Sotva se na přehlídkových molech začaly pravidelněji objevovat modelky s větší konfekční velikostí než XS, začaly v pozadí záhy bujet trendy, které si opět zakládají na plochém břichu a neexistujících křivkách. Zastánci body positivity, kteří se ještě nedávno radovali, že inkluzivita si konečně našla pevné místo v jinak dost striktním módním světě, se musejí znovu ptát – vrací se zpátky éra vyhublých heroin chic modelek a děsivé velikosti 0?
Když před pár měsíci značka Miu Miu prezentovala v Miláně jarní kolekci, začalo se mluvit o pompézním a také kontroverzním návratu nízkých pasů, crop topů a odhalených břich. Outfity z přehlídkového mola záhy začaly plnit prostor v nespočtu fashion editorialů a staly se též nutným steetstylovým kompletem na všech letošních fashion weeks.
TIP NA VIDEO: Souboj velikostí S vs. XL: Šaty pětkrát jinak, které lichotí každé ženě
Čím častěji se ultra krátké a nízké minisukně, přímo odkazující ke slavné party éře Paris Hilton a Nicole Richie, v módním prostředí objevovaly, tím se diskuze o nich zintenzivňovala. Můžeme je brát jen jako výstřelek jedné sezóny? Nacházíme se opravdu na počátku doby, která se bude stále více obracet ke stylu oblékání z roku 2000? A jak toto oblečení, založené na odhalování co nejvíce částí těla, jde dohromady s trendem body positivity?
Částečnou odpovědí na tyto dotazy se nedávno stala titulní strana magazínu i-D, na níž se v letos tak diskutovaném Miu Miu outfitu objevila jedna z nejvýraznějších modelek současnosti – Paloma Elsesser. Tato mladá Angličanka bezesporu patří do nové generace žen s křivkami, které jsou přímými následovnicemi modelek jako Ashley Graham, Tara Lynn nebo Denise Bidot, díky nimž můžeme dnes na přehlídkových molech vídat mnohem pestřejší spektrum velikostí a tělesných proporcí.
Stačí ale jedna titulní strana k tomu, aby se veřejnost přesvědčila, že se módní svět už opravdu nachází v takové fázi, kdy platí, že každý může nosit cokoliv? Na první pohled by se mohlo zdát, že ano. Vždyť přece při letošním Haute Couture Fashion Weekuznačka Valentino na molo vyslala hned několik žen s křivkami a brala to jako samozřejmost! A přece i aktuálně hip londýnská návrhářka Nensi Dojaka, jež si zakládá na průsvitných materiálech a nespočtu tenkých šňůrek odhalujících většinu těla, prezentuje své modely na ženách různých typů postav.
Když se ale člověk podívá pod povrch věcí, zjistí, že až tak velká změna se nekoná.
Před pár dny uveřejnil slavný magazín Dazed článek, který poukazuje na to, že zatímco se teď necháváme opíjet módním rohlíkem a těšíme se z každé přehlídky, kde se objeví alespoň jedna modelka s velikostí větší než 32 nebo 34, v podhoubí opět bují návrat nechvalně známé Size 0 a dost možná také trendu heroin chic, jenž se zakládá na extrémní vyhublosti, prázdném pohledu a kruzích pod očima.
Těmto domněnkám (a vlastně i obavám) nahrává také fakt, že v módním světě existuje stále velké množství značek, které ani navzdory dlouholetým diskuzím a restrikcím zakazujícím vpustit na molo modelky s BMI nižším než 18 na větší pestrost těl nehledí. Příkladem za všechny může být módní dům Saint Laurent, který byl zejména pod vedením Hediho Slimana neustále pod palbou kritiky za prezentaci extrémní vyhublosti. Značka si s tím ovšem nikdy moc těžkou hlavu nedělala a nebála se ani argumentu, že pouze míří na svou cílovou skupinu. A že se žádná změna nekoná ani teď, když domu šéfuje Anthony Vaccarello, dokazuje casting jarní přehlídky pro rok 2022.
