Optimismus není povinnost! Proč naplno prožívat smutek, úzkost a strach?

Všichni bychom chtěli být šťastní a plní optimismu. Ale v posledních letech se zdá, že optimismus a štěstí se staly jakousi povinností. Negativní emoce jsou podezřelé. Jak by život vypadal, kdybychom se jich nadobro zbavili? 

Myslím, že nejméně šťastná se cítím asi ve chvílích, kdy je radostná nálada jaksi povinná. Jako například ve druhé třídě v prvomájovém průvodu, kde jsme na povel učitelky mávali střapatými mávátky.

Od té doby jsem zjistila, že téměř pokaždé, když se dostanu do situace, kdy je vyžadováno pozitivní myšlení, mám skryté potěšení z toho myslet negativně, nespolupracovat a tvářit se temně jako holčička Wednesday z Addamsovy rodiny.

Třeba na hodině aerobiku, kde jsem se proslavila nejen svou neschopností zapamatovat si i úplně jednoduchou choreografii, ale hlavně naprostou imunitou vůči rozjuchané energii, kterou sršely ostatní „holky“. Anebo na náborové akci jedné firmy nabízející přípravek na hubnutí.

Ze všech adeptů, kteří odpověděli na inzerát nabízející „zajímavou, dobře placenou práci nebo brigádu“, jsem byla zřejmě jediná, koho nenadchla představa, že budu vydělávat desetitisíce a na rtech nosit umělý úsměv jako ostatní prodejci.

Zkrátka, situace, kdy je štěstí přímo na programu, ve mně příliš mnoho štěstí nevzbuzují. A poněkud mě uklidňuje, že tento můj pocit potvrzují i nejnovější psychologické výzkumy.

Ukazuje se, že čím větší důraz kladou lidé na to, aby se cítili šťastní, tím méně se jim to daří. Je to paradox: Naše současná kultura je štěstím přímo posedlá. Nikdy v minulosti se na pocit osobního štěstí, spokojenosti, pohody či naplnění nekladl takový důraz jako dnes.

Nemyslete na ledního medvěda

Proč potřebujeme smutek

Stoicismus není jen stoický klid

Štěstí? Jen tak mimochodem

Článek připravil časopis Moje psychologie.