Trápí vás intimní onemocnění, jako třeba hemoroidy, a stydíte se to řešit nebo o onemocnění i jen mluvit? Je to sice citlivá záležitost, přesto zkuste strach překonat. Zůstat na nemoc sám a tiše trpět je totiž to nejhorší, co můžete udělat. Laura Janáčková, docentka klinické psychologie a zakladatelka oddělení somatopsychiky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, se zabývá tím, jak nemoci duše ovlivňují nemoci těla a naopak. Věnuje se také psychologii v oblasti aplikované medicíny u onkologických a těžce nemocných pacientů. „V nemoci i léčbě, která významněji omezuje člověka, je důležité naučit se přijímat pomoc od rodiny i od přátel,“ říká lékařka.
Vydat se k lékaři je pro někoho nadlidský výkon, často lidi svazuje strach. Někdy natolik, že se svým zdravím hrají vabank. Z čeho pramení strach z lékařů? Strach z lékařů, nemocí či různých medicínských zákroků pramení ze skutečnosti, že člověk své zdraví může ovlivnit jen do určité míry. Opakem zdraví je nemoc a s ní často spojená jistá míra utrpení, bolesti a závislosti na okolí. Z té má člověk přirozeně obavy. Pacientům se zvýšenou mírou strachu bych doporučila, aby si našli zkušeného lékaře, kterému mohou důvěřovat. Obavy nemocného se sníží, pokud ví, že je v dobrých rukou specialisty, jenž využije všech svých znalostí a zkušeností k pomoci. Dalším důležitým prvkem je vhodně volená komunikace ze strany lékaře. Proto by mu měl lékař vysvětlit aktuální stav, plán léčby a krok za krokem léčebnou činnost, kterou bude provádět či přímo provádí. Neméně důležité je též poukázat na přechodnost nepříjemné situace (bolesti, nepohodlí apod.) a pacienta povzbudit. Strach z vyšetření a případného diskomfortu s ním spojeného často také vychází z minulé osobní zkušenosti, a právě proto by se měl lékař vždy snažit, aby byla co nejpříznivější.
O čem se mlčí: „Když mě mlátí páskem, strašně to bolí,“ vypráví Jirka (12)
Kdo především je takovým strachem podle vás ohrožen? Jaké typy osobností? Každý člověk má přirozený strach z nemoci. Ta je v mysli spojena s negativními emocemi (stres, úzkost, frustrace, smutek, bezmoc, beznaděj apod.) a řadou různých osobních či sociálních omezení. Strach se projevuje ve větší míře u lidí s pesimistickým či úzkostným laděním. Právě u nich se nepřiměřeně zvyšují obavy z nebezpečí, očekávání komplikací, negativismus, zaměření se na nemoc i léčbu a u chronicky nemocných je reálnou hrozbou deprese.
Existují nějaké způsoby, jak se s takovým strachem a obavami z vyšetření vyrovnat, překonat je? Metodami první volby ke snížení akutního stresu jsou dechová cvičení, různé typy relaxačních cvičení, odpoutání pozornosti například hudbou a podobně. Když se člověk uklidní, nastupuje racionalizace, kterou se pokouší získat situaci pod kontrolu. Zde je možné připravit si plán, napsat dotazy na lékaře a informovat se z relevantních zdrojů, nejlépe však přímo u lékaře. Z tohoto pohledu je nutné zdůraznit profesionalitu, podporu a lidskost ze strany lékaře, které jsou nezbytné ke snížení obav i k další spolupráci. V případě vážných chronických onemocnění pomáhá spolupráce psychologa v rámci komplexní léčby nemocného.
Kdy je v tomto případě namístě odborná psychoterapeutická pomoc? Odborná pomoc se využívá nejčastěji v případech, kdy strach a úzkost výrazně ovlivňují chování a prožívání člověka. Využívá se kognitivně-behaviorální terapie, která pracuje s myšlenkami, představami, spojením mezi nimi a emocemi. Využívá vliv učení na změnu chování a prožívání. Psycholog může také pracovat s metodou kognitivní restrukturalizace, kdy se pacient učí identifikovat negativní pocity, racionálně je vysvětluje s cílem zmírnit jejich intenzitu a zlepšit prožívání.
