Kamu: Nechtěla jsem zhubnout, ale změnit svůj život

Tahle proměna vyráží dech. Kdo zná její instagramový profil @chefkamu, ví, že je plný barev a pozitivní energie. Vždycky tomu ale tak nebylo. Jak Kamu objevila své sebevědomí?

Kde začala tvoje cesta za zdravějším tělem a sebevědomím?

Moje dětství bylo, myslím, docela divoké, a spoustu věcí, které se nám stanou v dětství, si neseme do dalšího života. Jako malá jsem dělala plno sportů a byla jsem v nich hodně dobrá. Máma mě sice chválila, ale táta mi pořád dával najevo, že jsem nula, a vždycky jsem kvůli němu měla nízké sebevědomí. Navenek jsem ale dělala, že ho mám, a schovávala se za hroznou hrdinku. Když vyhrajete taneční závody, zavoláte to tátovi a on řekne, že ho to nezajímá, že kdyby to bylo v lyžích, tak by ho to zajímalo, to jsou přesně ty věci, které vám začnou hrozně moc snižovat sebevědomí. Já jsem v sobě hodně bojovala s tím, že jsem na jednu stranu měla to sebevědomí fakt nízké, ale na druhou stranu jsem si říkala, že to tomu tátovi teda ukážu, že mu to natřu a něco dokážu.

Jak dlouho to trvalo?

Myslím, že tahle rozpolcenost ve mně panovala do nějakých osmnácti let, kdy jsem byla opravdu hodně obézní, a bylo to vlastně kvůli tomu, že od nás táta odešel. Přestala jsem sportovat, přestala jsem se vším, protože jsem měla pocit, že jsem nad ním vyhrála. Začala jsem na všechno kašlat, nic mě nezajímalo, začala jsem špatně jíst a chodit na mejdany. Navenek jsem dělala, že to mám všechno na salámu, a přitom jsem se trápila. Vlastně to bylo podobné jako v dětství, pořád jsem s sebou táhla nevyřešený problém a namlouvala si, že jsem v pohodě a že jsem hrozně hustá. Tehdy jsem dělala v tetovacích studiích, a i když jsem byla obézní, tak jsem byla cool a lidi mě tak brali. Byla jsem fakt hodně drsná a tím jsem zakrývala tu křehkost v sobě.

Kdy ses to rozhodla změnit?

To mi bylo tak sedmnáct, osmnáct a blížila se maturita – bylo to, jako kdyby mě něco osvítilo. Dívala jsem se na sebe do zrcadla a řekla si, že takhle to dál nejde, ale ne kvůli tomu, jak vypadám, ale celkově kvůli té osobě, jaká jsem a jak působím na lidi. Od lidí jsem slýchala, že jsem moc tvrdá a drsná, a částečně se mi to líbilo, ale zároveň, jak jsem stárla, tak jsem cítila, že v téhle pozici být nechci, že to nejsem já a že to není úplně ono. Tak jsem si řekla, že to je třeba ten moment, kdy to můžu těm lidem natřít. Sice jsem si říkala „lidem“, ale ono to bylo pořád hlavně tomu tátovi, protože to prostě pořád v té hlavě byl.

Jak to vypadalo?

Přesně si pamatuju den, kdy jsem stála před zrcadlem, koukala na sebe, na své obrovitánské břicho a velké fialové rozpraskané strie a říkala si, že takhle žít nechci, že pro tohle jsem se nenarodila. Jako malá jsem byla ve všem dobrá, byla jsem premiantka, měla samé jedničky a najednou to nebylo. Byla jsem ta obézní a drsná a přede všemi jsem dělala, jak mi to hrozně vyhovuje.

Kuchařka Kamu alias Kamila Rundusová

Druhý den jsem se objednala k dietoložce, sestavily jsme spolu jídelníček a já jsem zase začala tancovat a taky učit tancovat malé děti. Měla jsem asi pět lekcí do týdne, což pro mě bylo hodně aktivity, a taky jsem začala dobře jíst. Normálně jsem se hecla jako v Rockym a půlroku jela takovýhle bomby. Byla jsem cílevědomě zaměřená, ale ne na to, abych zhubla, ale na to, abych změnila svůj život. A začalo mě to hodně bavit, objevovala jsem nejenom nové tělo, ale celkově nový svět. A pak jsem jednoho dne zhubla na váhu, na které jsem teď tady. To byla první fáze, kterou jsem prošla, a byla jsem úplně super zdravá a v pohodě. Jenže pak přišel zlom…

Rozhovor pokračuje na další stránce: