se mi vždy osvědčilo vytvořit si jakýkoliv malý rituál nebo rutinu, ke které jsem se pravidelně vracela. Když se totiž ozvou psychické problémy a nepohoda, máte často pocit, že se vám svět rozpadá pod rukama, nic není na svém místě, každá maličkost vás vykolejí a celý váš život zachvátí chaos a roztěkanost. V takových chvílích potřebujete pomyslný poklidný přístav, kde můžete na chvíli zaparkovat a cítit se alespoň trochu bezpečně.

TIP NA VIDEO: Jak si poradit, když na vás přijde úzkost?

Video placeholde

Je jedno, jak takový rituál bude vypadat. Musíte vycházet ze sebe a toho, co máte rádi. U mě vždy fungovalo ráno vypít kávu u stolu v kuchyni a večer ve vaně přečíst alespoň 20 stran knížky. Stejně tak to ale může být například stretching po probuzení, 30 minut jógy nebo pravidelná procházka po práci. Cílem těchto rituálů je mít alespoň nějakou jistotu a vždy se na něco těšit. Když se pak takové rituály stanou trvalou součástí vašeho života i mimo krizová období, bude to jedině dobře.

Relaxujte s uměním

Každý potřebuje občas vypnout. Jenže takové vypnutí mnohdy vypadá tak, že si sedneme nebo lehneme s mobilem a bezmyšlenkovitě scrollujeme sociálními sítěmi. Nakonec zakotvíme u zpravodajství nebo twitterových příspěvků o válce na Ukrajině, rostoucí inflaci a dalších problémech současného světa. Jenže takto relax nevypadá, a přestože rozhodně není dobré zavírat oči před aktuálním děním, pro zachování psychické stability je pravidelné odpojení nutné.

Místo rande se svým mobilem si proto ideálně každý den vyhraďte časový blok na jakoukoliv uměleckou činnost. Je jedno, zda to bude poslech hudby, návštěva galerie nebo se pustíte do kreslení či se rovnou zapíšete na kurz keramiky. Jakákoliv forma krásna a tvorby zaměstná mozek zcela jiným způsobem, než jak tomu je třeba během pracovní doby. Zároveň ale funguje jako osvědčená forma tak potřebného zpomalení a odpočinku.

Naučte se soustředit

Když nás trápí úzkosti, obavy z budoucnosti nebo deprese, snadno se dostaneme do začarovaného kruhu, kdy se naše strachy prohlubují. Vnitřně pak víceméně neřešíme nic jiného, než že vymýšlíme všemožné scénáře, co se může (a dost možná také vůbec nemůže) stát; nedokážeme žít v přítomnosti, neumíme se radovat ani prožít jakýkoliv příjemný moment naplno.

Je dobré si takové odpojení od reality uvědomit a pokusit se co nejrychleji přenést zpátky do přítomnosti. Jak na to? Nejsnadnější cesta vede přes smysly. Soustřeďte se na to, co v daný okamžik vidíte, cítíte, zapojte hmat a klidně i chuťové buňky. A nebojte se být natolik důslední, že tyto vjemy začnete vyjmenovávat nahlas. Čím častěji toto malé cvičení budete provádět, tím rychleji se vám bude dařit identifikovat momenty, kdy má vaše hlava tendence opět vzlétnout do dešťových mraků, a snadněji se pak vrátíte zase na zem, do bezpečí.

Vypněte ruchy

Po dvou pandemických letech se naše životy pomalu, ale jistě vracejí do uspěchaného režimu. A to není vždy důvod k radosti. Rušné město, přeplněná MHD, poslouchání zpráv, sluchátka s podcastem v uších téměř nonstop… Ruku na srdce, kdy jste se naposledy ponořili do absolutního ticha?

Naši hlavu se snažíme většinu času zaměstnat, odvést pozornost. A když se nám náhle vybije mobil, zjistíme, že jsme si na cestu do práce nevzali sluchátka, nebo se jednoduše dostaneme do situace, kdy nemáme co na práci, začneme panikařit. Jenže ponořit se do nečinnosti a klidu bez ruchů je přesně to, co naše hlava a duše pravidelně potřebují. Začněte tedy takové situace vědomě vyhledávat a rozhodně se jim nebraňte.

Poslouchejte svůj vnitřní hlas

Kdybych měla jmenovat jednu radu, která mi v poslední době změnila život, byla by to tato. Přišla jsem na ni hned po Novém roce, kdy jsem se začetla do knížky Nespoutaná od americké aktivistky Glennon Doyle. Ne že bych nikdy neslyšela moudro o vnitřním hlase, naopak – tato autorka mi ji ale na stránkách své knihy dokázala vysvětlit natolik, že jsem ji přestala vnímat jen jako otřepanou frázi, která nemá s praktickým využitím nic společného.

Doyle v knize píše o tom, že máme často pocit, že se musíme ihned rozhodnout. A je jedno, zda jde o pozvánku na party nebo o partnerskou diskuzi na téma, zda už nazrál čas založit rodinu. Jenže místo toho, abychom okamžitě vyřkli ano, nebo ne, čehož můžeme později litovat, není od věci se na chvíli ponořit sama do sebe a skutečně zanalyzovat vlastní pocity a stanoviska. Nejprve jsem nevěřila, že něco takového půjde, ale už při první zkoušce jsem zjistila, že i když mám pocit, že se nedokážu rozhodnout, kdesi hluboko v sobě moc dobře vím, jak se k dané záležitosti stavím. Vyzkoušejte to; funguje to a je to neskutečně osvobozující. A že okolí na vaši odpověď spěchá? Tak je nechte čekat!

Všechno nelze vyřešit

Uklidit byt, vyzvednout děti, uvařit, splnit všechny úkoly do práce, připravit se do divadla, vyrazit do divadla, zařídit vše na dovolenou a ideálně přitom ještě dohodnout světový mír. Často máme pocit, že jsme zavaleni povinnostmi a hlavně musíme vše splnit na 120 procent. V konečném důsledku se pak jen hroutíme, padáme únavou a máme sklony propadat chmurám, panice, úzkosti a pocitům selhání.

Ve chvíli, kdy si uvědomíte, že den má opravdu jen 24 hodin, tudíž občas prostě nestihnete vše a svět se přitom nezhroutí, se vám podstatně uleví. Nepřijde to sice hned, ale s pravidelným tréninkem a připomínáním se postupně budete cítit svobodnější. A totéž platí o myšlenkách – přiznejte si, že jednoduše na vše nedostanete odpověď hned a že na vývoj některých záležitostí není možné mít jakýkoliv vliv. Měňte pouze to, co skutečně změnit můžete. Se zbytkem je potřeba se vyrovnat, neboť i váš vliv má své hranice. A je to tak správně.