Kristiina Mäki i Simone Biles: Olympijské hry v Tokiu boří stereotypy | Ženy.cz
 


Finále po porodu i péče o psychiku. Ženy na olympiádě v Tokiu boří stereotypy

6. srpna 2021 • 06:00
  • Finále po porodu i péče o psychiku. Ženy na olympiádě v Tokiu boří stereotypy

    Olympijské hry jsou pro drtivou většinu sportovců absolutním vrcholem jejich kariéry. Jenže během této dvoutýdenní oslavy sportu se často neřeší jen úspěchy a zlaté medaile. Hry pravidelně otevírají spoustu témat, která se sportem souvisí více i méně. Letošní olympiáda v Tokiu není výjimkou, ba dokonce se nejspíš s odstupem času zařadí mezi vůbec ta nejdůležitější klání, kdy se konečně rozpustila spousta předsudků a stereotypů spojených hlavně se ženským sportem.

    Už během loňského roku bylo jasné, že Tokio 2020 nebude úplně tradiční olympiádou. Covidová pandemie udělala své, a tak se mimo jiné dlouho uvažovalo o tom, že by sportovní klání bylo tentokrát zrušeno. Bez ohledu na světovou situaci by to byla obrovská škoda hned z několika důvodů. Jedním z nich by rozhodně byla nemožnost poukázat na problémy, které dosud ve sportu platily hlavně za nenápadné kostlivce ve skříni. Nastěstí je teď ale vše jinak.

    TIP NA VIDEO: Podívejte se na olympijskou cestu mílařky Kristiiny Mäki

    To, že platí dvojí metr na mužské a ženské sportovce, není nic nového. Jenže občas je potřeba vyhrocených situací i nečekaných zvratů, aby se konečně diskuze naplno rozvířila a věci se daly do pohybu. Pojďme tedy doufat, že následující příběhy, které v posledních dnech zapsaly ženské atletky, tenistky, gymnastky i jezdkyně do sportovní historie, budou právě oním katalyzárotem nutných změn nejen v pravidlech, ale také v celkovém nastavení společnosti i sportovních fanoušků.

    Článek pokračuje na další straně >>>

  • Mateřstvím kariéra (ne)končí

    Před pár dny obletěly svět dojemné snímky česko-finské mílařky Kristiiny Mäki, která se se svým časem v seminifinále závodu na 1500 metrů kvalifikovala do dnešního finále. To si jistě samo o sobě zaslouží potlesk, jenže příběh této atletky, která v minulosti během devíti dní zaběhla rekord na 2000, 3000 i 5000 metrů, je umocněn faktem, že teprve před sedmi měsíci porodila svého syna Kaapa.

    Ve světě ženského sportu stále převládá názor, že vrcholová kariéra s příchodem mateřství končí, což mnohé sportovkyně či dívky, které mají k úspěšné sportovní kariéře našlápnuto, dokáže v jejich další cestě výrazně ovlivnit. Kristiina Mäki se ale navzdory všem předsudkům na svou letošní olympijskou štaci nepřestala připravovat a i s podporou svého partnera, též profesionálního atleta Filipa Sasínka, se do Japonska vydala. „Ani na chvíli mě nenapadlo, že je to konec. Chtěla bych tím motivovat i ostatní sportovkyně, které chtějí mít děti. Protože někdy upřednostní kariéru, a pak už je třeba pozdě mít děti,“ okomentovala před startem v Tokiu svou cestu Mäki.

    Kristiina Mäki bezprostředně po úspěšném semifinále, v němž pokořila 35 let starý národní rekord Kristiina Mäki bezprostředně po úspěšném semifinále, v němž pokořila 35 let starý národní rekord Autor: Profimedia.cz

    Její pozice v očích diváků byla předem jasná – atletka vracející se po porodu přeci může vždy jen překvapit. A jak se sama nechala slyšet, v její úspěch věřili maximálně dva lidi. Netrvalo ale dlouho a Mäki, která mimochodem sportovala až do osmého měsíce těhotenství, proběhla kvalifikací a v semifinále překonala 35 let starý národní rekord.

