Ve chvílích, kdy se necítíme nejlépe, máme tendence uchylovat se k hledání osvědčených návodů, které nám mají zlepšit život. Většinou se omezují na jednoduché rady jako pít dostatek vody, psát si deník nebo omezit čas strávený na sociálních sítích na minimum. Po jejich přečtení není těžké nabýt dojmu, že stačí málo a život bude rázem skvělý. Skutečně je cesta ke spokojenějšímu fungování tak snadná? A nejsou náhodou podobné návody spíše spouštěčem ještě většího problému?
Vždycky jsem toužila po dokonalém životě. Životě, kde je spokojenost na denním pořádku a chmury přijdou skutečně jen tehdy, když člověk něco opravdu hodně pokazí. Zní to úsměvně? Jistě, na druhou stranu si sami řekněte, zda jste se opravdu nikdy nepídili po návodech na kvalitnější, lepší, veselejší, zdravější život. Vsadím se, že podobné představě sem tam neodolá nikdo z nás. Navíc všechny cenné rady, jak takového snu dosáhnout, se na nás denně valí ve velkém jak z médií, tak třeba ze sociálních sítí nebo i z našeho blízkého okolí.
TIP NA VIDEO: Jak zlepšit kvalitu spánku?
Když pak vidíte všechny ty osvědčené tipy na kvalitnější fungování, není těžké propadnout podvědomému přesvědčení, že přece nemůže jít o úplné smyšlenky a že takový život není mýtem, nýbrž jasným cílem, k němuž dojdeme, pokud se prostě jen budeme pevně držet „osvědčených pěti až deseti kroků“.
Sama jsem se v zoufalství z životní situace nespočetněkrát uchýlila k podobným radám. Inspirací se mi většinou stávala síť Pinterest, kde jsem plna očekávání do vyhledávání zadávala spojení jako better me tips nebo happier life hacks. Asi nepřekvapí, že na mne vždy vykoukl nespočet graficky líbivě zpracovaných seznamů, které mi hned vnukly tolik potřebnou naději, že přece stačí málo a bude ze mě lepší, šťastnější, spokojenější člověk. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se rady opakovaly, což jim mimochodem v mých očích dávalo ještě větší relevanci. Po osobní rešerši mi pak víceméně vždy vyšlo to samé – klíčem k lepšímu životu je pít více vody, být pozitivní, vstávat brzy, psát si deník a každý večer v něm reflektovat své pocity, omezit screen time a zkrátit dobu strávenou na sociálních sítích.
Skutečně jsem se někdy zkusila těmito věcmi řídit? Jistě. Dosáhla jsem životní spokojenosti? Nikoliv.
Chyba samozřejmě není v radách jako takových. Je jasné, že nic nezkazíte tím, když během dne budete pít dostatek vody, sem tam provedete nějakou tu sebereflexi (ať už v deníku, či ve vlastní hlavě) nebo budete vstávat za úsvitu. Problém přichází ve chvíli, kdy těmto drobnostem začnete přisuzovat až příliš velkou váhu. To je pak začnete považovat za jádro celé změny a budete očekávat, že účinně fungují na všechny stejně.
Jenže ani tři litry vody denně vám nepomohou cítit se lépe, pokud trpíte depresemi, které neléčíte u odborníka. Poctivé psaní to-do listů den dopředu vám nezajistí větší klid v duši, pokud máte z hromady úkolů náběh na úzkost nebo panickou ataku. A brzké vstávání vám též bude k ničemu, pokud se v noci budíte s obavami o práci, blízké nebo budoucnost. Uvědomit si tento fakt není tak snadné, jak se může teď zdát. I mně trvalo velmi dlouho, než mi došlo, že se nejprve musím starat o zcela jiné, palčivější záležitosti ve svém životě, a až pak můžu řešit, zda se na Instagram podívám až po obědě.
Řada těchto osvědčených tipů navíc může vést k prohloubení našeho negativního nastavení. V pondělí ráno vám na telefonu vyskočí upozornění, že se čas scrollování sítěmi navzdory všem vašim snahám oproti minulému týdnu zase o 5 % prodloužil. Ve tři ráno se budete nervózně převalovat v posteli. Myšlenky na to, že vám budík zazvoní už za dvě hodiny, vás ke snům a ranní odpočatosti rozhodně nedovedou. A prohlížet si prázdný deník, o kterém jste před dvěma měsíci prohlásili, že jej denně zaplníte sebereflexí a pravidelným plánováním, vám úsměv na tváři též nejspíš nevykouzlí. Selhal/a jsem, budete pak říkat sami sobě.
Právě onen pocit selhání, že nejste schopni dodržet ani na první pohled jednoduchá pravidla, vás nakonec může stáhnout ještě níž. To nejsem schopná večer ten telefon prostě zahodit a jít spát? To jsem vážně až tak marná? Často se tak z návodů na lepší život může naopak stát manuál na život plný výčitek a sebemrskačství.
Tady jedna ukázka z Instagramu, jak takové obecné rady často vypadají. Na první pohled jsou zcela neškodné, dokážou být ale též pěkně toxické:
Po všech těchto zkušenostech jsem nakonec dospěla k zásadnímu bodu, který mi dal mnohem víc než kdejaký tip na přesný počet vypitých sklenic vody denně. Klíčem k opravdové změně mindsetu a návyků je totiž potřeba si uvědomit jediné – lepší, spokojenější, zdravější nebo úspěšnější život nejde brát jako cíl, na který budeme koncentrovat veškerou svou sílu. Ta nás totiž stejně nejspíš po pár dnech či týdnech opustí, neboť nám vynucené nové návyky nebudou vyhovovat.
Mnohem lépe funguje se místo rádoby osvědčených rad zaměřit na řešení skutečně palčivých problémů, které postupně nahradíme věcmi, rituály a chováním, jež nás naplňují radostí. Pokud se necítíte na psaní deníku, nepište si ho. Pokud cítíte, že si vaše tělo potřebuje odpočinout a zregenerovat, klidně prospěte celý víkend. Pokud víte, že scrollování Instagramem vám pomůže se odreagovat po náročném dni, ano, opravdu s klidem scrollujte dál. Lepší život se totiž pak dostaví sám jako bonus. Třebaže si toho hned nemusíte všimnout.
