.

. Zdroj: Anna Kovačič (archiv Mojí psychologie)

.
2
Fotogalerie

Ivana Chýlková: Vadí mi diktát krásy

Není jednoduché vést s Ivanou Chýlkovou rozhovor, nemá ráda, když se jí ptáte jako ve škole. Pokud se to podaří prolomit, přestanete „vést rozhovor“ a začnete si povídat, je s ní příjemně a hodně se nasmějete. A zeptá-li se na něco ona vás, máte pocit, že to není ze slušnosti, ale že ji to opravdu zajímá. 

Působíte na mě jako sebevědomá žena, které všechno jde, někde jste sama řekla, že vám váš život připadá jako chůze po široké dálnici. Zažila jste někdy pocit ztráty sebedůvěry?

Ale ano, to je pořád, speciálně při mé profesi pořád přemýšlíte, jestli vás to nezavádí někam jinam. Je to taková neustálá autoterapie.

Tím, že se vžíváte do jiných rolí?

Já se sice do rolí „vžívám“, ale přesto s patřičným odstupem. Podívejte se, když budu hrát vraha, nepůjdu z divadla nikoho vraždit. Pro mě je to pořád hra, jako když jsme si coby malí hráli na Rusy a Němce nebo na Šarika ze seriálu Čtyři z tanku a pes. To jsem taky nikoho nekousala… A nejsem vadná, abych to prožívala tak, že by mi to výrazně zasahovalo do soukromého života. Je to pro mě pořád hra a zábava. Tím mám na mysli, že mě to hodně baví a těší. Mé povolání mě nutí přemýšlet o lidech, o situacích, ve kterých se ocitají, určitě víc, než kdybych dělala jinou profesi. Je to takový neustálý psychologický špacír. Protože v lidech není nic jednoznačné, v každém je pestrost. To, že o tom přemýšlím, mi zasahuje do soukromí, ale také si myslím, že se tím o sobě něco dozvím.

Takže v tom spočívá terapie?

Ano, zbavuji se svého stereotypního vnímání, ke kterému občas inklinuju. Nikdy jsem netrpěla depresemi, ale samozřejmě smutky má občas každý, i když si myslím, že jsem od přírody spíše optimistický člověk, vidím věci spíše pozitivně, nadějně.

Pochybujete o sobě, nebo jste sebevědomá?

Člověk pořád pochybuje, já pochybuji často a i ráda, ale nestalo se mi, že by mě to sejmulo natolik, že bych třeba nemohla vyjít ven. SEBE vědomá si jsem. Jako vy jste si vědomá sebe. Ale nefunguje to automaticky a pořád. A SEBE jistá nejsem nonstop. Někdy máte den, že to prostě nejde, ať se snažíte sebevíc.

Zažívala jste to někdy jako matka? Já v tomto třeba často pochybuji…

Když jsem otěhotněla, tak jsem řešila, jestli to zvládnu. Ne – první, co jsem řešila, bylo to, jestli mi bude Jáchym sympatický. To jsem řešila poměrně dlouho, někdo tu s námi bude bydlet, bude mi třeba protivný, a já se o toho PROTIVU přesto budu muset starat. Dopadlo to nakonec nad očekávání. Je to, překvapivě, jeden z nejsympatičtějších lidí, co znám. Nikdy jsem nestudovala žádné knihy z kategorie „Budeme mít miminko“ ani o porodu jsem nemohla nic číst. Říkala jsem si: Čím míň budu vědět, tím líp. Všechno, o čem bych se dočetla, to všechno bych si taky odžila. A stejné to bylo s výchovou, nechala jsem tomu volný průběh. Tam jsem si spíš tipovala, že to nezvládnu, ale ono to šlo tak nějak hezky. V tomto smyslu jsem tedy nepochybovala, spíš jsem ze sebe byla hrozně překvapená, vůbec bych to do sebe nebyla řekla.

.
. | Zdroj: Anna Kovačič (archiv Mojí psychologie)

Je lepší dát ve výchově na intuici?

V mém případě ano. Taky jsem měla štěstí v Jachurovi, že byl takový, jaký byl, ale možná byl takový právě proto, že…

To se prolíná, ale záleží na tom, jaké to dítě je…

Jistě, to je velmi důležité. To, že jsem neotěhotněla podruhé, je jiná věc, protože to mohlo být úplně jiné, tady pohoda a tam by to mohl být problém.

A chtěla jste?

Nedělala jsem nic pro to, aby tomu tak nebylo, ale nestalo se.

Mrzelo vás to někdy?

Ne, nemrzelo. Bylo by fajn, kdyby to přišlo, ale neměla jsem to ani tak, že bych po tom prahla. Já jsem to tak neměla ani poprvé; jak jsem říkala, nebyla jsem si ani jistá, že to zvládnu. Když se někdo ptá, jestli by mě mrzelo, kdybych neměla Jáchyma, tak říkám: no asi nemrzelo, protože bych nevěděla, jaké to je, ho mít. A o co bych přišla. Ale teď, když to vím, by mě to samozřejmě mrzelo.

Byla jste spíš autoritativní, nebo liberální matka?

Já jsem liberální, ale i důsledná, velmi důsledná. Všichni třeba měli mobil a já jsem Jáchymovi řekla, že ho bude moci mít až od deseti. On to vůbec nechápal a já jsem mu říkala: Podívej se, ty jsi buď se mnou, nebo jsi s chůvou, anebo ve škole. Pořád jsi s někým, kdo ten mobil má, ty ho budeš potřebovat, až vyrazíš poprvé do ulic sám. Když pak dostal mobil od chůvy – trochu si mysleli, že mě obelstí –, musel ho vrátit. Ne, ne, zpátky, věděl jsi to moc dobře a chůva taky. Dostal ho až v deseti.

To jsem udělala stejně. Narazili jste na ty argumenty, že když ho mají ostatní, může se cítit blbě?

No jasně, ale řekla jsem mu: Proč by ses měl cítit blbě, já jsem ti ten argument vysvětlila, tak bys byl blbec, kdybys to nepochopil, ne?

Byla výchova za nás jiná? Já si pamatuju, že když naši něco řekli, tak to platilo.

Ano, takové to „protože jsem to řekla!“… Možná jsme to nastavili tak, že nechceme dělat to, co jsme neměli rádi. I když – to, co jsem nesnášela, jsem pak jako máma občas taky dělala. Teď už ne, taky už je Jáchym velký. Ale dřív, když neudělal něco, na čem jsme se domluvili, přišlo jedno upozornění, druhé, a pak už jsem neztrácela čas nekonečným opakováním. Mám svůj temperament a ten je někdy silnější než všechny rady o nekonečné trpělivosti. Ale ať se různé věci řeší různými prostředky, všem zúčastněným je jedna věc jasná, a tou je nekonečná láska. Tu nikdo nemůže zpochybnit.

Zajímá vás, jak Ivana Chýlková zvládá domácnost a tlak na věčné mládí? Celý rozhovor si můžete přečíst v novém speciálu časopisu Moje psychologie Rozhovory. Na stáncích právě teď!

Speciál si můžete objednat i přes SMS!

Pošlete SMS na číslo 902 11 ve tvaru:

ROZHOVORY18W mezera JMÉNO mezera PŘÍJMENÍ mezera ADRESA mezera MĚSTO mezera PSČ

Příklad: ROZHOVORY18W Jan Novak Prubezna 233 Olomouc 77900

Cena každé přijaté SMS je 89 Kč vč. DPH (zahrnuje poštovné i balné). Provozuje CN INVEST, a. s., infolinka 296 363 199 ve všední dny 8–16 hod., mobil@cninvest.cz, www.platmobilem.cz.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie