Jak se stát optimistou, když k tomu nemáme vrozené sklony | Ženy.cz
 


Jak se stát optimistou, když k tomu nemáme vrozené sklony

16. března 2018
Jak se stát optimistou, když k tomu nemáme vrozené sklony
• Foto: iStock.com

Známé klišé říká, že optimista se od pesimisty liší tím, že vidí sklenici s vodou spíš poloplnou než poloprázdnou. Jak se ale stát optimistou, když k tomu nemáte vrozené sklony? Možné to je.

Tomáši Kindlovi, který ve svém volném čase založil iniciativu Tabák a právo, zpočátku jen vadilo, že si prakticky nemohl zajít do restaurace, aniž by načichl kouřem. Navíc má malé děti a myslí i na jejich zdraví. Zákon, který chrání nekuřáky, je nakonec zčásti i jeho dílem. „Jen tak nadávat mi nepřišlo nijak přínosné. Radši jsem začal přemýšlet, jak to změnit. Je zapotřebí hodně snahy a také trochu štěstí, ale teď už vím, že jeden člověk dokáže ovlivnit, co se děje v celé společnosti.“

Zodpovědnost

Mnohem účinnější, než bezcílně naříkat nad nespravedlností krutého světa a vyčerpávat se množstvím informací o nejrůznějším bezpráví a křivdách, je zaměřit se na něco konkrétního. Není totiž možné ani nutné pokoušet se proniknout do všeho. Mě osobně například víceméně minula kampaň #MeToo, necítila jsem dostatečnou erudovanost se zapojit.

Ale zajímám se o otevřený přístup k informacím nebo o etické zacházení se zvířaty. Najít si své téma k lepšímu pocitu i zdravějšímu prožívání přispívá. Nejde o plané mudrování, jde o to, přijmout zodpovědnost a začít se změnou u sebe. Snažit se ovlivňovat dění na své mikroúrovni doporučuje i uznávaný psychiatr Cyril Höschl. Kdo se dokáže pro něco nadchnout, není jen loutkou v cizí hře, ale aktivně spoluvytváří děj i pointu.

Opravdovost

Se zodpovědností souvisí upřímnost, opravdovost, to, čemu se říká ryzí charakter. Nikdo z nás samozřejmě není dokonalý a každý máme přehled o řadě svých prohřešků, opravdovost ale souvisí především se snahou dělat vše v danou chvíli nejlepším možným způsobem. Čisté svědomí člověk potřebuje mít hlavně sám před sebou, snáze pak unese zklamání i neúspěchy, které nevyhnutelně patří k jakékoli lidské činnosti. Projevuje se však i v jemnějších nuancích.

Dan Ariely ve své knize Jak drahá je nepoctivost zmiňuje výzkum, který prokazuje, že lidé, kteří nosí, sdílejí či podporují padělky, mají častěji tendenci k určitým morálním kompromisům, drobnému lhaní nebo prostému přehlížení nekalého jednání. Jako by nepravé vedlo zároveň k nepravostem, což podle autora souvisí se sebeúctou. Jde jen o mé osobní pozorování, ale sama si všímám, že optimisticky naladění lidé mají sami sebe také více rádi.

Krása

Krásu můžeme vnímat v člověku i přírodě, jejím specifickým výrazem je určitě umění. I když je to hodně subjektivní, shodli bychom se nejspíš, že v každém umění hraje krása důležitou roli. Umberto Eco ve svých knihách píše: „V některých historických érách, včetně současné, se vnímání estetiky ošklivosti i krásy velmi přibližuje a vztah protikladu se přetváří spíš ve vztah vzájemné podpory.“ Umění každopádně ovlivňuje každého, kdo se jím nějak zabývá.

Simona Bagarová pomáhá v rozvoji neziskovým organizacím, mimo jiné třeba léčebnám pro dlouhodobě nemocné, kde setkání se smrtí není ničím výjimečným. Ona se je ale snaží přetvářet v místa pro život. Pomáhá jí právě kontakt s uměním. „Našla jsem si k němu cestu sama, nebyla jsem k tomu vedená od dětství. Proto ale vím, že rozlišovat kvalitu se dá naučit a vnímavost ke kráse je možné rozvíjet. Zajít si na dobrou výstavu nebo zajímavý koncert mi pokaždé zvedne náladu.“

Různorodé podněty a kontakt s tvořivostí pomáhají v nemocnicích, léčebnách a podpůrných skupinách, léčením pomocí umění se zabývá arteterapie. Naordinovat si krásu však můžeme v každé životní etapě i situaci.

Vděčnost

Setkávání se složitými životními situacemi je přitom obzvláště náročné. Nese v sobě ale možnost uvědomit si vděčnost za své vlastní možnosti. Will Bowen, autor knihy Svět bez stížností, poukazuje na to, jak destruktivní může být neustálé stěžování, které často provází pesimismus. Vytvořil jednadvacetidenní nestěžovací výzvu, jejímž cílem je mimo jiné vidět svět optimističtěji. Můžeme jít ještě o krok dál a vyzkoušet takzvaný deník vděčnosti.

Blanka Novotná, spoluautorka Kreativního diáře, si vděčnost zapisuje přímo do svého diáře. Každý den aspoň jednu maličkost, která jí udělala radost. „Pozoruju, že se každý den těším, co se přihodí. Jsem naladěná na hezké zážitky. A když mě čeká těžký den, něco příjemného si vyloženě naplánuju, třeba alespoň kratší procházku při cestě domů.“

Sama jsem tuhle metodu vyzkoušela a mohu jen doporučit. Každý rok navíc sama sobě píšu dopis o tom, co bych si přála. A na silvestra mě při jeho čtení pokaždé překvapí, kolik se toho opravdu vyplnilo. Důvody k vděčnosti, černé na bílém to, co v poklusu všedních dní rychle zapomínáme, jsou zároveň důvody k optimismu.

Energie

Adela Vinczeová, která kromě toho, že je známou moderátorkou, občas vystupuje na konferencích o osobním rozvoji, například na pražském Restartu myšlení. Mluví o energiích i frekvencích a hodně podle ní záleží na tom, na jaké vlně člověk právě pluje. „Odpor vytváří protiodpor a z toho vznikají komplikace.“ Proto je důležité zvážit, jakým směrem svou energii napřeme a na co budeme zaměřovat pozornost. Jednoduše řečeno, přitahujeme to, co vyzařujeme. Kdo vyjde ráno z domu s dobrou náladou, bude pravděpodobněji potkávat dobře naladěné lidi a i kaluž bláta spíše mine, než že by se v ní vymáchal.

S energií souvisí také takzvané dobíjení baterek, odpočinek, nebo naopak nějaká aktivita, třeba sport. Zatímco mou mámu potěší hrabat se v hlíně na zahradě před domem, na mě vždycky zabere lekce jógy. Každý máme nějaký svůj recept na dobrou náladu. Tím nejjednodušším je úsměv. Zamračený optimista je skoro protimluv.

Přiměřeně

Nakonec platí staré známé – všeho s mírou. Příliš mnoho optimismu dokáže také škodit. Podle Cyrila Höschla je konstruktivní pesimismus často dobrým základním postojem, protože člověk pak může být jen příjemně překvapený. Nejhůř jsou na tom podle něj entuziasté, kteří mají nadměrná očekávání a permanentně se hroutí. Zdůrazňuje ale pesimismus konstruktivní, což už je v podstatě zdravý realismus nebo poučený optimismus. Prostě hlavně nemít permanentně blbou náladu. Ta se ostatně k nadcházejícímu jaru ani nehodí, na optimistické a prosluněné nové začátky je právě teď ideální čas.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Jdi na homepageZpět na začátek
1080p 720p 360p
Další příběhy

Horoskopy