Chceme toho moc? Vysoké nároky při výběru partnera lepší vztah nezaručí
Každým dalším rokem raketově rostou počty singles na úkor zadaných, klesá naopak množství uzavřených manželství i porodnost. Jedním z důvodů, proč se tohle děje, je fakt, že se neustále zvedají nároky na výběr partnera. Proč se dnes spokojíme pouze s dokonalostí? A v čem nám může tento přístup škodit?
Nevím, jestli bych se dneska dokázala seznámit nebo na „trhu“ potenciálních partnerů uměla „prodat“ sama sebe. Ať se dívám, kam se dívám, zdá se mi, že nároky rostou: musí dobře vypadat, být inspirativní, zábavná, pozitivní, mít všeobecný přehled, umět vařit celosvětové delikatesy, znát správné lidi…
TIP NA VIDEO: Je pro vztah nejdůležitější tolerance?
Současná doba je hodně o individualismu, určitém druhu sobectví a elitářství. Jako by často existovalo jen to nejlepší, průměrné bylo „neviditelné“ a podprůměrné, v podstatě nepřípustné. „Nejlepší se stalo ekvivalentem normálnosti a správnosti,“ říká k tomu psychoterapeutka Mgr. Věra Dufková. Jako bychom všichni měli být olympijští vítězové, bohatí podnikatelé nebo geniální vynálezci. A to samé stále častěji očekáváme od potenciálních protějšků.
Podporovaní nereálnou virtuální realitou, filmovým průmyslem nebo románovými hrdiny. Nároky se zvyšují také na rychlost a způsob, jak takového partnera získat. „Všechno chceme mít hned. Objednejte si cokoli, a už dnes to máte doma. Komunikace přes WhatsApp? Odpověď chceme a potřebujeme mít hned. Rychlost se stala podstatnou kvalitou pro dnešní svět,“ říká k tomu odbornice s tím, že rychlost i zvýšené nároky jsou navíc návyková kvalita.
Co je také zajímavé, že partnera nechceme jen rychle a mít toho nejlepšího. Chceme, aby byl dokonce tak dobrý, aby nám pomáhal růst. Říká to alespoň jeden z amerických profesorů, Eli J. Finkel, který napsal knihu The All-or-Nothing Marriage. Zmínil v ní mimo jiné, že jsme my jako lidé přestali do partnerství hledat někoho, kdo by s námi prostě žil, ale hledáme někoho, kdo nás bude inspirovat, budeme pyšní na to, že jsme s ním právě my, a vedle něhož budeme moct být navíc ještě dokonale sami sebou, což bychom bez partnera být nemohli. A „nejlepší“ přitom je, že se pak v těch stále náročněji dosažitelných vztazích chceme cítit ještě co nejsvobodněji.
Velkým očekáváním se mimochodem říká také nepřirozené nároky, což ještě lépe vystihuje podstatu věci. „Nepřirozený nárok je nárok, který není reálný pro dotyčného nebo dotyčnou. Mohu mít sebepřirozenější nárok, ale je-li neuskutečnitelný pro danou osobu, bude frustrující a obtížně dosažitelný. A tolik rozšířený život singles nárokům na druhého a na život v páru nepřidává,“ říká k tomu Mgr. Věra Dufková a pokračuje: „Čím déle navíc žiji sám, se svými zvyky a rituály, tím hůře se přizpůsobuji a slevuji ze svých nároků. A to i v případě, kdy vedle sebe někoho chci… Proto není těžké vztahy jen navázat, ale také udržet.“
Nadějí může být snad jen fakt, že nároky se mění: někdy s věkem, jindy s přibývajícími zkušenostmi. Což může být zase jedním z vysvětlení, proč si stálé partnery nacházíme později než předchozí generace. Ne snad, že bychom se nakonec spokojili s kdekým, ale dozráváme k realističtějším úvahám.
Každopádně, do kompromisů v nárocích na partnera se nám moc nechce. A zdrcující může být i bytí na straně těch, kteří jsou nárokům podrobováni. Když jsou moc vysoké a zdá se, že jim nevyhovujeme, má to své následky. „Vyskytují se psychické a fyzické potíže, dotyčné trápí osamělost, může přijít syndrom vyhoření, zkolabování organismu, v extrémním případě i sebevražedné úmysly,“ vypočítává psychoterapeutka další následky, které absurdní partnerské nároky mohou mít. K těm méně závažným patří i neustálé rozčarování a zklamání z toho, že nic není, jak jsme čekali.
Přece ve filmech je všechno růžové, na Instagramu se všichni tváří šťastně. Proč tedy mně to nejde?! Dělám chybu? Ano – žiju představami, ne realitou, která je mnohem rozličnější. Popřemýšlejte o tom, co po druhých chcete.