Ne zcela férové chování můžeme ovšem vidět i u značek, které se na veřejnosti tváří, že pro pestrost a inkluzivitu dělají, co mohou. Pojďme si jako příklad uvést opět Miu Miu a jejich slavný letošní outfit s nízkou minisukní. Když se podíváte na oficiální e-shop značky, zjistíte, že oblečení nabízí „až“ do velikosti 48. To je přece posun, když ještě před pár lety se většina designérského oblečení dala sehnat maximálně v rozmezí 32 až 38! Nebo ne?
Ponechme stranou skutečnost, že drtivá většina oblečení ve velikosti 48 je na e-shopu vyprodaná. Když si rozkliknete Size Guide, zjistíte, že tato největší dostupná velikost odpovídá britské velikosti 16, což je v evropském číslování 44. Náhle jsme tedy o dvě velikosti níž, než jsme si mysleli. A tím to nekončí.
V tabulce velikostí se též dozvíte, že tato velikost 48 odpovídá šířce boků 108 cm. Proč je tento údaj důležitý? Protože když si najdete veřejně dostupné rozměry Palomy Elsesser, která outfit Miu Miu oblékla na zmíněné titulce, zjistíte, že její boky měří 116 cm. Na titulce i-D magazínu tedy měla model ušitý na míru – bylo propagováno něco, co ve skutečnosti neexistuje. Pro běžné ženy se stejnými nebo většími rozměry než slavná modelka je tedy oblečení Miu Miu nedostupné i navzdory tomu, že se značka snaží vypadat, že je otevřená pro všechny a že do takto odhalujícího outfitu dávno nemusíte mít místo břicha six pack a stehna štíhlá jako laňka.
Podobně si před dvěma lety přihřál polívčičku módní dům Versace, když na předávání cen Grammy oblékl zpěvačku Lizzo, čímž dal jasně najevo, že tvorba větších rób pro něj není problém. Stejně jako v případě Miu Miu šlo ale opět pouze o custom made záležitost. A sehnat v e-shopu jediný ikonický model Versace ve velikosti větší než 40 je nadlidský výkon.
Ve zmíněném článku o návratu Size 0 v časopisu Dazed se v závěru textu také objevuje klíčová citace známé londýnské stylistky Fran Burns, která zdůrazňuje, že zatímco zvučné značky si s velikostmi a tématem body positivity mohou dělat víceméně cokoliv, na mladé začínající tvůrce je kladen enormní tlak. „Mladí designéři jsou zvlášť trestáni, když nejsou ve svých prezentacích inkluzivní. Myslím si, že je opravdu nespravedlivé, že je na jejich bedra kladena taková odpovědnost, když vedle máte velké módní domy, které s tím nedělají absolutně nic,“ poukazuje Burns na dvojí metr s tím, že totéž se týká tlaku na zohledňování udržitelnosti v módních kolekcích. Zatímco značka Burberry ještě nedávno ve velkém pálila neprodané zboží, začínající talenti by si bez tématu ekologie ve své tvorbě snad ani neškrtli.
Jaká je tedy hlavní zpráva, kterou módní svět svým přístupem do světa vysílá? Větší pestrost, zohledňování křivek, širší nabídka velikostí a téma body positivity bylo v posledních letech (minimálně na první pohled) klíčové a zdálo se, že se toto specifické odvětví skutečně krok za krokem proměňuje. Jenže při pohledu za prvotní krásnou masku je stále patrnější, že šlo pouze o další trend a jeden z mnoha efektivních marketingových tahů, který spousta značek využila ve svůj prospěch a podporu image. Žádné hlubší změny ve fungování módního průmyslu a přístupu módních domů ke svým zákazníkům se ale zjevně nekoná. A zdá se, že oslava těla ve všech podobách byla v módě velmi křehká. Jak jinak si totiž vysvětlit, že ji po pár měsících dokáže zbořit jeden trendy outfit?
