Klára Nademlýnská: Jsem taková tichá bojovnice, která se snaží jít dál

„Nejsem zrovna typ bláznivé návrhářky, která by si libovala ve výstřednostech, ale razím heslo, že moje zákaznice nesmí vypadat jako paní,“ říká Klára Nademlýnská, možná nejznámější česká návrhářka, jejíž jméno se vybaví i lidem, kteří se o módu vůbec nezajímají. Letos to bude dvacet let, co v Dlouhé ulici otevřela svůj butik a spolu s ním přinesla do stojatých vod tuzemské módy první vlnu světovosti. 

Kláro, Váš butik letos slaví 20. výročí. Jak vzpomínáte na jeho začátky?

Byl to skok do neznáma, protože jsem do té doby sedm let pracovala ve Francii a nikdy jsem svou vlastní značku neměla. Musela jsem rozjet celou výrobu, sestavit tým lidí, rozhodnout, kdo bude stříhat, kdo šít. Hodně mi tehdy pomohla moje maminka, Goran, tehdy můj manžel (Tačevski – pozn. redakce), zase fotil a celkově dělal všechno pro to, aby to klaplo. Pak se k nám ještě přidala kamarádka Janka Kellerová, takže jsme byli taková svatá čtveřice, která do toho šla tehdy po hlavě.

Vzpomínám si, že se jméno Nademlýnská uchytilo v české módě rychle. Byla jste všude! Co vám nejvíc pomohlo? Bylo to tím, že tu chyběla konkurence?

Na jednu stranu to byla dobrá doba a na druhou těžká. Moc značek tady ještě nebylo, jak cizích, tak domácích, ale zároveň zde chyběly domácí krejčovské dílny. Stáli jsme před otázkou, kde vlastně naše limitované kolekce nechat šít. Ale rychle se to měnilo. Moje první přehlídka před dvaceti lety startovala společně s prvním ročníkem Designbloku. Do toho vznikaly nové módní časopisy, kde pracovali moji kamarádi a známí. V podstatě jsme tehdy všichni začínali společně a užívali si tehdejší tvůrčí étos, který s sebou devadesátky přinesly.

Jak to vidíte dnes, když je vše naruby? Značek je hodně, móda se neskutečně zrychlila, řada návrhářů ten tlak nezvládá a odcházejí z čela zavedených módních domů.

Móda se proměnila neskutečně. Zpočátku jsme věřili, že mladí lidé se díky módním řetězcům naučí oblékat a až si začnou vydělávat, budou chodit nakupovat k návrhářům a originálním značkám. Ale s odstupem času mám pocit, že řetězce s rychlou módou lidem vkus spíš zkazily. Aby byla výroba levná, musí se na něčem ušetřit. Ani materiál, ani střih, ani výroba proto nejsou tak kvalitní jako u návrhářských značek. A tím, že lidé nevyrostli na kvalitě, nehledají ji ani v dospělosti.

Jak s tím může návrhář bojovat?

Pozitivním rysem je, že se velké módní domy vrátily ke kreativním kolekcím. Značky více usilují o svůj vlastní rukopis, takže na první pohled dnes dokážeme rozeznat, že Gucci je Gucci a Dior je Dior. I já se snažím udržovat mezi svými kolekcemi linku. Moje zákaznice tak mohou svoje deset let staré šaty klidně nosit se současnými kousky, protože to stále jde kombinovat.

Klára Nademlýnská

Jaká je vaše současná kolekce pro jaro a léto?

Je hodně o šatech, ale najdete v ní také spoustu univerzálních topů, něco mezi svetrem a mikinou, které se dají obléknout sportovně i elegantně. Nechybí ani plátěné věci, trenčová bundička v béžové i černé variantě, věci kombinované s krajkou, bílé hedvábí s potiskem drobných hvězdiček, pastelové barvy... Postupně se všechno klube.

Máte letos v plánu něco speciálního u příležitosti 20. výročí?

Chystám se slavit přehlídkou v rámci Designbloku, který také slaví dvacet let. Postupně už se tedy nořím i do sezony pro podzim a zimu, ráda bych si vytvořila pár kousků pro radost pro tuto přehlídku. A inspiraci hledám i ve vlastním archivu.

V poslední době hodně řešíme, jak vytřídit šatník, v módě je minimalismus. Na druhou stranu jsme neustále bombardováni novými trendy. Do jaké skupiny patříte vy: Jste spíše sběratelka, nebo se vám daří udržovat v šatníku řád?

Jsem sběratelka, a to ve všem, nejen v oblečení. Doma u mě to vypadá úplně jinak než na upravených štendrech v butiku. Nejprve jsem se snažila věcí zbavovat, některé modely jsem dávala kamarádkám nebo jsme je prodávaly se slevou. Ale postupem času jsem zjistila, že je fajn mít v ateliéru takový průřez kolekcí a věci si nechávat, protože kolikrát zašátrám do historie a řeknu si „Jee, tyhle šaty měly něco do sebe, nemohla bych něco z toho použít do aktuální kolekce?”

Když máte ráno dvě minuty a stojíte před skříní, co vytáhnete jako první?

Moje uniforma jsou džíny, protože se celý den pohybuju v ateliéru nebo po schůzkách. Loni jsem se trochu naučila nosit i sukně, dlouhé a volné, k tomu ideálně kozačky. A hodně nosím svršky z vlastních kolekcí, ty mikino-svetry, v létě hedvábné topy a trička s potisky. To je moje oblíbená kombinace.