.

. Zdroj: Zdroj foto: Profimedia.cz / Grafika: Kristýna Dobeš Moučková

Tlustí lidé si nesmí užívat sex. Co nás kauza zpěváka Sama Smitha učí o fatfobii?

Před pár týdny spatřil světlo světa nový videoklip britského zpěváka Sama Smitha s názvem I’m Not Here to Make Friends, po němž se strhla vlna kritiky na Smithův vzhled. Proč lidé mají stále tendence komentovat těla ostatních? A proč je pro společnost nepřípustné, aby tlustý člověk o sobě hrdě prohlásil, že si užívá sex? Pojďme si tuto „kauzu“ trochu probrat.

Poznámka editorky: Britský zpěvák Sam Smith se identifikuje jako nebinární osoba používající zájmeno „oni“. Ve třetí osobě množného čísla tak o nich bude psáno i v tomto textu.

Když před pár lety zpívali svým naléhavým hlasem tehdejší bondovskou hymnu Writings of the Wall, srdce posluchačů napříč světem plesali. Teď, když Sam Smith odhodili veškeré své zábrany a nechali veřejnost nahlédnout do nitra své osobnosti a sexuality, je oheň na střeše.

TIP NA VIDEO: Pět šatů, které sluší každé postavě

Video placeholde

Poslední dny rezonuje kulturním světem prapodivná kauza: 27. ledna vyšlo Smithovo nové album Gloria a s ním také spatřil světlo světa videoklip k singlu I’m Not Here to Make Friends. Jeden sarkastický cynik by možná nadnesl, že Smith přesně onu melu, která se po uveřejnění videa vzedmula, plánovali – a že záměrně mínili si z lidí spíše než své přátele udělat nepřátele. Ale tomu by se dalo jen horko těžko věřit.

(Ne)výjimečný klip, (ne)výjimečné kostýmy

Klip k I’m Not Here to Make Friends není vlastně v hudební branži nijak zvlášť výjimečný. Svou výpravou odkazuje k pompéznosti a okázalosti, kterou známe od nejedné popkulturní divy v čele s Beyoncé nebo Katy Perry. Nechybí sexy tanečníci, lascivní pohyby, orosená kůže, tuny tylu i giga koruna s peřím. Nic, co bychom nikdy předtím neviděli. I když – publikum a široká veřejnost (zejména část trávící většinu volného času diskuzemi na Twitteru a Facebooku) byla vždy v takových videích zvyklá sledovat sexy zpěvačky, kterým podvědomě právě díky vypracovanému tělu a kráse právem náleží ona zmíněná koruna. Jenže tentokrát se v takové roli objevili Sam Smith, nebinární persona, jež se navíc v poslední době vymyká přetrvávajícím standardům krásy i velikosti oblečení.

Smith se v klipu navíc v jednu chvíli objevují v korzetu s perlami a s nálepkami na bradavkách. Kdyby se v podobném outfitu objevila jedna ze slavných zpěvaček, bulvár a sociální sítě by pěly ódu na její krásu. Navíc není žádným tajemstvím, že mnozí kladou tělesné predispozice žen ještě na vyšší piedestal než jejich pěvecké dovednosti. Smithův klip ale přesně kvůli tomu schytal záplavu hejtů. Stačilo prostě jen nebýt tradiční cis heterosexuální žena, ale nebinární queer osoba.

Pro mnohé byl nicméně zásadním přilitím do ohně nenávisti ještě fakt, že Smith v dané skladbě zpívají – byť nijak zvlášť explicitně – o tom, že mají rádi sex. V hudbě opět nejde o nic přelomového. Muzikantská scéna napříč žánry je prosycená sexuálními tématy, z nichž mnohé překročily hranici únosnosti a počestnosti mnohem intenzivněji než Smith. Jenže jsme u stejného dvojího metru jako v případě samotných kostýmů.

Sexualita není jen pro štíhlé heterosexuály

Kauze Sama Smitha se na Instagramu pověnoval slavný queer aktivista Matt Bernstein. „Sexualita není jen pro štíhlé heterosexuály. Nový klip Sama Smitha ukázal homofobii a fatfobii mnohých lidí v plné kráse,“ napsal ve shrnujícím příspěvku, do něhož přiložil i některé kuriózní komentáře ze sociálních sítí. Nejenže v nich twitterovští uživatelé urážejí samotného zpěváka, nevhodně komentují jejich postavu a sexuální orientaci, zarážející je i časté porovnávání Smitha s kontroverzním youtuberem Andrew Tatem, jenž se v současné době nachází ve vazbě a je obviněný ze znásilnění a obchodu s bílým masem.

Co je tohle za znepokojivý obsah? Britská vláda ve školách zakazuje lidi, jako je Tate, kteří propagují tvrdou práci a fitness, ale už nikdo nemluví o propagaci této špíny. A ještě tomu říkají umění. Tohle by mělo být zakázáno a stejně tak by měl být zakázaný on (Smith),“ napsal například na Twitter známý britský MMA zápasník Tam Khan.

Tenhle člověk je zjevně duševně nemocný. Navíc to uvidí i děti. Andrew Tate je ve vězení pro nic za nic a tenhle člověk je na svobodě? Odporné,“ přidal se další britský uživatel Twitteru mající základnu 66 tisíc sledujících.

Harryho androgynní vzhled je v pořádku, Smithův nikoli

Ale zpátky k původnímu příspěvku queer aktivisty Bernsteina, který po salvě nenávistným komentářů do svého shrnujícího příspěvku přidal také ještě jeden klíčový point. Smithovo nebinární androgynní vystupování srovnal s často dost podobně laděnou imagí dalšího slavného britského zpěváka – Harryho Stylese.

Styles je důkazem, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Zatímco Stylesovo vystupování v perlách, podpatcích a šatech mu jakožto heterosexuálnímu muži zcela zapadajícímu do škatulky konvenční, společensky akceptovatelné krásy prochází až na drobné výjimky s ovacemi, Smithovi stačí jediný klip k rozdmýchání plošné nenávisti.

Být tlustý a být queer je už samo o sobě společensky nepřijatelné. Ale Sam Smith je nejen tlustý a queer, ale ještě je navíc šťastný. A to je to, kvůli čemu lidé vyskakují z kůže. Sledovat někoho, jak žije svůj nejlepší život a ještě je v pořádku se svou identitou, kterou společnost považuje na špatnou, je rozbuškou pro lidi, kteří nejsou spokojení sami se sebou,“ dodává Bernstein.

Velmi smutný je pak fakt, že fatfobní komentáře na Smithovo těla přichází nikoli jen od heterosexuálních mužů, ale také z celé queer komunity. Ukazuje to tak na fakt, jak je dnes stále velmi palčivé téma těla a jeho vzhledu – a to bez ohledu na to, zda jste příslušníkem menšiny či komunity, nebo naopak mainstreamové většiny. Stále se tak vyskytují lidé, pro něž je pohled na velké tělo v upnutém korzetu více pohoršující než obvinění problematického influencera za znásilnění. A to je více než alarmující. Navzdory nesmyslnosti celého balíku nenávisti, který teď byl hozen na Smithova záda, je dobře, že se o tomto tématu opět mluví. A že snad diskuze o tom, proč stále máme tendence řešit těla ostatních víc než to svoje, jen tak neutichne.