Tělesno: Sexuální obtěžování je akt moci, bránit se musíme vždycky a nahlas
Pokud máme ve svém okolí člověka, který odmítá jít k lékaři na vyšetření, protože má strach, že něco objeví, jak jej přesvědčit? Každý nese vlastní odpovědnost vůči sobě i svému zdraví. Nemůžeme dospělého člověka nutit k návštěvě lékaře, ale můžeme ho podpořit, nasměrovat a trpělivým racionálním přístupem mu pomoci překonat obavy z vyšetření.
Člověk někdy svůj zdravotní stav tají i před svými nejbližšími. Z jakých důvodů? Důvodů může být hned několik. Nejčastějším je ochrana těch, které má nemocný rád. Člověk nechce, aby spolu s ním sdíleli strasti nemoci, také nechce vzbuzovat lítost ani být jakkoli závislý, či dokonce na obtíž.
Jak správně mají lidé komunikovat se svými nejbližšími o svém zdraví? Když chceme nejbližším oznámit, že jsme nemocní, je třeba jim v krátkosti sdělit fakta a promluvit si s nimi, třeba o tom, jak mohou konkrétně pomoci. V nemoci i léčbě, která významněji omezuje člověka, je důležité naučit se přijímat pomoc od rodiny i od přátel. Nejhorší je, když člověk se svou nemocí zůstane dobrovolně sám. My lidé se často chováme zvláštně. Přestože uvnitř toužíme po lidské blízkosti, tváříme se, že ji nepotřebujeme, vyhýbáme se jí, a dokonce v domnění, že své okolí chráníme, ani nekomunikujeme. Přesto je zcela jasné, že emocionální opora v průběhu nemoci má prokazatelně kladný vliv na její zvládání.
Rozhovor s proktologem MUDr. Martinem Koudou čtěte na další straně. >>>
Důležitý je respekt a zájem o pacienta
„Právě z důvodu, že vyšetření je poměrně intimní, pomáhá k překonání obav intimitu respektovat a důkladně pacienta informovat,“ upozorňuje proktolog MUDr. Martin Kouda, který se specializuje na diagnostiku a léčbu onemocnění konečníku a tlustého střeva déle než 15 let.
Proč a jaké příznaky spojené s hemoroidálním onemocněním by lidé neměli ignorovat či podceňovat? Pomineme-li nepříjemně vnímané příznaky, kterými jsou pálení, řezání, tlaková bolestivost nebo pouze diskomfort a svědění řitního otvoru, nepodcenitelné je opakující se krvácení. Bohužel, přítomnost krve na toaletním papíru nebo v toaletní míse je průvodním jevem více onemocnění tlustého střeva a konečníku. Ve většině případů se vyšetřením potvrdí, že se jedná o hemoroidální onemocnění nebo přítomnost bolestivé řitní trhliny. Zdrojem ale může být také zánět sliznice konečníku nebo divertikly (výchlipky) na tlustém střevě. Jednoznačně nejzávažnější možnou příčinou krvácení při vyprazdňování je však přítomnost nádoru. Proto je důležité podstoupit vyšetření a tento zdroj obtíží jednoznačně vyloučit.
Jak dlouhou dobu průměrně podle vašich zkušeností a z vaší praxe trvá, než se lidé odhodlají svěřit se se svými potížemi lékaři? A proč vyšetření odkládají? Časový odstup od začátku obtíží s konečníkem po návštěvu lékaře je individuální. Malé procento pacientů přichází k vyšetření ihned, například po prvním zjištění stopy krve na toaletním papíře, s obavou, že se jedná o závažné onemocnění. Naprostá většina však přichází po delším období, a to zejména pokud se obtíže opakují nebo zhoršují. Průzkumem bylo zjištěno, že s vyšetřením pro příznaky hemoroidálního onemocnění otálíme průměrně rok a půl. Výjimkou ale nejsou ani nemocní s příznaky trvajícími déle než deset let. Na vině odkladu vyšetření je zejména ostych související s intimní partií těla, obava z možnosti zjištění nepříznivé diagnózy a také strach, že vyšetření či případný zákrok budou bolestivé.
