Seznamte se se svým vnitřním dítětem. Není to žádné ezo
Každá z nás máme někde uvnitř sebe stále tu malou holčičku, která touží po lásce a pozornosti. A pokud jí tyto potřeby nebyly dopřány v dětství, chce je v dospělosti o to víc. Jak své vnitřní dítě objevit a být k sobě laskavější?
„Co se vztekáš, chováš se jak malá holka!“ Kolikrát jste si už tohle říkala? Aniž byste si to uvědomovala, tak jste zrovna v tu chvíli vedla dialog se svým vnitřním dítětem. Jenže místo toho, abyste tuto holčičku podpořila, ještě víc jste ji zadupala do země. Přitom u vás v takových situacích hledá útěchu a podporu, které se jí dost možná v minulosti nedostávalo. Za určitého úsilí jsme ale schopné tu malou holčičku v nás uzdravit.
Co je vnitřní dítě
Možná vám to zní příliš ezotericky, ve skutečnosti jde ale o pojem používaný v psychologii už řadu let. Vnitřní dítě vyjadřuje naše nejhlubší pocity, jako je láska a radost, ale i smutek, strach nebo hněv. Často se projevuje intenzivně, a protože se za něj obvykle stydíme, vědomě ho potlačujeme, nebo ho jednoduše v každodenním shonu neposloucháme. Jenomže tím akorát vytváříme živnou půdu pro naši věčnou nespokojenost. „Dobrý vztah k našemu vnitřnímu dítěti umožní s pochopením přijmout i jeho negativní pocity, což pomůže vyléčit naše stará zranění,“ říká psychoterapeut Ladislav Dvořák.
Setkání s nitrem
Abyste pochopila, o čem je vlastně řeč, je třeba si imaginací všechny tyto pocity ztělesnit do podoby malého dítěte. Pak už s ním stačí začít mluvit, ptát se ho, jak se cítí a co by mu pomohlo. Abyste si pocity lépe představila, můžete svou plačící, rozhněvanou nebo radostnou holčičku namalovat na papír. Podstatou je to, že díky dialogům s ní si uvědomíte skutečné pocity, které jste považovala za nevhodné. „Tvé vnitřní dítě nejlépe cítí, co ho bolí. Když mu dokážeš naslouchat, objevíš rychle bolavá místa – okamžiky, kdy si připadáš jako malé, zraněné, zmatené nebo rozzuřené dítě. Často je to v situacích, do kterých se tyto pocity nehodí, a tak se je pokoušíme ignorovat a potlačit,“ píše v knize Ladislav Dvořák.

Pečujte o něj
Pomocí vnitřního dítěte si můžete lépe uvědomit, a následně odstranit, nejen bloky z dětství, ale i oživit všední prožívání radosti. „Dětské prožívání je barevnější než dospělé. Při práci s vnitřním dítětem můžeme znovu zažít radost z jednoduchých věcí, hravost a dychtivost, spontánnost a otevřenost ve vztazích. Naše energie narůstá a dokážeme ji tvořivě a smysluplně použít. Svět se stává zajímavějším,“ říká terapeut, který radí, abyste si každý den vyhradila půl hodiny na procházku v přírodě, kde budete jen pozorovat a vnímat všemi smysly, co se kolem vás právě v daném okamžiku děje.
Pokud se během té chvíle ozve vnitřní kritik a bude vám říkat „na to nemáš čas“, podívejte se na sebe do zrcadla a řekněte si „chci si každý den užít trochu radosti a mám na to právo“. Také si vzpomeňte, co jste jako dítě ráda dělala a pokud po této činnosti vnitřně stále toužíte, dovolte si to. Klidně si běžte ven na louku pustit draka se stejnou radostí jako tenkrát.
Práce se strachem
Strach bývá nejobávanějším pocitem, protože může být tak silný, až vás úplně ochromí. Vaše dítě chce v takovém momentě utéct a najít bezpečný úkryt. Zkuste ho uklidnit a řekněte mu, že jste na to dva. Dejte mu najevo, že se nemá za co stydět, protože i vy se bojíte. Ať to dopadne jakkoli, slibte mu, že mu nic nebudete vyčítat. Přijměte ho i se strachem. Stejným způsobem můžete pracovat i se smutkem. Pláč je pak zdravou reakcí, která nám při tom pomáhá. Někdy je ale tak silný, že ho v sobě uzavřeme a odložíme na později. I to je v pořádku. Je ale dobré ho pak odžít.
Seznámení s vnitřním dítětem

Pohodlně si sedněte nebo lehněte a uvolněte se. Trochu se zavrťte, najděte si co nejpříjemnější pozici a pak chvíli sledujte svůj dech. S každým nádechem můžete vnímat, jak do vás proudí klid a uvolnění, a s každým výdechem můžete cítit, jak z vás odchází spěch a neklid.
Dopřejte si čas…
Vzpomeňte si na nějaké místo, které dobře znáte, kde jste se jako dítě cítila opravdu dobře. Nepospíchejte, představte si je do všech podrobností. Představte si sebe dospělou, jak tam přicházíte, jak si místo prohlížíte.
Jak teď vypadá?
Náhle za sebou zaslechnete dětský hlas. Když se otočíte, uvidíte dítě. Jak je velké? Jak vypadá? Jakou má náladu? Řekněte mu: „Přišla jsem za tebou.“ Zeptejte se ho: „Jak se máš?“ Chvilku zůstaňte a pohrajte si s ním, jestli si s vámi bude chtít hrát. Řekněte mu, že jej máte ráda a že se s ním chcete setkávat. A pak se s dítětem rozlučte, ale řekněte mu, že zase přijdete.
Pokud nejsou meditační metody pro vás, zkuste k sobě být laskavější – jako k dítěti, v těchto 10 krocích:
Pochvalte se: Uznejte své úsilí či trpělivost. Vybírejte komplimenty, které skutečně odrážejí vaše kvality a úspěchy.
Najděte si chvilku, abyste sama sobě projevila vděčnost: Čeho si na sobě vážíte? Vděčnost vám může pomoct přesunout pozornost od toho, co si myslíte, že vám chybí, k tomu, co již máte.
Mluvte k sobě hezky: Pokud k sobě mluvíte negativně, zastavte se a přeformulujte vnitřní hlas na soucitnější. Třeba místo „nezvládám to“, zkuste uznat, že se stále vyvíjíte dělat to nejlepší.
Zamyslete se nad svým dnem: Uznejte po každém dni úsilí a pokrok, kterého jste dosáhla, bez ohledu na to, jak malý se může zdát. Neseřvala jste protivnou podřízenou? Jste skvělá!
Vytvořte si prostor pro sebe: Pravidelně se věnujte něčemu, co vám opravdu dělá dobře. Je to půlhodina poslechu hudby a nicnedělání, nebo dortík a káva? Nebo máte možnost uspořádat rovnou výlet? Nezáleží, jak velká věc to je, důležitá je pravidelnost.
Vnímejte svět kolem sebe: Všímavost vám může pomoct lépe si uvědomit a ocenit přítomný okamžik. Pokud pro vás nejsou meditace či hluboká dechová cvičení, buďte jednoduše plně přítomna v činnosti, kterou děláte.
Mějte realistické cíle: Cíle můžete budovat kolem každého aspektu svého života, ale nezapomeňte to dělat krok za krokem. Cíl nemá být o tom se neustále přemáhat, ale spíše mít rámec pro směr, kterým se chcete ubírat. Pochvalte se i za malé krůčky na své cestě.
Odpusťte si: Chyby k životu patří a pomáhají nám uvědomit si, co je dobré. Někdy může být odpuštění těžké, ale je to proces, který může přispět k vašemu osobnímu růstu. Lépe jste to prostě udělat nemohla, teď už jste poučenější.
Dělejte si přestávky a odpočívejte: Nečekejte, až vyhoříte. Dopřejte si čas na odpočinek a zotavení – je důležitý a nemusíte se kvůli tomu cítit provinile. Odpočinek potřebujeme všichni a každý má svůj rytmus.
Řekněte si o pomoc: Nemusí být snadné chovat se k sobě laskavěji. Promluvte si s kamarádkou, nebo se obraťte i na odborníky a odbornice, pokud cítíte, že vám vnitřní kritik zase zadupává tu malou holčičku do země.
Článek vyšel v časopise Blesk pro ženy 10/2021
Podle knihy Ladislava Dvořáka – Obejměte své vnitřní dítě