V určitém období svého života menstruuje více než polovina celosvětové populace. Přesto je menstruace i dnes stále tak trochu tabu. Proč je krev z prstu v pohodě, ale z vaginy nikoli?
Víte, kdy byla savost menstruačních vložek a tamponů vůbec poprvé otestována s reálnou lidskou krví? Nebylo to před padesáti ani dvaceti lety, ale letos v srpnu. Nová studie, kterou provedly vědkyně z oregonské univerzity OHSU, si dala za cíl porovnat různé menstruační potřeby, včetně alternativních. Měla zjistit, jaké mají sací schopnosti, a které jsou tedy vhodnější pro silnější menstruaci.
TIP NA VIDEO: Co způsobuje menstruační křeče a co se přesně děje při PMS?
Na rozdíl od předchozích výzkumů, při kterých se pro stejné účely používala voda nebo fyziologický roztok, se ale vědkyně rozhodly využít skutečnou lidskou krev, přesněji řečeno červené krvinky. Ta se sice stále liší od krve menstruační, která obsahuje také například sraženiny nebo kousky děložní sliznice, má však vlastnosti mnohem podobnější krvi než voda a výrazně víc vypovídá o funkčnosti menstruačních pomůcek.
Když se podíváme na to, co všechno ženy od počátku věků při menstruaci používaly, nejde zrovna o procházku růžovou zahradou. Starověké Egypťanky podle všeho měly k zachycení menstruační krve tampony vyrobené z měkčeného papyru nebo srolované bavlny. Řekyně pak kousky dřeva, které obalovaly textilními vlákny. Své místo si našla také mořská houba, jež se jako alternativa k jednorázovým vložkám a tamponům vrací i dnes. Má přirozené antiseptické a antibakteriální schopnosti, po zavedení se přizpůsobí anatomii těla a menstruační krev postupně nasává. Jakmile dosáhne své absorpční schopnosti, začne protékat. Je proto potřeba ji vyjmout, vyprat pod tekoucí studenou vodou a po vysušení se může opět použít.
Jak asi správně tušíte, křesťanství menstruaci nepřineslo mnoho dobrého. Ženy byly považovány za nečisté, cyklus tajily, a dokonce se věřilo, že menstruace a křeče s ní spojené jsou boží trest za Evin prvotní hřích. Ve středověku se jako menstruační pomůcky používaly kousky textilních látek, které sloužily coby předchůdci vložek. Tyto hadříky se sice praly, avšak je jasné, že rozhodně ne tak často a tak důkladně, jak by bylo potřeba, takže se v nich množily bakterie a často byly zdraví nebezpečné, nebo dokonce život ohrožující.
Ženy nosily kolem krku nebo pasu vonné sáčky s bylinkami, aby zakryly pach krve. Podobně jako ve starověku používaly i „tampony“ v podobě klacíků omotaných bavlněnými vlákny nebo menstruační krvavý mech. Ještě na konci 19. století se k zachycení krve stále používaly kusy látek, ať už z tkané bavlny nebo flanelu. Připevňovaly se pomocí opasku kolem pasu, což bylo jednak velmi nepohodlné, jednak také nepraktické, a poměrně často docházelo k protékání. Navíc tu byl stále problém s hygienou, proto se hledaly cesty, jak zachytit krev efektivněji, a především bezpečněji.
Na přelomu 19. a 20. století bylo uděleno několik patentů na výrobky definované jako menstruační potřeby. Mezi nimi byly dokonce první kalíšky, ovšem vyrobené z hliníku či tvrdé gumy, což zdaleka nepřinášelo komfort, spíš utrpení při nošení. Dále se patentovalo gumové spodní prádlo nebo gumová zástěra s pásem, který bránil tomu, aby krev prosakovala na dámské sukně a dále na nábytek. Netřeba asi dodávat, že byla těžká, nepohodlná a nepříjemná na nošení.
