GLOSA: Jednou S, jindy L. Proč nám v obchodech často nesedí velikosti?
Jak moc lze v obchodech spoléhat na velikostní tabulky? Kolik toho prozrazují o našem těle a kolik o mechanismech v módním průmyslu?
Než jsem usedla k psaní tohoto textu, oblékla jsem se do nových kalhot. Koupila jsem si je v létě s tím, že do nich během podzimu kapku zhubnu. Při zasednutí k počítači jsem ale změnila názor. Ano, sice jsem od léta pár kilo shodila, v kalhotách bych ale sedět nevydržela. Opomeňme teď zcela téma, proč jsem si je kupovala, když mi nesedí. To je otázka na jindy. Pojďme se spíše zaměřit na to, proč na mne při svlékání vykoukl lísteček s o dvě čísla větší velikostí, než kterou hlásí zbytek mého šatníku.
TIP NA VIDEO: Souboj velikostí S vs. XL: Nebojte se trendy barev
Nebudu se nijak tajit tím, že váha je pro mne celoživotní téma, o kterém jsem dokázala začít otevřeně mluvit teprve před pár měsíci. Velkou kapitolou v této story je nakupování oblečení a velikosti. Mohla bych vyjmenovat nespočet situací, kdy jsem odcházela z obchodu nešťastná, protože jsem se nevešla do své běžné velikosti. Tyto lítostivé odchody se železnou pravidelností navíc doprovázely sebemrskačské myšlenky ve stylu: „Zase jsi přibrala! Vždyť doma máš několik kalhot velikosti 44, proč se tedy do těchto nevejdeš?!“
Kolik slz a záporných levelů svého sebevědomí jsem si mohla ušetřit, kdybych vždy nehledala chybu jen u sebe a svého těla?
Křivky a nákupy v dětských sekcích
Trvalo mi spoustu let, než jsem začala chápat mechanismy módního průmyslu a prokoukla mýtus zvaný velikostní tabulka. Ať si každý myslí o hnutí body positivity cokoliv, pro ženy, které řeší své tělo, ať vypadá jakkoliv, bylo otevření různých témat týkajících se nejen váhy, ale třeba i právě velmi fluidního systému velikostí, víc než osvobozující. A tak se při pohledu na rozdílnost rozměrů oblečení v jednotlivých obchodech často nezbývá než smát. A že kuriozit se najde opravdu mnoho.
V jednom z módních řetězců jsem se před pár měsíci nemohla vejít do kalhot, které podle cedulky měly být hned o tři čísla větší, než jaké nosím normálně. Nedostala jsem je ani do půli stehen. Při takovém pohledu v kabince bych se ještě před pár lety sesypala minimálně na týden. Teď? Ne, děkuji! Podotýkám, že ze stejného obchodu jsou i kalhoty, o kterých jsem mluvila v úvodu. Náhoda?
„Tyto kalhoty jsem si koupila ve velikosti 18 jak v normální sekci, tak v kategorii Curve,“ píše v produktové recenzi na jednom z největších módních e-shopů světa – Asosu – jistá britská zákaznice. „Nepochopila jsem, proč kousek, který byl určený pro ženy s křivkami, byl ale ve skutečnosti menší a vůbec nerespektoval ženskou siluetu,“ zní poslední věta hodnotícího komentáře s jednou hvězdičkou.
Absurdita celé situace je v tomto případě samozřejmě umocněná i tím, že se stále více obchodů zejména kvůli svým marketingovým záměrům snaží o rozšíření nabídky velikostí. Vyčleňují sekce jako plus size, nadměrné velikosti nebo rozšířené velikosti. Realita, nakolik toto oblečení skutečně respektuje ženské křivky, velká prsa, břicho nebo široké boky, stehna či lýtka, je ale poté často zcela jiná a tristní.
Obdobné problémy se ale dějí i na druhé straně spektra. „Mám velikost 34, ale ve spoustě obchodů v oblečení zcela plavu. A tak kousky většinou hledám v dětských odděleních,“ svěřila se mi má velmi drobná kamarádka. Často tak vyvstává otázka, zda obchody skutečně něco vědí o svých zákaznicích, zda to vůbec chtějí vědět, případně zda mají čas a prostředky si to zjišťovat.
Chyba systému
Problém samozřejmě začíná v samotném módním průmyslu. A týká se to hlavně – nepřekvapivě – dámského oblečení. Zatímco mužské velikosti, zejména ty oblekové, se přímo odvíjí od šířky hrudníku, krku či pasu, v ženských tabulkách jednou velikost M odkazuje k šířce pasu 68 cm, jindy zase 75 cm. A to zcela opomíjím fakt, že tyto tabulky jsou mnohdy uměle vygenerované a vůbec neodpovídají skutečným rozměrům konkrétních kousků. A už vůbec třeba nezohledňují materiál, který má též výrazný vliv na to, jak vám oblečení padne.
Nedílnou součástí celé velikostní mašinérie je ale také samotná výroba, která je zejména u módních řetězců stále založená na delegování směrem k subdodavatelům na druhém konci světa. Dokud se výroba z asijských hromadných sweatshopů nepřesune zpět na lokální úroveň (otázku, nakolik je taková tužba reálně proveditelná, též raději nechme stranou), stále budeme narážet na nedostatečnou znalost zákazníků a jejich reálných proporcí.
Spasitel v podobě technologií?
Jaká je tedy cesta ven z tohoto začarovaného kruhu? Podle Chipa Bergha, prezidenta a CEO značky Levi Strauss & Co., velikosti do deseti let z módníhoprůmyslu zcela vymizí. Do popředí se místo toho dostanou moderní technologie, které naskenují tělo a podle něj vygenerují správný kousek oblečení. A že nejde jen o vymodlenou utopii, ale o realitu, která se již zčásti děje, dokazují například i startupové aplikace jako MySize.
Vyhlídky jsou ale ještě mnohem dalekosáhlejší. Dana Thomas ve své knize Vláda módy predikuje, že jednou z cest, jak se vymanit z neudržitelného cyklu rychlé módy, je vrátit se zpět ke kořenům – do dob, kdy se oblečení vyrábělo zákazníkovi přímo na míru. Kromě toho, že by zcela odpadly jakékoliv zmatky týkající se tisíců variací na velikosti S, M a L, lze v tomto způsobu také vidět způsob, jak zabránit enormní nadprodukci oblečení, které nakonec skončí na skládkách či ve spalovně. Vyrobí se jednoduše jen to, co si zákazník na míru objednal, jen místo švadlen mu oblečení respektující všechny tělesné míry vytiskne například 3D tiskárna.
To je ale stále otázka budoucnosti. Do té doby nám nezbývá nic jiného, než oblečení nadále zkoušet ve stylu pokus a omyl. Pro zkrácení čekání na lepší zítřky si ale vždy v kabince pojďme alespoň uvědomit, že velikost 40 v jednom obchodě nemusí být to samé, co v jiném. A že když u džínů nedopneme knoflík, tak ne vždy musí být chyba v našem břichu. Tak proč si zbytečně snižovat sebevědomí?