...

... Zdroj: iStock.com

4 tipy, jak nepracovat víc než 8 hodin denně

V práci prosedíte hodiny navíc a často si ji ještě odnášíte domů. Zvládnout všechny povinnosti za osmihodinovou pracovní dobu je ve vašem případě utopie. Kde děláte chybu a jak ji napravit? 

Přemýšlejte jinak

„První krok na cestě ke změně je přestat se srovnávat s kolegy. Začněte přemýšlet sami o sobě,“ doporučuje psycholožka práce Zdeňka Židková. „Není to o tom, co někteří zvládnou a já ne. Měli bychom se ptát: Jsem spokojený? Baví mě, co dělám? Místo toho řešíme, jestli na tom někdo není lépe. A usilujeme o vnější hodnocení výkonu, které je nám nuceno zaměstnavatelem, pracovními portály či úspěšnými kolegy.“ Psycholožka doporučuje knihu Toma Hodgkinsona Jak být líný. Najdete tam jedno moudro: Dělejte to, co uspokojuje vás. Pak budete úspěšní a nebudete se trápit myšlenkami, že v práci trávíte víc času. Když si srovnáte hodnoty, přesčasy vám totiž přestanou stát za to.

Odstřihněte se od atrakcí

Umíte si představit, jak si řezník nosí svou práci domů nebo jak si pokladní vyřizuje e-maily během styku se zákazníkem? V mnoha profesích to nelze. „A já si myslím, že to nemá jít nikde. Pracovní doba slouží k řešení pracovních úkolů a je potřeba ji oddělit od osobních aktivit či virtuálního brouzdání,“ říká Zdeňka Židková. Jsou to jednoduché počty. Jestliže strávíte v pracovní době denně půl hodiny na Facebooku, za měsíc promarníte klábosením s přáteli 10 hodin. A to je víc než jeden pracovní den, který si nejspíš budete muset nahradit přesčasy. Totéž platí o kávě s kolegy, o prodloužených pracovních obědech, o vyřizování veškerých osobních věcí v pracovním čase.

Hlavně efektivně!

Svět se nezboří, když nebudete okamžitě reagovat na každý e-mail. Pokud schránku nutně nepotřebujete k řešení pracovních úkolů, zavřete ji a otevírejte pouze třikrát denně: ráno, v poledne a před koncem pracovní doby. Vypněte notifikace na mobilním telefonu, které vás vyrušují, a začněte si e-maily vybírat manuálně. Co se pracovních setkání týká, dobrý trik je projít si diář z loňska. Kolik času jste strávili na schůzkách, které byly zbytečné? Než někomu kývnete na setkání, zamyslete se, jestli je nutné vidět se osobně. U porad i schůzek je dobré nastavit nejen začátek, ale i konec. Tak zabráníte tomu, že se pracovní setkání zvrhne v osobní povídání, které skončí o dvě hodiny později, než jste mysleli.

Buďte upřímní

Podle Zdeňky Židkové v zaměstnání obvykle nestíhají dva typy lidí: Pasivní, kteří dostávají nesplnitelné množství práce od šéfa a neumějí říct ne, a lidé superagilní, kteří si nakládají úkolů přespříliš, protože práce je pro ně koníček. Patříte-li do první skupiny, chtě nechtě se musíte ozvat, někdy i ostřeji: „Lidé z druhé skupiny obvykle potřebují nějaký život ohrožující zážitek, aby si ujasnili, že nemusejí dělat vše a být všude,“ říká odbornice. Když nepomůže nic z výše uvedeného, zkuste staré dobré tři osmičky – osm hodin práce, osm hodin odpočinku, osm hodin spánku. S koncem pracovní doby zavřete dveře kanceláře a odejděte. Ve škole jste přece se zazvoněním dělali totéž. A co se stane? Upřímně – většinou nic.

Článek vyšel v novém speciálu časopisu Moje psychologie Váš nový život. Objednat si ho můžete i online přes www.ikiosek.cz.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie