Video placeholde

Ester Geislerová: Nejsem od rány, abych nad něčím jen tak mávla rukou

Herečku a vizuální umělkyni Ester jsem poznala před pár lety. Půvabná, milá, ale trochu smutná holka, která hledala sama sebe. Mladší sestra slavné herečky Ani. Dnes je to jinak. Nejen díky fenoménu zvanému Terapie sdílením a stále přibývajícím hereckým příležitostem je už „slavná“ i ona. Ale především z ní teď vyzařuje radost, pohoda a sebevědomý klid, typický pro ty, kteří mají svůj život pevně v rukách.

Celým focením s tebou prostupuje linka ohleduplného přístupu k planetě, máš na sobě oblečení od českých designérů, jejichž kolekce jsou z recyklovaných materiálů… Jak velké téma je pro tebe ekologie?

Nejsem žádný aktivista, ale stav planety mi jedno není. Pokud to jde, zaletíme si sice na dovolenou, což se stalo hodně dávno, ale zároveň se snažím chovat k přírodě šetrně, když jdeme na procházku, sbíráme odpadky, řadu let už třídíme, zapojuji se do různých iniciativ. Všechno tohle učím i děti. Před pár lety jsme najeli na zdravý způsob stravování, omezili jsme maso, mořské ryby, nepijeme kravské mléko, nemám teď auto, jen si ho občas půjčuji, takže jezdím po Praze MHD nebo chodím pěšky nebo na kole, a kdybych si vybírala auto, pak určitě elektromobil nebo hybrid… Nedávno mě zasáhl Život na naší planetě od Davida Attenborougha nebo Seaspiracy (Netflix) a jsem ráda, že takové dokumenty vznikají, člověku to připomene, co se děje, jak křehký ekosystém je, ale současně si uvědomuju, co já sama tady v Dejvicích, kde bydlím, zmůžu… Kroky, které by významně ovlivnily stav na planetě, musí přijít shora. Líbilo se mi gesto Joea Bidena, který hned po zvolení podepsal návrat k Pařížské klimatické dohodě. Do takových kroků bychom měli tlačit i naše lídry a na základě toho je pak také volit.

Ester Geislerová
Ester Geislerová | Zdroj: Lucie Robinson

Když jsem tě před pár lety poznala, byla jsi smutná, trochu oplácaná holka s jinou energií, než jaká z tebe vyzařuje teď. Vnímáš to taky?

Samozřejmě. To bylo těžký období po rozvodu a nerada na to vzpomínám. Řešila jsem existenční problémy, byla jsem nějaký čas i na pracáku, měla jsem co dělat, abych nás s dětmi uživila, musela jsem si svůj život vydupat zpátky. Nejsem od rány, abych nad něčím jen tak mávla rukou, jsem hodně citlivá. Trvalo mi dlouho, než jsem se s určitými věcmi vypořádala, ale zároveň to bylo dlouhé tak nějak zdravě, akorát.

Co tedy způsobilo přerod do té současné krásné a spokojené Ester?

Vše šlo ruku v ruce. Dodělala jsem AVU, to už jako máma dvojčat, a to byl jeden ze zásadních kroků, kdy si člověk potvrdí svou hodnotu. Uzavře určité vývojové období. Na diplomku jsem byla pyšná a měla jsem pocit zadostiučinění, ano, umím udělat videoinstalace, předávat uměním emoce, které na lidi působí. Další významná věc byla, když jsem se po rozvodu naučila stát na vlastních nohách, což jsem se učila za pochodu. Hledala jsem základy sebevědomí, které byly totálně zaváté, neuměla jsem správně říkat, co chci, neuměla jsem to říkat nahlas.

Celý rozhovor a další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! A doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie