...

... Zdroj: red

Hádky partnerů o peníze jsou horší než spory kvůli sexu či dětem

Milenci na nástupišti metra Florenc. Neobjímají se, přesto stojí těsně u sebe, drží se za ruce, jejich oči jsou ale vážné a pohledy směřují každý jinam. Ona mu právě řekla, že i po svatbě chce mít oddělený účet. Jemu bude celé týdny teď vrtat hlavou otázka: „Proč? Miluje mě vůbec?“ Proč některé páry mají společný účet a některé ne? Podrobně jsme se podívali na hospodaření několika manželských párů. Co to vypovídá o jejich vztahu?

Za rozhodnutí údajně většinou může žena, čím dál častěji chce mít svoje peníze „separé“. V minulosti to ovšem bylo jinak. Finanční nezávislost ženy na otci i na manželovi je relativně nová záležitost. I když majetek do manželství přišel z rodiny nevěsty, manžel ho po staletí mohl beztrestně prochlastat. Teď nás právníci naopak ponoukají do sepisování předmanželských smluv – byť do nich pomalu není co dát. Ale neslyšela jsem o tom, že by se někdo intenzivně zabýval psychologickou stránkou věci. Přestože právě naše povaha, temperament a žebříček hodnot rozhodnou o tom, jak bude vztah finančně (a jinak) úspěšný. A to bez ohledu na to, máme-li společný nebo oddělený účet.

Sloupkem do hlavy

Štěstí Anny Diaz nemohlo být ohromnější: Mladá finančnice se zamilovala do nesmírně bohatého a inteligentního Američana. Výpravná svatba ve Versailles by mohla připadat extravagantní i Ludvíku XIV. Závistiví svatebčané se těšili na představení Cirque du Soleil a žádný netušil, že mladý miliardář mezitím svou nastávající v záchvatu vzteku ohrožoval sloupkem, který vyrval ze starožitné postele. Odmítla totiž podepsat předmanželskou smlouvu, kterou jí předložil k podškrábnutí tři hodiny před generálkou slavnostní večeře. Nakonec je usmířil narychlo přivolaný psycholog, který nevěstě vysvětlil, že je dětinsky nerozumná.

Teprve po letech se provalilo, že nebyl nezaujatý, šlo o privátního doktora onoho miliardáře. Tyto detaily se staly veřejnými ve chvíli, kdy po třech malých dětech a jedenácti letech papírového manželství (manžel spravuje svoji Citadel, nejúspěšnější investiční fond na světě, a na rodinu si během týdne vyčlení pár minut) došlo k rozvodu. Výpady v soudní síni byly ještě výbušnější než podepisování předmanželské smlouvy.

Ale proč sem tahám příběh miliardářů? Když je zřejmé, že peníze způsobují nadměrné tření už během líbánek, stojí za to brzdit. Srážky s nimi spojené nezmizí. Naopak – stanou se každodenními a způsobí oběma ze života peklo. Když ale věci vypadají slibně, můžete si vybrat z několika možných řešení…

Společný účet = společné všechno?

Finanční poradci toto řešení milují. Není totiž efektivnějšího a dlouhodobě majetkově výhodnějšího způsobu, jak uspořádat materiální záležitosti rodiny. Na toto řešení ale musíte mít povahu, jinak si jen zaděláte na sérii nekonečných hádek nebo (zrádného) tichého vzdoru.

Roman a Irena se potkali, když on začal pracovat a ona byla ještě studentka. Jejich vztah se vyvíjel tak slibně, že si rychle našli společné bydlení. Když Irena začala taky vydělávat, založili si automaticky společný účet a všechny výdaje a transakce řešili společně, z dvou platů, které se spojovaly do jednoho tak, jak přišly z výplatní pásky. Roman a Irena měli svatbu a dvě děti a dvacet let manželství bez toho, že by jeden z nich kdy měl dluhy nebo ztratil práci. Nikdy nezažili dramatický finanční propad ani přebytek, který by se hodil investovat. Když jeden druhému dával dárek, šlo o překvapení jen do určité míry, cena byla zřejmá z bankovního výpisu.

Žádné hádky, ale ani překvapení

Postupně Irena začala vydělávat víc než muž, pořídila si další účet – ne pro sebe, ale aby šetřila peníze na splácení zdravotního pojištění a daní. Z tohoto účtu platila taky potřebný zubní implantát, tábory pro děti nebo novou kabelku. Za celou dobu se nikdy ohledně financí nemuseli dohadovat, jenom jednou našla „koks“ v nočním stolku: „Nevyděsilo mě, že máme v bytě drogy, jen jsem znervózněla, jestli si je můžeme dovolit,“ směje se dnes svému objevu. Ale Roman byl jinak nesmírně odpovědný a střídmý; přesto že ho žena zrazovala, vytrvale si třeba léta vařil čočku se zelím, aby si ji bral do práce na oběd. Za dvacet let se ani jednou kvůli penězům nepohádali.

„Jenom to není moc sexy,“ hodnotí zpětně Irena. „On mě nikdy nemohl překvapit tím, že by mě vzal na večeři, vždycky jsme se vzali na večeři…“ Stejně tak dárky nebyly docela překvapením, protože se nevyhnutelně objevily na výpisu ze společného účtu. Irena i Roman jsou ovšem velkorysé, nekonfliktní a umírněné povahy, čítankově vhodné pro společné vedení financí.

V jiném případě může mít společný účet i své záludnosti. Jeden známý se mi svěřil, že neví, jak se vypořádat s nevěrou manželky. Procházel výpisy ze společného účtu a narazil na obrovský telefonní účet spojený s jediným telefonním číslem, kontaktovaným mnohokrát za den a často i v noci. Manželka zapírala, ale muž, který se na inkriminovaném čísle ozval, vybídl manžela, ať si svou ženu nechá, jeho zájem prý nebyl nikdy vážný…

Tehdy jsem nic moc na útěchu neřekla, nenašla jsem vhodný způsob. Jak citlivě vyjádřit, že manželka musí mít manželství evidentně na háku? Vždyť se ani neobtěžovala tím, aby její nevěra nebyla zdokumentovaná na bankovním výpisu určeném oběma manželům! Nechala nešťastníka za její vlastní nevěru zaplatit doslova. Dvakrát.

A co když to nefunguje?

Sdílení veškerých financí není ideální ani v případě, že každý z partnerů má jiný názor na utrácení nebo šetření: Zdeněk a Jana mají velmi povedené manželství, jenomže… Zdeněk je fajn chlap, ale nevyléčitelný asketa a skrblík. „Vždycky jsem sama vydělávala a měla jsem si uchovat aspoň částečnou finanční nezávislost. Nikdy bych už nepřistoupila na jediný – společný účet,“ říká. „Každou prkotinu si musím buď obhájit, vyvzdorovat, nebo vyhádat. Daleko lepší by pro nás bylo, kdybych si těch pár maličkostí, na kterých mi záleží, pořídila bez jeho vědomí. Ani by to nezaregistroval a doma by byla častěji příjemná atmosféra.“

Zdeněk o tom nemá tušení, ale kdyby se jeho krásné účetní před lety nenaskytla příležitost občasných melouchů, je pravděpodobné, že by kvůli své extrémně šetřivé povaze o svou skvělou ženu dávno přišel.

Oddělené peníze

Psychologické výzkumy ukazují, že jsou to většinou ženy, kdo v poslední době prosazuje oddělený bankovní účet. A zase většinou muži jsou přesvědčeni, že mají převahu, že jsou šikovnější, co se týče vedení finančních záležitostí. V každém případě se obě pohlaví čím dál častěji brání společnému účtu – bojí se, že ten druhý jejich finance zpacká.

Západoevropané nejčastěji začínají s oddělenými účty, ale i oni si rychle založí navíc společný účet, ze kterého odcházejí platby potřebné ke společnému soužití a k péči o děti. Tady romantika kontrastních povah a různých zázemí dostává na frak. Každopádně, čím rozdílnější je váš hodnotový systém, tím větší budou vaše nesrovnalosti nad výplatními páskami. Když jsem otěhotněla s Angličanem, nedovedla jsem si představit, že by můj vztah s člověkem, jehož životní zkušenost mohla být jen těžko odlišnější, mohl trvat déle než pár měsíců. On vyrostl v systému podporujícím individualismus, zatímco „můj“ socialismus naopak upřednostňoval kolektivní smýšlení. On chodil pravidelně s rodinou do kostela, já byla jednou na půlnoční.

Největším překvapením pro nás oba bylo, jak jsme si ale podobní v tom, co je pro nás důležité. Jak se v románu Suite française posmívá spisovatelka Némirovsky: „…raději by viděli své děti bez chleba, bez masa, bez čistého vzduchu, než aby byly bez vzdělání…“

Ale stejné hodnoty

Nikdy jsme o vzdělání s manželem ani moc nediskutovali, ale s naprostou samozřejmostí jsme si odpírali dovolené, elektroniku, zvelebování příbytku: Většina našich výdělků dřív nebo později padla na vzdělávání dětí; dokonce jsme se kvůli jejich školám – bez dlouhého přemýšlení – zadlužili. A ještě jsme se smáli, že dopadneme jako naši američtí známí: Jejich dcera má dvě prestižní univerzity, doktorát a nakonec prodává zelí na farmářských trzích, šťastně provdaná za farmáře, zatímco rodiče ještě v důchodu splácejí její školné…

Ale v tom je ten vtip: I v naší cestě na finanční dno panuje shoda. Bez ohledu na to, jaký finanční systém preferujete, finanční odborníci radí, abyste byli k partnerovi upřímní v tom, jak si to s financemi do budoucna představujete. Nemluvit o financích je prý ekvivalent „polibku smrti“ pro většinu partnerství. Jste zamilovaná? Skvělé; ve vašich financích ale opojení nemá co dělat. Chcete-li, aby láska vydržela, buďte střízlivá a realistická. Doberte se s partnerem uspořádání, které pro vaše povahy a způsob života budou nejvhodnější. Možná bude na peronu metra chvíli chladně trucovat, ale jednou vám bude doopravdy vděčný.

3x peníze ve dvou

Renata a Petr mají všechny svoje finanční záležitosti v Excellu, vědí přesně, kolik uspoří do roku 2023. „Už po pár měsících chození jsem vyrobila tabulku, do které rozpočítáváme všechny výdaje – v poměru, v jakém vyděláváme. To znamená, že Petr platí 65 procent nájmu, zatímco já třicet pět. Podobně je to i s účty za jídlo,“ říká Renata. „Kamarádky si ze mě utahují, ale nám to oběma vyhovuje.“

Markéta a Adriano po svatbě složili společně první splátku na hypotéku na koupi bytu. Ještě předtím se dohodli, že budou oba odvádět z platu stejnou částku měsíčně na společný účet, ale kromě toho mají každý svůj vlastní účet a rozhodli se, že důchodové připojištění si bude řešit každý sám. Zatím jsou se svým finančním řešením spokojení, ale měli by si udělat jasno, jak své finance uspořádají, když Markéta nastoupí mateřskou dovolenou.

Simona a Pavel milují starožitnosti. Zdi jejich domu jsou pokryty více „exponáty“ než mnohá muzea. Jedná se o koníčka, kterého se před svatbou rozhodli držet na uzdě. Když vychovávali děti, ze společného účtu si pořizovali jen příležitostně levnější kousky. Mláďata vyletěla z hnízda a Simona a Pavel se nemůžou dočkat: Vrátí se do studentských let, budou objíždět bleší trhy po celé Evropě.

Článek vyšel v časopisu Moje psychologie. Aktuální číslo, které přináší mimo jiné i velký rozhovor s Lucií Bílou, je k dostání právě teď.

...
... | Zdroj: red