Bára Poláková: Musela jsem zakořenit

„Už nejsem rozlítaná holka,“ řekla nám v rozhovoru Bára Poláková. Ale v den, kdy jsme ji fotili pro Moji psychologii, byla doslova v rozletu: mezi novým albem ZE. MĚ a svými dvěma dcerami, Ronjou a Rikou. 

S Bárou Polákovou jsme se po focení pro toto číslo Mojí psychologie sešly u oběda. Měla přesně vyměřený čas, protože v nahrávacím studiu už na ni čekal Jan Muchow, producent její nové desky. Nad vegetariánským kari zamyšleně prohodila: „Včera mi paní doktorka čínské medicíny říkala, že dráha sleziny nemá ráda, když při jídle nemyslíme na to, co jíme. Tak jsem si teď na to vzpomněla.“

Kdo že to nemá rád?

Dráha sleziny.

To se vám při vašem nynějším tempu ale asi stává často, ne? Jak z vašeho pohledu vypadá takový den, kdy, tak jako dneska, vaše děti někdo hlídá?

Je to rozpočítané doslova na minuty. Z domova vyrážím jenom za jednotlivými úkony. Jdu na zkoušku s kapelou nebo do studia nebo natáčení klipu a potom rovnou domů. Zrovna teď o víkendu jsme přes noc točili klip. Uspala jsem obě holčičky, každou zvlášť, a o půlnoci jsem odcházela z bytu. Před domem na mě čekalo auto. Říkala jsem si: „Probůh, kdo tohle naplánoval…“ Jeli jsme do mrazivé stanice metra Malostranská a natáčeli tam do šesti do rána. Když jsem přijela domů, lehla jsem si a vůbec se nemohla zahřát. Klepala jsem se do osmi ráno, a když jsem konečně začala usínat, už mi Ronja skákala po hlavě…

Když jsme s vámi před třemi lety dělali první rozhovor pro Moji psychologii, byla jste v šestém měsíci těhotenství s první dcerou. Teď máte dvě děti. Nebudu se vás ptát, co se od té doby změnilo, ale jak jste se změnila vy?

Určitě hodně. Porody samy o sobě ženu promění. Je to velký zážitek a každá žena je pro mě hrdinka. Každá. Já je měla oba docela dlouhé. Trvaly tři dny. A oba od pátku do pondělí, to bylo vtipný, jako kdyby se holky domluvily. A ten čas s dětmi potom je takový výživný. Někdy náročný a někdy blahodárný, každopádně je to určitá izolace a zaměření pozornosti úplně jinam než dřív. A taky je to větší pevnost. Jako máma jsem musela zakořenit, abych dokázala dát dětem domov. Myslím, že to máme skrytě v sobě všechny mámy. Když se teď srovnám s tou rozlítanou holkou, kterou jsem předtím byla, jsem za to všechno moc ráda.

Bára Poláková

Porody ženu promění. Je to velký zážitek a každá žena je pro mě hrdinka.

Myslíte, že jste také sebevědomější než dřív?

Možná ano. Ty kořeny způsobují, že víte, kam patříte, kde je váš domov, a proto se pak cítíte pevnější. Cítila jsem domov silně, už když jsem bydlela se svými rodiči, ale teď je to jiné. Teď jsem to já, kdo ho tvoří společně s Pavlem. (Pavel Liška, partner Báry Polákové, pozn. red.)

Změnil se váš vztah s Pavlem, teď když nejste „jenom“ partneři, ale i rodiče?

Tak to určitě všichni rodiče znají. Je těžké udržet si v diářích čas jen na sebe, v podstatě je to skoro nemožné. Když zařizujeme hlídání, je to většinou kvůli práci, ale nenapadne nás si ho zařídit jen kvůli nám samotným. I když teď máme v plánu víc se snažit. Je to bezpochyby důležité.

Dubnové číslo Mojí psychologie je věnováno módě. Máte na ni teď vůbec čas?

Moc ne, ale není mi lhostejná. Kamarádka Tereza Kytková má skvělý obchod s oblečením v Korunní ulici. To mám tak blízko, že tam občas zabrousím i s kočárkem a nejraději bych si koupila úplně všechno.

Baví vás oblékat i své dcery?

I to mě baví. Jsou moc roztomilé, když je krásně vymódím, jsou jako panenky. Ale zároveň mě těší i to, když přijedeme k rodičům a moje maminka je vyhastroší do starého oblečení po mně a po mých sestrách, takže vypadají jako malé vesničanky. To je taky velká krása.