Každý den miliony žen na celém světě řeší, že nejsou dost dobré. Že jsou moc vysoké, moc tlusté nebo mají velký zadek. Další miliony pak přemýšlejí, proč nenarostly ještě o pár centimetrů víc, o tom, že mají malá prsa nebo jim lezou žebra. To, co pro jednoho člověka představuje ideál krásy, druhému evokuje postavu ze situační komedie nebo hororu. A pak často přichází ke slovu estetická chirurgie.
Nejpopulárnější estetické zákroky asi nepřekvapí. Celosvětovou jedničkou je liposukce. Počet těchto operací neustále roste, za poslední čtyři roky se zvýšil o 33,3 %. Z hlediska neinvazivních zákroků pak jednoznačně vede aplikace botulotoxinu, a to u obou pohlaví. Plastičtí chirurgové na celém světě jich provedli více než sedm milionů. Stále častěji toužíme také po extrémech. Zatímco před dvaceti lety lékaři „opravovali“ jen to, co se přírodě nepovedlo nebo co se pokazilo úrazem či nemocí, dnes čím dál častěji plní přání typu obřích prsou Pamely Anderson, liščích očí modelky Belly Hadid nebo boků některé z latinskoamerických hvězd Instagramu.
TIP NA VIDEO: Jak stárnout bez nutnosti plastických operací?
Výjimkou pak nejsou ani opakované zákroky, aby se klient co nejvíce podobal svému ideálu. Například Bulharka Andrea Ivanová se pyšní obřími rty i prsy a nyní se chystá stát i majitelkou největších lícních kostí. Brazilec Rodrigo Alves, známý jako „živý Ken“, absolvoval už 51 plastických operací, aby z něj byla Jessica, tedy „Barbie“. Jeho závislost na kosmetických úpravách a touze co nejvíce se podobat plastovému panáčkovi mu vynese i zápis do Guinnessovy knihy rekordů.
K plastické chirurgii se celosvětově uchylují také stále mladší dívky i chlapci. Tlak společnosti, ukazování ideálu krásy v podobách hvězd televizních obrazovek a sociálních sítí nutí už děti na základních školách zpochybňovat svůj vzhled a pochybovat o tom, zda jsou a budou dost dobré pro společnost i sebe sama. Dříve byla naším měřítkem krásy maminka nebo spolužačka z vedlejší třídy, dnes je to hvězda Instagramu, kterou byste i kvůli úpravám v aplikacích mobilu na ulici možná nepoznali.
Těžko říct, čím to je, že někdo projde životem, aniž by svou nedostatečnost na straně vzhledu nějak výrazně řešil, zatímco jiný o sobě pochybuje od probuzení do usnutí. Jisté ale je, že naše starosti s vlastním vzhledem jsou mnohem víc v naší hlavě než v ryzím benátském zrcadle, tedy ne z kabinek obchodů s oděvy. Jak přitom poznat, kdy má chirurgický zákrok opodstatnění, a kdy se jedná jen o marnivost toho, kdo se na operaci či úpravu zevnějšku chystá? A je to vůbec podstatné? Není každý zásah do těla současně i zásahem do duše? Jak obtížné je sžít se s novým já? A přemýšleli jste o tom, že kosmetický zákrok může změnit i osobnost?
„Často na lidech, kteří plastickou operaci podstoupí, vidíme, že doslova rozkvetou, jinak září, jde z nich jiná energie. Nás to vždy potěší, protože vidíme, že zákrok měl smysl,“ říká plastický chirurg Igor Slaninka. Pak ovšem vyvstává otázka, jestli by každý zájemce o ne nezbytnou operaci neměl nejdřív navštívit psychologa, nebo jestli má být, stejně jako dnes, výkon pouze otázkou peněženky klienta a odvahy operatéra.
Například docent a známý plastický chirurg Jan Měšťák některé své kolegy kritizuje. Tvrdí, že dělají jen víčka a prsa pro peníze a degradují celou profesi. Sám vyzdvihuje nekomerčně orientované operace, jako je chirurgická léčba obličejových rozštěpů, našívání oddělených částí končetin, řešení popálenin. Tedy výkony, které zvládne jen plastický chirurg s praxí. Byl by pro, aby absolventi medicíny specializovaní právě na plastickou chirurgii určitou dobu povinně působili ve veřejném zdravotnictví, a to i po dokončení studií a dosažení atestace. Ve své praxi odmítne až 60 procent žen, které k němu přijdou s prosbou, aby jim pomohl stát se v jejich očích krásnějšími.
Estetická chirurgie ale není jen honěním se za kultem krásy, lze ji spojit se zdravotním hlediskem, a nemusí jít pouze o úpravu padajících očních víček, která někdy způsobí problémy s viděním. Ženy se v posledních letech častěji uchylují například k operacím vagíny. Nechávají si upravit pro sebe neestetický vzhled po opakovaných porodech nebo vlivem stárnutí a často zákrok kombinují s plastikou poševního vchodu, úpravou svalů hráze nebo stydkých pysků. Taková operace pak řeší i nechtěný únik moči a zlepšuje oběma partnerům sexuální život.
S některými estetickými zákroky se ale pojí i výrazně vážnější problémy než si zvyknout na změnu vzhledu nebo nutnost nakoupit novou garderobu. Nejproblematičtější je v tomto ohledu plastická operace prsou. Touží po ní zpravidla klientky ve věku mezi třiceti a čtyřiceti lety, druhou velkou skupinu tvoří ženy mezi osmnácti a třiceti lety. Tyto statistiky nezahrnují jen zákroky, kdy žena chce ňadra zvětšit. Týkají se také jejich zmenšení a stavů po ablaci nutné kvůli nádorům, kdy rekonstrukční chirurgie nabízí pacientkám unikátní možnost získat prsa alespoň vizuálně zpět.
Ve světě ale přibývá žen, které chtějí své prsní implantáty odstranit. Jak vyplývá z posledních dat Mezinárodní společnosti estetické plastické chirurgie, za poslední čtyři roky vzrostl zájem o vyjmutí implantátů skoro o polovinu. V některých případech kvůli příznakům, které se označují jako nemoc prsních implantátů. Jak se projevuje? Většina žen popisuje především ztrátu energie, permanentní únavu, zvýšenou teplotu, zhoršení stavu pleti a celkově fyzickou nepohodu. „Symptomů je přes šedesát, možná ještě víc. Nejčastěji to bývá takzvaný ‚brain fogging‘ – nižší mozková výkonnost. Pak to často jsou bolesti kloubů, vyrážka, vypadávání vlasů, prostě nespecifické příznaky,“ vysvětluje Martin Molitor, přednosta Kliniky plastické chirurgie Fakultní nemocnice Bulovka v Praze, a dodává, že v současné době se pro onemocnění používá vědečtější název – ASIA, což je autoimunitní nebo zánětlivý syndrom, který má vztah právě k implantátům.
Podle lékařů ale stále neexistují vědecké důkazy, které by obavy z prsních implantátů potvrzovaly. „Vyšly články, že ženy s implantáty mají vyšší obsah cirkulujících protilátek v krvi. Studovaly se ovšem jen ženy, které tyto příznaky vykazovaly. Ženy, které je neměly, studované nebyly, což je velkou slabinou,“ popisuje Martin Molitor mezery ve výzkumech. Sám ale svoje pacientky na možná rizika prsních implantátů upozorňuje.
I na českém Instagramu vznikl pod názvem @breast_ implant_illness_czech účet, jenž propojuje a sdílí příběhy žen, které s příznaky onemocnění z prsních implantátů bojují nebo si v jejich důsledku implantáty už nechaly vyjmout. O „umělá prsa“ přestala časem stát například foodblogerka Kamu, která se s nimi podle svých slov nikdy nesžila. Podobně se s nimi rozloučila i módní ikona Victoria Beckham, ta v intimní zpovědi pro magazín Vogue přiznala, že plastika prsou byla obrovská chyba. A když už o tom hovoříme, plastiky otevřeně lituje také Pamela Anderson. Obě posledně jmenované celebrity před lety inspirovaly k zákroku tisíce obdivovatelek. Tak teď třeba budou nemálo žen inspirovat, aby své touhy pečlivěji zvažovaly.
Celý článek najdete v červnovém časopisu Moje psychologie, které si můžete zakoupit také on-line na iKiosek.cz. Nové číslo vychází 4. července.