10 tipů, jak přemoci strach a nervozitu, když trpíte úzkostmi
Jak překonat strach a stud z poměrně intimního vyšetření? Co podle vašich zkušeností pomáhá? Právě z důvodu, že vyšetření je poměrně intimní, k překonání obav pomáhá intimitu respektovat a důkladně informovat. Příjemnější bývá návštěva privátní specializované ambulance než nemocniční proktologické poradny se spoustou pacientů a personálu kolem. Na našem pracovišti objednáváme klienta na stanovený čas, aby v čekárně nečekal, nebyl konfrontován s ostatními pacienty s podobným onemocněním a byl ihned vyzván ke vstupu do ordinace. Rozhovor o charakteru obtíží probíhá v příjemně zařízené pracovně pouze s lékařem, bez přítomnosti sestry (třetí osoby) a s vymezením dostatečného času. Před vlastním anoskopickým vyšetřením pacienta pomocí obrázkových schémat a ukázkou anoskopu (vyšetřovacího tubusu s osvětlením, který se zavádí do řitního kanálu k jeho prohlédnutí) poučíme o principu a postupu vyšetření. I během vyšetření neustále slovně komentujeme, co právě provádíme a co bude pacient pociťovat. Rovněž může pomoci respektovat přání, že vyšetřujícím bude lékař nebo lékařka.
Jak léčit zápal švindlu a další zákeřné dětské nemoci
Jak správně má lékař komunikovat s pacientem, aby ho zbavil obav? Jak si získat důvěru pacienta? Podstatné je, aby lékař s pacientem komunikoval od prvního kontaktu a převzal iniciativu. Rozhovor lze modifikovat sledem obecných otázek, týkajících se příznaků a obtíží onemocnění oblasti konečníku a řitního kanálu. Tím se pacient zpravidla rychle uvolní a „rozpovídá“. Jakmile lékař zjistí, o jaké onemocnění se jedná, je vhodné pomocí obrázků, schémat, krátkých videí nebo prezentací informovat o jeho charakteru, příčinách, stadiích, léčbě a prevenci. Při výkladu se vyhýbáme užívání odborných termínů a ujišťujeme se, že pacient sdělení rozumí. Tím si získáme jeho důvěru. Důležité je ze strany proktologa projevit maximální zájem pacienta vyslechnout a nabídnout mu pomoc.
Jaký je váš názor na googlování „zaručených“ informací o nemocech a vyšetřeních na internetu? Internet je jistě užitečnou studnicí informací, které jsou okamžitě k dispozici a pomohou v získání základní orientace a povědomí o prakticky veškeré medicínské problematice. Co ale akceptovat nelze, je samodiagnostika. Existuje řada oblastí těla, které si ani člověk sám prohlédnout nemůže, nemá potřebné vybavení a medicínskou zkušenost. Navíc, každý jedinec je individuální a může stonat různě a určité shodné příznaky se vyskytují u řady různých chorob. Zavádějící také mohou být informace pod tlakem reklamy nebo propagované technologie. Přikláním se k názoru, že je v pořádku se na internetu informovat, ale k vyšetření a léčbě je nutné svěřit se do péče lékaře, se kterým pak lze probrat vygooglované „zaručené“ informace.
Pořad O čem se mlčí vzniká ve spolupráci s časopisem Moje psychologie. Aktuální číslo si můžete koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!
O čem se mlčí: Hemoroidy nejsou ostuda. „Nemoc cyklistů“ může potkat každého
Jednoduchý návod na samovyšetření prsou: Proč a kdy ho provádět?
