Pokaždé, když vložíte do nákupního košíku v běžném obchodě tričko, je to, jako byste nechali přetéct vanu přesně pětadvacetkrát,“ říká módní koučka a dlouholetá propagátorka takzvané slow-fashion, Kamila Vodochodská. Plýtvání oblečením, nadprodukce a nesmyslně levné a nekvalitní kusy ji dráždily natolik, že před 8 lety začala přemýšlet, jak to změnit.
Módní průmysl je po ropném druhý nejšpinavější na světě. Co to konkrétně znamená?
Při výrobě jednoho kusu oděvu se použije až 2000 chemikálií. Spotřebuje se neúměrné množství vody a také energie, aby se oděv dopravil z místa vzniku do místa prodeje. Džíny například průměrně urazí 19 000 km, než se dostanou k vám domů. Švadleny pracují v nelidských podmínkách. Dalším problémem je pak nadprodukce.
Asi většině z nás se stalo, že jsme si koupili na sebe tričko, které jsme ani nechtěli nebo nepotřebovali.
Módní průmysl člověka neustále nutí kupovat něco nového. Vše na nás útočí! Máme pak pocit, že když ihned nekoupíme, tak že za tyto peníze už to tam druhý den nebude. Místo toho, aby člověk lovil věci, které potřebuje, tak je spíš loven oblečením. Výsledkem je pak patnáct kilogramů textilního odpadu, které každý člověk na této planetě v průměru za rok vyprodukuje. Včetně kojenců i lidí žijících pod hranicí chudoby.
Ale spoustě lidem nákupy a móda přináší radost...
Ano, ale upřímně – jak dlouho taková radost z nového svetru ve slevě vydrží? Lidé nakupují z nejrůznějších důvodů – pro radost, ale také ze smutku, když jim zbude pár korun nebo když mají chvilku čas. Nákupem si řeší své problémy, ale já si myslím, že mnozí z nich si další problémy způsobují. Spousta lidí se dostane do fáze: Mám plnou skříň, ale stejně ráno nevím, co na sebe. Druhý extrém jsou pak ti, kteří se už v nabídce nevyznají, nemají rádi své tělo a chodí v jednom oblečení pořád dokola.
Co mají tedy dělat lidé, kteří úplně nechtějí být součástí tohoto kolotoče nadprodukce?
Každý může začít sám u sebe. Stačí na každý nákup nahlížet trochu jinak. Můžeme začít tím, že začneme kupovat „čisté“ věci, které nebudou škodit našemu zdraví nebo životnímu prostředí. Ale můžeme také jít dál a více přemýšlet o světě kolem sebe, o našich hodnotách a postojích. Protože se může stát, že si sice pořídíme drahé nebo „čisté“ férové kousky, ale ty nám stejně budou ležet v šatníku a nebudeme je nosit. Můžeme začít přemýšlet o tom, co opravdu potřebujeme, co nám sedne bez ohledu na to, jestli je to posledním trendem. Ale to už je otázka vyšší módní inteligence.
Co je to módní inteligence?
Módní inteligence je výraz, který asi ve slovníku nenajdete. Jde vlastně o mix základních znalostí sama sebe, osobních a pracovních cílů, střihů a textilních materiálů, kombinovaný s uvědoměním si vlastního těla – proporcí, předností a nedostatků. Patří sem celkový životní styl a hodnoty, které člověk vyznává. A také finanční gramotnost. Nejen v tom, kolik jsme ochotni do daného kousku investovat, ale i kolik času jsme ochotni prochodit v obchodech při honbě za oblečením. Mimochodem – v tomto směru by si ženy mohly vzít příklad z mužů. Většina z nich opravdu netráví nákupy zbytečně mnoho času.
Vy jste celý koncept shrnula do takzvaného MEŠ – malého efektivního šatníku, který pomáháte jako koučka lidem sestavit. Jak to funguje?
Šatník je založen na několika principech. Za prvé je to sebepoznání a sebeúcta. Chci, aby si člověk sebe vážil a měl se rád a věděl, co a proč si na sebe obléká. Druhý a třetí princip je, aby to neškodilo ani zdraví, ani životnímu prostředí. Přemýšlejte, kdo, kde a za jakých podmínek vyráběl to, co si chcete koupit. A poslední je právě ta módní inteligence – aby člověk věděl, co a kam nosit, co kombinovat a co mu sluší.
Jaké konkrétní rady pak může přinést osobní kouč, jako jste vy?
Pro každého jiné. Každý potřebuje trochu jiný přístup, každý má jiný problém, jiný komplex. Často jsou to domnělé komplexy z postavy, tím často začínáme. Řekneme si, kde jsou silné stránky, kde jsou slabiny, co s tím mohou udělat střihy. Pomocí různých cvičení, která nám pomohou pouze na základě emocí odhalit, co se klientovi opravdu líbí, jaké barvy, střihy, tvary nebo vzory mu dělají radost.
To pak převedeme do praktických věcí a zjistíme, co konkrétního může člověk nosit, aby se mu to líbilo a aby to bylo praktické. Lidé totiž často nosí věci, které se jim vlastně ani moc nelíbí.
Asi všichni jsme ovlivněni trendy víc, než jsme si ochotni připustit...
Ano, ale pokud máte takto sestavený šatník, tak pak vlastně ani nemáte potřebu ty trendy tolik sledovat nebo jim podléhat. To už se klient dostává do takové vědomé fáze, kdy ví, co potřebuje, co má rád, a za tím si jde. V obchodech jsou mraky krásných věcí a často se střídají, ale nemůžeme mít všechno, rozhodně nepotřebujeme všechno.
Vedeme klienta k tomu, aby on sám určoval, co jemu udělá radost a co potřebuje. Ne aby podléhal potřebě nakupovat, slevám, trendům, tomu, že za týden už to na krámě nebude a podobně.
Jak ale zjistíte, kolik potřebuji svetrů a kalhot?
Jak říkám, s každým klientem si dáme dohromady, kde tráví nejvíce času. Jak chodí oblečený do práce, kde tráví volný čas, co v něm dělá a podobně.
Na základě toho sestavíme nákupní seznam, to, co potřebuje. A on si vědomě vybírá. V ideálním případě kabát v létě, protože kašmír nebo vlna jsou levnější a když si jej nechá ušít, přesně v tom stylu, jaký má rád, s kapucí nebo s límcem, tak mu bude dlouho sloužit a dělat radost opakovaně. Nejhorší je naběhnout do obchodu na začátku zimy nebo ve dnech, kdy jsou slevy a narychlo něco shánět, protože je zima. To vám pak prodejce většinou prodává to, co chce on, ne to, co chcete vy.
Měla jste někdy klienta, který vás zaskočil?
Měla a musela jsem se s touto klientkou rozejít. Měla doma asi tři pokoje plné oblečení. Další doplňky, šperky a boty zabíraly půdu a sklep. Když jsem to viděla, uvědomila jsem si, jak může být móda krásná i ničivá. A tuto paní jsem nikdy nepřesvědčila a ani přesvědčovat nechtěla, že toho nemusí vlastnit tolik. Úspěšný začátek změny je vždy v tom, že člověk sám cítí potřebu dělat něco jinak. Shodou okolností jsem ji dnes potkala v obchodě s látkami. Vybírala si opět nějakou umělotinu na kostýmek, kterých už má doma podobných sto třicet.
Slow-fashion tedy neznamená kupovat jen drahé značky s označením slow?
Jsou značky, které jsou postavené na trendu slow-fashion – jsou lokální, etické, a tak budou pochopitelně dražší. Ale nedá se obecně říci, že slow-šatník je drahý. Slow-šatník může znamenat i to, že máte část věcí ze second-handu. Že použijete něco, co už tady bylo – přešijete šaty od babičky nebo že šaty na ples nebo luxusní kabelku budete sdílet s více kamarádkami. Anebo máte něco z konfekce, ale je to něco, co víte, že potřebujete a že vám nějakou dobu vydrží. Můžete ekologičtěji prát a o oblečení se lépe starat. Je to o tom, jak si to klient sám definuje a co mu teď v jeho životní situaci a plánech vyhovuje.
Na kolik přijde taková základní konzultace?
Úplný základ přijde asi na 10 000 Kč. Klient ode mě předem obdrží několik úkolů, potom uděláme revizi jeho šatníku, analýzu toho, co se mu líbí, a sestavíme nákupní seznam. A také se učíme základy teorie módy, aby se člověk naučil pracovat s liniemi a zjistil, co se mu líbí a jaké věci mu padnou a budou slušet.
