Neuplynul ani rok od chvíle, kdy média živě rozebírala pojem quiet quitting, který ve zkratce znamená, že v práci děláte jen to, za co jste placeni, popřípadě tak, aby vás nevyhodili. A už je tu nový termín, který vyvolává vášnivé mezigenerační debaty – lazy girl job. Kde se vzal, co přesně znamená a proč by si měl člověk dát na jeho používání pozor?
Jak lze v dnešní době snadno uhádnout, podobně jako quiet quitting i termín lazy girl job vzešel z TikToku, kde na samotném počátku koloval jako hashtag. Co mělo původně s lehkostí vystihovat frustraci jedné mladé ženy a později i části generace Z, se však brzy stalo municí, která střílí do vlastních řad. O tom ale až později, nejprve si pojďme říct, co vlastně termín lazy girl job znamená a proč se s ním chceme i nechceme identifikovat. Podobně jako quiet quitting i lazy girl job se primárně týká motivace pracovat.
TIP NA VIDEO: Co dělat, když na vás padne úzkost?
Motivace však v postcovidové době zatížené válkou na Ukrajině, vysokou inflací a krizí bydlení mnohdy spíše připomíná starý mobil, který se rychle vybíjí a také už ho nelze nikdy stoprocentně nabít. Není divu. Sny o neustálém růstu včetně platů se zbortily s rokem 2008, kdy svět postihla finanční krize, a příslušníkům dnešní generace Z bylo mezi pěti a deseti lety. Covid posléze společně s válkou a dalšími krizemi definitivně pohřbil i naděje, že jednou bude zase lépe. Někde mezi online proklamacemi typu My jsme to také zvládli, tak proč ne vy?! boomeři mladé generaci tiše vzkazují: My vám to ale vůbec nezávidíme! a mají přitom na mysli budoucnost, která se skládá ze samých nejistot včetně té, jestli přežije život na Zemi.
Když se budeme pídit po původu hashtagu lazy girl job, dojdeme ke Gabrielle Judge, která se na TikToku otevřeně přiznala k tomu, že praktikuje quiet quitting a svou práci vlastně až tak „nežere“ (podle průzkumu pouze 49 procent příslušníků generace Z vnímá svou profesi jako součást své identity, u mileniálů je to 62 procent). Své názory publikuje pod značkou Anti Work Girlboss, jež vznikla jako narážka na kult úspěšných, ambiciózních a dravých žen, který ve své knize Girlboss (2014) zpopularizovala autorka Sophia Amoruso. O dekádu později tatáž žena prosila na Twitteru, aby lidé přestali pojem používat. Během let se totiž stal terčem kritiky za to, že oslavuje individuální ženský úspěch v neměnném prostředí patriarchátu a současně přitom infantilizuje význam ženského úspěchu skrze slovo girl.
Ale zpět ke Gabrielle Judge. Koncem května natočila další video na téma rezervovaného přístupu k práci, do něhož tentokrát zasadila i pojem lazy girl job. Svému publiku se tak snažila předat, že něco jako dream job neexistuje a že je třeba vymezit se vůči společnosti, která nás chce definovat skrze to, co děláme od devíti do pěti. Lazy girl job je svým způsobem opakem práce snů, kterou provází vysoká vnitřní motivace, ale často také vyšší míra stresu. Jsou to vesměs obstojně placené,poklidné až nudné kancelářské profese, jejichž náplň se dá při troše píle zvládnout i za čtvrtinu obvyklé pracovní doby. Sama Gabrielle se chlubí, že svoji agendu sfoukne i za dvě hodiny. Stejně tak se vymezuje proti konceptu, že firma je jako rodina a kolegové jsou přátelé, se kterými chce člověk trávit co nejvíc času. Nechce.
Není divu, že nový pojem generuje tolik vášní. Probudil totiž nejen společenskou debatu na téma work-life balance, ale i chuť sdílet nejrůznější tipy, jak praktikovat línou práci, což pochopitelně naštvalo řadu zaměstnavatelů. Kontroverzní je ale také samotný novotvar. I když jsou názory tiktokerky v lecčem sympatické, někde v mozku vám při nich bliká červená kontrolka: Že nechci život obětovat práci, je fajn, ale musí to hned znamenat, že jsem líná? A proč se tento fenomén zaměřuje opět pouze na ženy?
„Nikde jsem nenašla důkaz, že by existoval hashtag lazy boy job. Možná že koncept, kdy jsou muži placeni více za méně práce, není až tak nový nebo zajímavý. Podobně neexistuje žádný mužský ekvivalent fenoménu girlboss,“ zamýšlí se pro The Guardian redaktorka Daisy Jones.
Na druhou stranu je pochopitelné, že se tento trend dotýká především žen. Pandemie covidu v posledních letech obnažila, kolik toho na nich stojí, ať už se bavíme o pečujících profesích nebo o neviditelné práci, která „se musí udělat“ doma. Už od poloviny 20. století, kdy ženy výrazně posílily pracovní trh, nebo přinejmenším od roku 1982, kdy tehdejší šéfredaktorka Cosmopolitanu Helen Gurley Brown vydala knihu Having It All: Love, Success, Sex, Money... Even if You're Starting With Nothing, se většina z nás intenzivně zabývá otázkou, jak to všechno skloubit. Jak zvládnout různé role, které na nás společnost klade, v čele s mateřstvím a úspěšnou kariérou, dvěma balvany, které se o sebe třou nejčastěji. Odpověď je stále však tatáž – prostě je potřeba někde ubrat.
Nedávno mě v této souvislosti zaujal rozhovor Deníku N se socioložkouRadkou Dudovou. Komentuje v něm výsledky kvalitativního výzkumu na téma intenzivní mateřství, při kterém s kolegyní Hanou Haškovou vyzpovídaly jednadvacet matek. „Místo osvobození žen od jejich biologického údělu a většího sdílení péče se vracíme k tomu, že je najednou strašně důležité se věnovat naplno dětem a je to to jediné, čemu se matka zvládne věnovat,“ říká mimo jiné.Koncept lazy girl job tak i navzdory blbému názvu nabízí náruč pochopení nejen příslušnicím mladší generace Z, ale i ženám, kterým aktuálně hodně času zabírá péče o rodinu, zatímco pomyslné kariérní rychlíky ujíždějí. Anebo třeba těm, které si prošly vyhořením. Nasednout v takovém případě na „klidnější motorák“ totiž může mít své kouzlo. Obzvlášť když vidíte, že v něm nesedíte samy a že se za tohle tempo nemusíte stydět.