    Bez ohledu na to, jak její dnešní finále dopadne, je už teď jasné, že se tímto návratem zařadila po bok například tenistky Sereny Williams, několikanásobné olympijské vítězky sprinterky Shelly-Ann Fraser-Pryce nebo třeba držitelky tří olympijských zlatých medailí biatlonistky Darji Domračevové. Všechny stejně jako Mäki dokázaly, že mateřství není za žádných okolností nutnou stopkou v podávání vrcholových výkonů ani omezením pro dosažení svých cílů a snů.

  • Psychické zdraví se musí brát v potaz

    Snad žádná účastnice letošní olympiády nevzbudila takové vásně jako americká gymnastka Simone Biles. Čtyřnásobná olympijská vítězka a čtrnáctinásobná mistryně světa již před začátkem her podléhala obrovskému tlaku a očekávání veřejnosti. Všichni doufali, že zopakuje svůj triumf, který pokořila před pěti lety v Riu, a překoná tak největší dosavadní úspěch, který stále náleží legendární Věře Čáslavské. Jenže v průběhu olympiády přišel nečekaný zvrat – Simone Biles postupně odstoupila ze čtyř soutěžních kategorií. A důvod byl pro některé zcela nečekaný: nutná péče o své psychické zdraví.

    Od té chvíle jako by se celý svět sportovních diváků a fanoušků rozdělil na dva tábory. Zatímco jedni Biles tleskali za její odvážnost a otevření diskuze o problematice psychického zdraví u sportovců, druzí ji ihned označili za ukázkový příklad generace sněhových vloček, která nic nevydrží. Biles přeci jen nakonec do posledního kladinového klání nastoupila a z olympijských her v Tokiu si odveze bronzovou medaili. Její vzdor ovšem bude rezonovat ještě velmi dlouho a v konečném důsledku bude nejspíše mnohem cennější než i ta nejzlatější medaile na světě.

    Simone Biles a její bronzová medaile z kladiny Simone Biles a její bronzová medaile z kladiny Autor: Profimedia.cz

    Myslím si, že o duševním zdraví by se zvlášť u sportovců mělo mluvit mnohem více, neboť vím, že mnozí si prochází stejnými problémy jako já. Vždy nám bylo opakováno, že se přes to máme přenést a dřít dál, ale mnozí z nás jsou již o něco starší a můžeme o sobě rozhodovat sami. Koneckonců nejsme jen prostředek pro pobavení, jsme lidé a v pozadí našich sportovních úspěchů se děje spousta dalších věcí, se kterými se musíme umět vypořádat,“ vyjádřila se Biles ke svému rozhodnutí.

    U sportovců se totiž často na psychické rozpoložení vůbec nedbá. Zcela zásadní je orientace na výkony, které jsou zároveň mnohdy jediným ukazatelem úspěšnosti jednotlivce. Jenže je tomu skutečně tak? Není to totiž jen Simone Biles, kdo v poslední době téma psychické (ne)pohody otevřel. Týká se to také tenistky Naomi Osaka, která při zahájení letošních olympijských her zažehla olympijský oheň.

    Teniska Naomi Osaka při slavnostním zahájení olympijských her Teniska Naomi Osaka při slavnostním zahájení olympijských her Autor: Profimedia.cz

    Třiadvacetiletá držitelka čtyř tenisových grandslamů se s psychickou nevyrovnaností potýká již od své výhry na US Open v roce 2018, kterou doprovázelo velmi kontroverzní chování Sereny Williams. A už při zahájení letošního French Open Osaka oznámila, že se nebude zúčastňovat tiskových konferencí, neboť nepomáhají psychickému rozpoložení sportovců. To strhlo vlnu kritiky, ve které nejčastěji zazníval laický argument, že sportovci vydělávají dostatek peněz na to, aby se alespoň trochu snažili.

    Jenže skutečně mají sportovci sloužit především k ukojení tužeb diváků? Neměla by být hranice mezi výkonem a jejich osobním životem výraznější? Když přijde fyzické zranění, je též potřeba tělo nechat zregenerovat a třeba i několik turnajů vynechat. Zdá se ale, že cesta k podobnému chápání léčby duševních problémů bude ještě dlouhá. Biles a Osaka si zaslouží potlesk nejen za své výkony, ale právě za potřebné prolomení ledů.

  • Kdo by měl rozhodovat o oblečení?

    O kontroverzi způsobenou oblečením norských plážových házenkářek na mistrovství Evropy těsně před olympiádou jste již určitě slyšeli. Zatímco jejich mužští kolegové mohou zápasy klidně absolvovat v dlouhých šortkách a volných tílkách, ženy musí na tento sport vždy nastoupit ve sportovní podprsence a spodní díl na boku nesmí přesáhnout šířku 10 cm. Norské sportovkyně si za svůj „protest“ v podobě výměny plavkových kalhotek za přiléhavé kraťasy vysloužily pokutu 1500 eur. Tento nesmyslný postoj vyvolal mnoho reakcí po celém světě, v němž si mnozí začali klást otázku, kolik se ve sportu doopravdy ukrývá více či méně viditelného sexismu a jak moc je jím prolezlý celý sportovní systém.

    Norský ženský tým plážových házenkářek a jejich „protest“ proti nošení bikin při zápasech Norský ženský tým plážových házenkářek a jejich „protest“ proti nošení bikin při zápasech Autor: Profimedia.cz

    Dvojí metr v regulaci sportovního oblékání lze ale spatřit také u různých ras. Těsně před začátkem olympiády zejména v zahraničních médiích rezonovalo kontroverzní rozhodnutí Mezinárodní plavecké federace o zákazu nošení speciálních plaveckých čepic pro lidi s afro vlasy. Odůvodněním bylo, že dodané modely neodpovídají přirozenému tvaru hlavy, a tudíž nemohou být při olympijském klání využity. Takové dílčí příklady dokazují, jak i v dnešní době ve sportu stále chybí hlubší pochopení nutnosti diverzity. Není možné označit pouze jeden tvar hlavy za normální.

  • Věk je jen číslo

    Vrcholový sport se dá dělat jen do určitého věku. Tak takové tvrzení slýcháme se železnou pravidelností. Olympiádu co olympiádu se ale můžeme setkat se sportovci a sportovkyněmi, kteří tento předsudek zcela vyvrací. Nemusí sice stát na stupních vítězů, ale jejich kondice a výkony potvrzují, že se stále mohou rovnat s nastupujícími generacemi.

    Australská jezdkyně Mary Hanna je ve svých 66 letech vůbec nejstarší účastnící her v Tokiu. Australská jezdkyně Mary Hanna je ve svých 66 letech vůbec nejstarší účastnící her v Tokiu. Autor: Profimedia.cz

    Zatímco tedy na jedné straně můžeme sledovat úspěchy třináctiletých a čtrnáctiletých dětí, jež třímají v ruce zlato ze skateboardingu či skoků do vody, na druhé straně máme například šestašedesátiletou jezdkyni na koni Mary Hannu, která je letos vůbec nejstarší sportovkyní olympijských her. V závěsu za ní ovšem stojí i třeba šestačtyřicetiletá Oksana Chusovitina, uzbecká gymnastka, která si i přes neúspěch v kvalifikaci vysloužila při svém výkonu potlesk ve stoje.

    Barbora Špotáková v tokijské kvalifikaci v hodu oštěpem Barbora Špotáková v tokijské kvalifikaci v hodu oštěpem Autor: Profimedia.cz

    Nesmíme zapomenout ani na českou výpravu. Dlouho se spekulovalo, že pro čtyřicetiletou oštěpařku, dvojnásobnou olympijskou vítězku a držitelku světového rekordu Barboru Špotákovou bude start v Tokiu její poslední zastávkou na hrách pod pěti kruhy. Nepostoupení do finále ovšem Barboru nabudilo. „Nechci se loučit s hlavou dolů a před prázdným stadionem. Necítím, že by tohle měla být ta pověstná tečka,“ nechala se slyšet hned po konci oštěpařské kvalifikace. Nezbývá tedy než se těšit na OH v Paříži za tři roky!

Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy