Dostat se do kina na film? Kdepak! KVIFF je festival plný protikladů

3 min čtení

3 min čtení

Karlovarský festival má mnoho podob. Potkáte tu pravověrné cinefily, návštěvníky bažící po nočních party, filmové tvůrce, celebrity, ale i ty, kdo chtějí svou účastí v Karlových Varech dodat trochu lesku a slávy svému jménu. Pokud vedle sebe postavíte zástupce všech těchto skupin, s téměř stoprocentní jistotou vám každý z nich popíše zcela odlišný festival. Čím to je?

Ti, kteří Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ještě nenavštívili osobně a znají jej hlavně z Instagramu či prezentace v médiích, si často myslí, že KVIFF je v mnoha směrech podobný hudebnímu festivalu – stačí jen koncerty vyměnit za filmy. Taková představa je ale zcela odtržená od reality. Jediné, co by snad mohlo hudební a filmový festival spojovat, je právě slovo „festival“. Jinak jde o úplně odlišný typ akcí, s jinou atmosférou a s jiným, v případě KVIFF mnohem pestřejším spektrem návštěvníků. Na hudební fesťák totiž primárně dorazí lidé, kteří mají vřelý vztah k headlinerům nebo alespoň k žánrům, které jsou na akci prezentované. Ve Varech ale platí, že mnozí – a troufám si říct, že jich bude více než 50 procent – na festival vůbec nejedou za filmovým zážitkem.

TIP NA VIDEO: Podívejte se, jak vypadalo zahájení 56. ročníku KVIFF

Co když chci jít na film?

A v kolik jste říkala, že je prosím ten film? ptala se mne mladá slečna na kase během úvodního víkendu.

Dnes ve 23:00, odpovídám.

Zítra? A jak jste říkala ten název? Možná mi to raději zkuste vyspellovat.

Takto probíhala konverzace ve chvíli, kdy jsme se já a moje kolegyně chtěly dostat na dokument o Davidu Bowiem. Zároveň je to situace, která dobře ilustruje, jak je na karlovarském festivalu složité se na film vůbec dostat. I já si dříve myslela, že chodit od rána do večera na premiéry ve slavném hotelu Thermal (a samozřejmě i mimo něj) je běžná praxe, kterou využívá většina návštěvníků. Ale chyba lávky. Často je totiž pravděpodobnější, že na kolonádě narazíte na slavnou tvář, než abyste se dostali na projekci snímku v jednom z místních kinosálů.

Diváci zaboření v červených sedačkách hledící se zadumaným výrazem na velké plátno se tak řadí nikoliv mezi festivalovou většinu, ale jen k nízkoprocentní skupině šťastlivců, kteří měli buď velkou kliku a lístek se jim podařilo sehnat, nebo už v pět hodin ráno stepovali u kasy s nadějí, že se ještě pár vstupenek najde (i to je běžná praxe). Anebo to riskli a vyrazili k sálu bez vstupenky s nadějí, že na promítání někdo nedorazí, a tak na ně zbude pár uvolněných sedaček.

Nám se nakonec na snímek Moonage Daydream amerického režiséra Bretta Morgena lístky sehnat podařilo, i tak jsme to nicméně braly jako úspěch, který se rozhodně nedá nazvat samozřejmostí.

Loading

Sto lidí, sto chutí

Podobný rozkol mezi očekáváním a realitou se na nepolíbené návštěvníky chystá i mimo kinosály. KVIFF totiž nejsou jen dokonale naleštěné party plné krásných lidí, anebo naopak jen intelektuální rozjímání nad filmy. Například pro nás novináře festival znamená vysedávání ve vyhrazeném press prostoru, kde někdy prostě musíte u psaní na počítači sedět na zemi, neboť židle chybí. Také se toho na rozpálených kolonádách dost naběháme sem a tam – protože občas se vám jednoduše rozhovory roztříští na oba konce města.

Pro běžné návštěvníky se zase filmový týden nese v duchu nakupování lázeňských oplatek, radosti z oranžového reklamní kloboučku získaného výměnou za vypití určitého počtu drinků (proti gustu žádný dišputát), korzování mezi stánky prezidentských kandidátů, kteří festival využívají pro získání potřebných podpisů, a trávení času na veřejných besedách či koncertech, které mnohdy představují velmi přijatelnou alternativu za vyprodané projekce.

Mnohým tak nemusí KVIFF pro svou rušnost, přeplněnost, mírnou nabubřelost a pro pozlátko, které uplatnění najde opravdu jedině na Instagramu, i určité zmatky spojené se snahou dostat se na film být vůbec po chuti. 56. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary teprve končí a už teď zaznívají slova kritiky – po loňském pobláznění Johnny Deppem se letošek zdá být pouhým jeho nevýrazným bratrem.

Pravda ale je, že festival vůbec nemá v plánu uspokojit každého. Jde totiž primárně o pestrou, mnohovrstevnou akci, která návštěvníkům různých zájmů, preferencí i společenských skupin předkládá širokou škálu možností, jak si filmový týden užít, či neužít. Neexistuje jeden správný návod na to, jak by měl KVIFF vypadat, případně co na něm dělat, abyste jej prožili naplno – a právě v tom je celé kouzlo slavných Varů. Každý je může zažít jinak a může to být jak ohromná zábava, tak naprosté utrpení. Co z toho to bude, je víceméně jenom na vás.