Pro sportovkyni Šárku se nový systém stravování od toho předchozího zase až tak moc neliší. „Až na velikost porcí, ty jsou větší. Taky si hlídám, abych jedla opravdu pravidelně, to jsem se sice snažila i dřív, ale přece jenom, když jsem nějakou svačinu vynechala, nevadilo mi to," popisuje třicetiletá dívka své nové stravovací návyky.
"Cítím se teď pořád najedená a pocit hladu neznám. Organizace není těžká, jen je potřeba si dopředu říct, co budu v ten daný den jíst, a podle toho si nakoupit. Nic složitého, docela mě to baví. Psychika je taky v pohodě, sice chvíli trvá, než si člověk uvědomí, že když bude jíst, bude hubnout, ale jakmile se s tím srovná, je to celkem příjemné zjištění,“ popisuje svůj nový přístup Šárka.
I ona se totiž od Petra Havlíčka dozvěděla, že na svůj denní výdej má nízký příjem kalorií, což pro ni byla novinka. Myslela si, stejně jako spousta žen, které se snaží zhubnout, že jí hodně a v tom že je problém, ale opak byl pravdou. Teď ale plně důvěřuje odborníkům a o novém jídelníčku nepochybuje. „Prostě, co mám jíst, to jím, a vyhovuje mi to,“ říká rozhodně.
„Chutě zvládám kupodivu lépe, než jsem si myslela. Když se náhodou nějaká objeví, prostě si řeknu, že nemůžu, a je to. Zajímavé ale je, že když člověk má možnost kdykoli si cokoli dát, tak na spoustu věcí ani chuť nemá, ale když to nemůže, tak se ty chutě nějak vyplaví na povrch, takže občas sklenku vína, půllitr vychlazeného piva, čokoládový dort nebo pytlík brambůrků bych si dala ráda,“ vypráví. Právě asi proto považuje za největší kámen úrazu nového stravování to, že si nemůže dát cokoli a kdykoli. „Sice nemám nijak zvlášť chutě na sladké či slané, ale občas, když člověk jde kolem pekárny, každý jistě ví, jak čerstvý chléb či koláč voní, zatouží vejít dovnitř a něco si koupit. Nebo si občas sednout do kavárny a dát si cappuccino a čokoládový dort.“
Člověk se stále učí
Začátky nového režimu byly možná trochu složitější, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. „Člověk se učí, kolik má co kalorií, kolik by jich do sebe měl za den dostat, a proto je nejjednodušší způsob, jak se to naučit, zvážit si krajíc chleba nebo plátek sýra. Ze začátku jsem vážila všechno, teď už vážím jen nové potraviny, popřípadě potraviny, které nepoužívám moc často, ale snažím se spíš nad jídlem přemýšlet, abych se naučila do budoucna odhadnout velikost pro mě správné porce. Myslím si, že selský rozum je to, co mi pomůže s tímto přístupem k jídlu vydržet dlouho. Kdybych si měla vážit každou jahodu, za chvíli by mě to nejspíš přestalo bavit,“ konstatuje.
Je tedy něco, z čeho má Šárka strach, pokud jde o nové stravování? „Jídlo a strach? To snad nejde ani dohromady, leda že by mě někdo nutil jíst sušené tarantule a štíry, to bych strach měla, jinak ne. Jídlo je velmi příjemná část dne, kterou si užívám, a jelikož mám silnou vůli a jasný cíl, nebojím se, že budu třeba hřešit.
Jak to vidí Petr Havlíček
Co se řešilo
Šárka byla ve velkém stresu, který nyní pominul
začala být spokojená
hodně sportuje a je velmi aktivní
na to, jaký má výdej, jí zhruba jen polovinu toho, co organismus potřebuje
Moje doporučení
snídaně jsme doporučili slané, zasytí více a na delší dobu, tedy pečivo, šunka/sýr a zelenina, ale také třeba rybí pomazánka nebo vejce
obědy a večeře měla vyrovnané, a to z toho důvodu, že má odpoledne trénink
má vydatnější odpolední svačinu, takže místo mléčného výrobku a ovoce jsme doporučili pečivo, šunku, sýr a malé množství zeleniny
Jak to vidí Šárka?
Největší změna?
„Určitě velikost porcí a pravidelnost. I když jsem se snažila jíst pětkrát denně, ne vždy to bylo v pravidelných časových intervalech.“
Co jsem objevila díky novému jídelníčku?
„Jak správně nakupovat a připravovat si jídlo. Není problém si připravit jídlo na celý den, což bych dřív neřekla.“
Nejoblíbenější jídlo podle nového plánu?
„Vajíčková pomazánka z tofu a bez vajíček. Když ji člověk jí, vůbec by neřekl, že tam vajíčka nejsou, fakt.“
Moje oblíbená snídaně?
„U mě vede žitný chléb, lučina, sýr a zelenina.“
