Jak se žije lidem trpícím úzkostnou poruchou? O tom bude pravidelně pojednávat sloupek Život s úzkostí.

Jak se žije lidem trpícím úzkostnou poruchou? O tom bude pravidelně pojednávat sloupek Život s úzkostí. Zdroj: iStock.com

Chci s tím skončit! 5 otázek a odpovědí v situaci, kdy terapie nezabírá

Začít s terapií je samo o sobě velkým krokem k lepšímu duševnímu zdraví. Jenže co když se i po několika měsících pravidelných sezení cítíte na dně? Co dělat, když vám povídání s terapeutem stavy spíš zhoršuje? A jak poznat, kdy je čas odejít? Takové otázky nejsou nic neobvyklého, a přestože můžete nejen kvůli sociálním sítím rychle nabýt dojmu, že jste jediní, komu terapie nezabírá, vězte, že v tom sami rozhodně nejste. A že všechno se dá řešit.

Terapie má mnoho podob. Zažila jsem spoustu takových, při kterých jsem si řekla, že příště už nepřijdu. Zažila jsem i situaci, kdy jsem po půl roce sezení zjistila, že se cítím mnohem hůř než na začátku. A také už jsem dospěla k názoru, že mi terapeut nesedí.

TIP NA VIDEO: Co dělat při úzkosti?

Video placeholde

O duševním zdraví se zejména v online prostředí mluví stále více, a tak možná i na vás sem tam na sociálních sítích vykouknou příspěvky oslavující účinky terapie. To je samozřejmě dobře, na druhou stranu takové příspěvky mohou vyvolat pocit, že terapie bude automaticky vždy skvělá, účinná a ideálně rychlá. Jenže tak to nefunguje.

Terapie je proces, který má své vrcholy, ale i propady. Nejde o žádný automatický exponenciální vývoj, kdy začínáte jako psychicky rozložená troska a na konci budete skákat metr do vzduchu a překypovat radostí. Terapie je horská dráha, která vás může nakopnout – ovšem také srazit na dno. A občas je oříšek vyznat se v tom, kdy jsou takové výkyvy ku prospěchu věci a kdy naopak svědčí o tom, že je čas na změnu.

Za dobu, co chodím na terapii, jsem se dostala do různých stavů pochybností. Téma jsem proto probrala s mými blízkými, kteří též docházejí na sezení, a dospěla k pětici nejčastějších otázek, které se mnohým během terapie prohnaly hlavou. Týkají se zhoršení stavu i zvažování zrušení celé terapie. Pokud by někdy podobné stavy náhodou přepadly i vás a vy jste měli pocit, že s vámi musí být něco špatně, možná vás následující postřehy přesvědčí o opaku.

1. Po terapii se cítím ještě hůř. Proč?

V první řadě nemusí být chyba v terapii či terapeutovi. Sezení sama o sobě umí být velmi emočně náročná. Otevíráte se člověku, kterého přece jen tolik neznáte, mluvíte o věcech, o kterých jste dosud s nikým moc nemluvili, a čelíte různým vlastním démonům. Je proto zcela pochopitelné, že se poté může dostavit vyčerpání, únava, špatná nálada, přecitlivělost nebo třeba úzkost. Takové sáhnutí si na dno je ale často indikátorem posunu v léčbě. Cílem terapie totiž není odcházet rozesmátý a bezstarostný, byť by to samozřejmě bylo v daný moment příjemnější.

Pokud vám nicméně vaše postterapeutické rozpoložení nedá spát, zaznamenejte si své pocity a na dalším sezení je s terapeutem hned na úvod prokonzultujte. Řekněte mu narovinu, že se po minulém sezení necítíte dobře, a dejte mu zpětnou vazbu.

2. Terapeut mi řekl něco, co mne zabolelo. Mám odejít?

Opět platí, že upřímnost a důkladná diskuze je nejdůležitější. Možná vás napadne, že zrušíte všechna další sezení, případně se prostě bez jediného slova už neukážete. Zbrklost ale většinou nevede k ničemu dobrému. Místo toho dejte šanci ještě alespoň jednomu sezení a na něm konfrontujte terapeuta s tím, co vám řekl. Popište mu své pocity a rozpoložení. Možná společně dospějete k východisku, které vás přesvědčí v terapii pokračovat. Pokud ovšem budete cítit, že vás terapeut zahání do kouta, necítíte se u něj komfortně a nebudete mít sebemenší chuť se mu nadále s čímkoliv svěřovat, terapii ukončete a pusťte se do hledání nového člověka.

3. Terapeut mi nesedí. Mám tu to říct?

Můžete, určitě tím nic nezkazíte. Mnohem důležitější je ale srovnat si v hlavě svá očekávání a vydefinovat si, jakého terapeuta potřebujete. Já třeba v minulosti zjistila, že mi vyhovuje terapeut muž, nikoliv žena. Postupem času jsem ale přišla též na to, že je pro mne problematické s doktorem rozebírat věci, které se týkají například mého těla a vzhledu. Pochopila jsem, že mnohé problémy, které řeší především ženy, jednoduše terapeut muž nemusí pochopit do takové hloubky, která by mi pomohla se posunout.

V tomto ohledu jsou skvělé různé online terapeutické platformy, kdy vám ve výběru vhodného člověka pomůže test preferencí. Přesně si ve formuláři navolíte, jaký přístup vám vyhovuje nejvíce. Případně se také jako varianta nabízí mít dva terapeuty a s každým řešit jiné oblasti svého života. Jde však o dost nákladnou záležitost.

4. Co když na mě terapie jednoduše nefunguje?

Ne, tak to rozhodně není. Pokud máte pocit, že terapie nezabírá, tak jste jen stále nenašli správnou formu a správného člověka. I když je to velmi úmorné, nezavírejte terapii dveře a pokračujte v hledání. Stejně tak můžete vyzkoušet i jiné podoby než jen klasické docházení do ordinace. Dejte šanci arteterapii nebo terapii v lese, která vám ukáže, že s problémy se lze vypořádávat i jinak než jen sezením v křesle.

5. S terapií chci skončit. Jak na to?

Pokud se rozhodnete terapii ukončit, řekněte to terapeutovi osobně. Ghosting není nejlepším řešením. Hlavní otázkou při zvažování ukončení sezení by ovšem nemělo být jak, ale proč. Nechuť k dalším sezením totiž klidně může být součástí celkového procesu uzdravování a byla by škoda vše utnout. I v tomto případě své pocity nejprve prodiskutujte a případně se zkuste domluvit, že byste si od terapie dali na chvíli pauzu nebo si prodloužili dobu mezi jednotlivými návštěvami. Uvidíte, zda se vám v mezidobí uleví, či nikoliv. Sama jsem byla v podobné situaci. Dala jsem si pauzu a zjistila, že mi sezení chybí, a tak jsem se vrátila zpátky do procesu. Pocity není radno podceňovat, dopřejte si ale dostatek času se v nich zorientovat. Ne vše totiž musí být takové, jaké se to v první moment jeví.