V roce 1888 přišla firma Johnson & Johnson s prvními jednorázovými vložkami. Do nich použili buničinu. Další hřebíček do rakve gumových menstruačních kalhotek a kovových kalíšků zasadila první světová válka. Francouzské zdravotní sestry totiž pochopily, jak skvělé absorpční vlastnosti má celulóza v porovnání s látkovými obvazy. V roce 1918 tak firma Kotex představila první celulózovou jednorázovou vložku.
Dámy z francouzské smetánky byly nadšené, vložky skupovaly ve velkém, a protože menstruace stále ještě bylo téma, o kterém se ve slušné společnosti rozhodně nemluví a za co je třeba se stydět, obchodní domy nabízely velmi diskrétní formu prodeje. Vůbec první tampon byl vynalezen mužem – Earlem Haasem – a zahrnoval aplikátor. Ve třicátých letech od něj patent odkoupila firma Tampax a začala tampony vyrábět ve velkém.
Zdravotníci byli nadšení, protože podle nich byly hygieničtější volbou než vložky, na kterých se mohly šířit fekální bakterie. Nezapomínejme, že lepicí část, která zabraňuje posunutí vložky, byla přidána až v 70. letech 20. století. I tak si ale tampony našly odpůrce, samozřejmě hlavně mezi bigotními moralisty, kteří tvrdili, že tampon může zbavit dívku panenství a že je možné ho používat k onanii nebo jako ochranu před početím.
Od roku 1980 do roku 1996 bylo ale v souvislosti s tampony nahlášeno více než pět tisíc případů syndromu toxického šoku z nedostatečně častého měnění tamponů. Případy vyvolaly ve společnosti znepokojení a také vyšší potřebu vyrábět udržitelné, znovu použitelné výrobky. A přišly první menstruační kalíšky. Ty jsou ekologicky bezpečnou alternativou a vyrobené z měkkého lékařského silikonu. Stačí je vyvařit a vydrží roky.
Doplnily je menstruační disky, které se zavádějí až pod děložní čípek, takže skvěle zachycují menstruační krev a zároveň umožňují sex během menstruace, což usnadnilo život například sexuálním pracovnicím. Kromě toho se na trhu objevily menstruační kalhotky, látkové vložky, nebělené jednorázové vložky a tampony z organické bavlny.
Velkým problémem u nás ale stále zůstává menstruační chudoba některých lidí, ve velké většině mladých dívek ze sociálně slabých rodin, které si menstruační potřeby prostě nemohou dovolit. Je absurdní, že zatímco snížená sazba DPH platí například na noviny a slad, menstruační potřeby se u nás stále nacházejí v 21% sazbě, která je jednou z nejvyšších v Evropě. Sousední Polsko, Německo i Slovensko mají sazbu pod 10 % a ve Skotsku už mají menstruační potřeby úplně zadarmo.
Vláda teď v rámci konsolidačního balíčku opět diskutuje o snížení DPH, stejně jako v roce 2020, kdy novela sněmovnou neprošla. „Menstruace není volba. Žena si nevybírá, jestli se jí to zrovna hodí do rozpočtu. Menstruační pomůcky potřebuje skoro polovina společnosti a nemůžeme se tvářit, že si je můžou dovolit úplně všichni. Finanční dostupnost menstruačních pomůcek je proto základní předpoklad pro rovnost a důstojnost ve společnosti,“ říká k problematice pirátská poslankyně Klára Kocmanová.
Naopak předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) má opačný názor: „Já bych to neměnila, nechala bych to tak, jak to je. Nevidím pro to zásadní důvod. Nižší sazba v celkovém součtu neznamená tak velkou částku, jak si možná někteří myslí – v ceně to nebudou desítky korun úspor, bavíme se o korunách.“Menstruační potřeby ovšem nepředstavují žádný luxus, ale jsou součástí péče o zdraví. Pokud ve snížené sazbě DPH mohou být zdravotní pomůcky, proč ne věci, které více než polovině národa v určitém období každý měsíc ulehčují život?
Článek vyšel v čísle 09/23 časopisu Moje psychologie. Aktuální listopadové číslo můžete zakoupit na iKiosek.cz.
