Lilia Khousnoutdinová: Spoléhala jsem na to, že Karel ví, co dělá

Někdy si zachráníte vztah s rodičem svého dítěte tak, že ho dokážete včas pustit, říká Lilia Khousnoutdinová, ředitelka nadace a ceremonialistka, která čeká dítě s podnikatelem Karlem Janečkem. Potkali se při přednášce o tom, jak vést šťastný život, a ač oba v manželství, vzplanuli vůči sobě tak, že se za rok nato vzali buddhistickým obřadem v Bhútánu. 

Před dvěma lety jste jako šťastně vdaná, spokojená žena potkala Karla Janečka a od té doby ve vašem životě nezůstal kámen na kameni. Rozvádíte se, stěhujete do Prahy, vzali jste se v buddhistickém chrámu, čekáte spolu dítě. Co vás na něm tak dostalo?

Jeho intenzita, jeho síla a víra, že spolu dokážeme velké věci. On po nějaké době přišel s tím, že bychom spolu měli mít dítě, já si to přála taky a souhlasila jsem. Vybrali jsme si den, který byl pro početí nejlepší, odjeli jsme do Bhútánu, kde jsme uspořádali buddhistickou svatbu a poté na první pokus počali dceru.

Brala jste nějak v potaz, že má doma čerstvou manželku a malé dítě?

Určitě. Spoléhala jsem se na to, že Karel ví, co dělá a co může slíbit. Což asi i věděl, jenže některé zvraty prostě předvídat nešlo.

Které?

Třeba nechtěné těhotenství jeho manželky a jeho nepříznivý vývoj, což mezi nás všechny přineslo celkem neúnosná dramata.

Která z vás byla těhotná déle?

Já. Ale víte, ta situace je teď velmi komplikovaná a já nechci způsobovat ještě víc bolesti tím, že se o ní budu vyjadřovat. Pravda je, že Karel otevřeně není monogamní člověk už mnoho let, a náš vztah byl od začátku tak intenzivní, že nikoho kolem nepřekvapilo, když vyústil v obřadní sezdání a společné dítě.

Zní to, jako byste toho litovala.

Nelituju toho, že čekám dítě a že to dítě bylo počaté z obrovské lásky. To vím, tomu věřím a to už nikdo nezmění. Že bych chtěla vychovávat dítě ve společném domově s jeho otcem, to je určitě pravda, a kdybych věděla, že se nebudu moct o něj tak opřít, jak bych potřebovala, asi bych do toho nešla. Veškerá iniciativa v těch velkých, rozhodujících věcech jako je svatba nebo dítě, vzešla z Karla, a zatímco jeho plány se měnit můžou, moje už ne a já se proto připravuju a těším na život s mojí dcerou a jejím starším bráškou.

Rozešli jste se?

Vztah budeme mít vždycky, otázka je, jaký. Uvidíme. Teď nemám sílu to řešit. Čekám dítě a musím se starat o sebe a svůj klid, nemůžu žít v nestabilním prostředí, kde nevím, co bude zítra a jaké drama zase nastane. Než to, to raději klidné nic.

Takhle jste to asi neplánovala.

Plánovali jsme to jinak, ale s realitou nemá cenu se hádat. Můžu přijmout to, co je, nebo můžu jít proti tomu, nesouhlasit s tím a bude to jen pro všechny kolem a hlavně pro mě horší. To nechci.

Jen pár měsíců poté, co jste se v Bhútánu vzali buddhistickým obřadem?

Ano, ale od té doby se stalo hodně překvapení, která nikdo z nás nemohl čekat. Nemůžu o nich mluvit a ani vlastně nechci. Nebýt toho, že Karel náš vztah prozradil veřejnosti, mohli jsme si všichni tu mediální pozornost ušetřit a řešit si svoje tragédie v soukromí.

Kvůli Karlovi Janečkovi jste se z Londýna přestěhovala zpátky do Prahy, kde budete bydlet po narození dítěte?

Ještě se o tom bavíme, Karel by nás rád měl co nejblíž sobě, já to ale zvažuju. Část mě by se nejraději odstěhovala do Bhútánu a nechala tatínka, ať za námi jezdí, když mu to vyjde, ale vnitřně vím, že to není správné a že chci, aby ho moje dcera v životě měla co nejvíc plnohodnotně.

Lilia Khousnoutdinová

Už máte potvrzené, že čekáte dceru?

Ne, já bych pohlaví dítěte ultrazvukem nezjišťovala. Chci, aby to bylo překvapení po porodu. Vnitřně ale cítím, že to bude dcera.

Máte vybrané jméno?

Řeknu vám jen to první, to je Isabela. Pak bude mít ještě další se zvláštním významem a ta si necháme s Karlem pro sebe.

Na to, jak dramaticky se vaše situace změnila, působíte velmi vyrovnaně a klidně. Jak to?

Jestli jsem v nějakém životním období pocítila, jak důležité jsou ženské podpůrné vztahy, tak je to přesně teď.

Pomáhají vám kamarádky?

Přesně tak. Myslím, že bych ty zvraty a napětí zdaleka nezvládala tak dobře, kdybych neměla podporu svých žen. Mám velké štěstí, že je kolem sebe mám a že si svoji síť sester dlouhodobě buduju. Díky tomuhle podpůrnému systému spoustu věcí umím líp přijmout, některé si naopak dovolit nepřijmout, jiné promyslet a prodýchat. I já mám svoji „manželku“ – kolegyni Petru, se kterou léta vedeme kurzy, cestujeme spolu a máme vůči sobě bezpodmínečnou důvěru. Pokud bych byla odkázaná na můj intimní vztah s mužem jako hlavní zdroj emoční opory, tak bych se už dávno zhroutila.

Ten moment prozření, že muž není všechno, už asi zažilo hodně žen.

Protože jsme tak naučené – učí nás, že jsme dvojice a že vztah nám má dávat úplně všechno. Že partner má být terapeut i kamarád. I já jsem tak dřív žila, že jsem od svého muže očekávala vše. Zdroje opory ale musíme mít rozložené a jsou kvality, jako je pochopení, empatie a sounáležitost, které je zpravidla schopná poskytnout jen žena. V naší společnosti jsou ženy učené mezi sebou soutěžit, aby si tím muži udržovali svoji dominanci. Ale soutěžení je nesmysl, to nikam nevede. Ženy jsou vždycky nejsilnější, když drží spolu.

Kde ještě kromě ženských sítí berete nejvíc síly?

Z práce. A i to mám s mnoha ženami společné. Pokud máte to štěstí jako já, že máte práci, ve které se zároveň realizujete, tak ta je velkým zdrojem uspokojení a energie.

Děláte toho tolik, že vlastně nevím, co děláte.

Mojí hlavní činností jsou přednášky a semináře týkající se ženské plodnosti a seberealizace, ale čím dál větší místo zabírá moje práce, která souvisí s Bhútánem. Tu zemi jsem si strašně oblíbila, je to můj druhý domov. Bhútán, jak známo, měří místo HDP hrubé domácí štěstí. Mám nadace Šťastné Česko a Friends of Bhutan, které naše dvě země propojují, a zároveň navrhuju šaty a šperky, které jsou Bhútánem inspirované. Vždycky, když narazím na něco, co mi chybí, tak to začnu dělat sama.

Co například?

Nemohla jsem najít šperky, které by se mi líbily, tak jsem je začala navrhovat. Všimla jsem si, že ženy hodně posiluje sdílení příběhů, tak jsem vydala dvě knihy, ve kterých ženy svoje příběhy vyprávějí. Nelíbily se mi žádné z příběhů, které jsem četla svému synovi, tak jsem začala psát dětskou knihu, kterou brzy vydám. Teď chci rodit doma, pokud to moje zdravotní kondice umožní, nebo v porodním domě, ale žádný tu není, tak s Karlem zvažujeme, že bychom se do nějakého projektu na podporu porodních domů v Česku pustili.

Taky jste vystudovala dvě ze tří nejprestižnějších evropských univerzit, Oxford a London School of Economics, to se stalo jak?

Od začátku jsem v Praze chodila do anglického systému vzdělávání a vždycky jsem se velmi dobře učila. Chtěla jsem to nejlepší, zkusila jsem to na obor politologie a historie a byla jsem myslím z našeho gymnázia první, kdo se na Oxford dostal. Na LSE jsem pak vystudovala obor gender a rozvoj a zaměřila jsem se na sexuální a reprodukční zdraví.