.

. Zdroj: Zdroj: archiv Oliviera Crespa a značky Akro

Do parfémů rád přidávám marihuanu, říká autor vůní Angel a Black Opium

Kristýna Dobeš Moučková

Slavné hity ze Sephory i vlastní řada parfémů inspirovaná lidskými neřestmi včetně kouření jointů, holdování whiskey a užívání si nočního sexu. Francouzský parfumér Olivier Cresp patří ve vytváření ikonických vůní mezi světovou elitu. Jeho vůbec první návštěvu Prahy si proto nebylo možné nechat ujít. V rozhovoru se Cresp rozpovídal nejen o procesu vymýšlení nových kombinací, ale také o tom, proč rád chodí do parfumérií na letišti a zda některé se svých slavných parfémů nenávidí.

Když mě můj táta poprvé vzal do Londýna, bylo mi 11 let. Dodnes si pamatuji, jak jsme při návratu na letišti Heathrow koupili mojí mámě jako suvenýr parfém Thierry Mugler Angel. Silnou sladkou vůni, kterou lidé buď milují, nebo zcela nenávidí. V roce 1992 ji společně s Yvesem de Chirinem vymyslel francouzský parfumér Olivier Cresp, ikona mezi vytříbenými „nosy“. Kromě Angela má tento muž na kontě také slavné parfémy jako Midnight Poison od Dioru, Light Blue od Dolce & Gabbany nebo Black Opium od Yves Saint Laurent.

S Olivierem Crespem jsem se potkala během jednoho prosluněného říjnového poledne. Slunce dopadalo na střechu Pražského hradu a my se v hotelu na pražském Klárově pustili nejen do rozhovoru, ale také do čokolády, která vznikla speciálně pro Crespovu vlastní parfémovou značku Akro, jejíž sedm vůní reprezentuje sedm neřestí a závislostí včetně čokolády „Taky z ní cítíte to pačuli?“ ptal se mě nadšeně s plnou pusou, zatímco jsem pouštěla diktafon. Ihned jsem pochopila, že parfumérem se člověk rodí. A že inspiraci pak takový člověk hledá skutečně kdekoliv – v případě Oliviera Crespa, jak je vidno, to jsou třeba sladké pochutiny.

Pamatujete si na svou úplně první vůni, kterou jste kdy vytvořil?

Bylo mi osm a žil jsem s rodiči v domě ve francouzském Grasse. Tuším, že bylo jaro a máma s tátou měli krásnou zahradu. Stříhal jsem tam různá kvítka a z nich se pokoušel udělat vlastní vůni. Byla to katastrofa, ale nepolevoval jsem a dál experimentoval. Seděl jsem u sebe v pokoji a zapisoval si různé ingredience a počet kapek, které jsem použil – deset kapek jasmínu sem, deset kapek divoké pivoňky tam. Nebyla to žádná sláva, ale už v té době jsem věděl, že se chci jednou stát parfumérem.

Váš dědeček i tatínek pracovali jako obchodníci s parfémovými ingrediencemi. Nepřicházel přece jen z jejich strany tlak, abyste se vůním také věnoval?

Popravdě jsem nikdy o svém povolání nepochyboval a žádný tlak necítil. Vyrůstal jsem ve městě, které bylo parfémy proslavené, a zároveň žil v naprosto mylném přesvědčení, že všechna francouzská města jsou vůněmi prosycená úplně stejně. Nebylo tedy jiné cesty.

Francouzský parfumér a držitel prestižního titulu Master Perfumer se narodil v roce 1955 ve městě Grasse, které je označované za světové centrum parfémů. K vůním měl velmi blízko už od dětství. Jeho pradědeček pěstoval růže a jasmín, dědeček s tatínkem zase pracovali jako obchodníci s vonnými ingrediencemi. Cresp stojí za zrodem mnoha slavných vůní, jako je například Thierry Mugler Angel, Dolce & Gabbana Light Blue, Dior Midnight Poison nebo Yves Saint Laurent Black Opium. V roce 2018 založil společně se svou dcerou Anaïs značku niche parfémů Akro. Je velkým milovníkem jídla a ve své práci se řídí heslem „Jeden nápad za rok stačí v případě, že je tím nejlepším“.

Olivier Cresp

Jak teď vypadá váš typický den coby parfuméra, který se vypracoval až na vrchol?

Ráno vstanu a vždy si přečtu noviny. Rád čerpám nové informace a inspiraci hledám třeba i v ekonomickém dění. Navíc chci být stále v úzkém kontaktu s realitou. Poté se vydám pěšky do své dvacet minut vzdálené laboratoře. Prohodím pár vět s kolegy a hned se pouštím do rozjetých projektů; většinou se během dne věnuji čtyřem klientům. Pracuji zhruba do sedmi hodin do večera, vrátím se domů a věnuji se sportu. Dříve jsem rád běhal, teď jezdím denně na kole. Snažím se být co nejvíc v kondici a vyhýbat se nemocem, aby mi dobře fungoval nos. Také rád cestuji a zkouším různé mezinárodní kuchyně. Často také prostě jen trávím čas na googlu, kde též hledám inspiraci. Když mě něco zaujme, hned si to uložím a využiju buď rovnou ve své práci, nebo si myšlenku zapíšu a vrátím se k ní v budoucnu při vymýšlení nových kombinací.

Nedá mi to nezeptat se na jednu banalitu – navštěvujete někdy klasické parfumérie?

To není vůbec hloupá otázka. Ano! Je velmi důležité sledovat zákazníky, jak k výběru a nákupu parfémů přistupují, kolik vůní v obchodě vyzkouší. Mám vypozorované, že ženy v parfumériích většinou stráví zhruba dvacet minut a otestují spoustu různých produktů. Muži jdou konkrétně za jednou vůní, přičichnou si k ní a buď si ji koupí, nebo odejdou. Mám rád atmosféru parfumérií, zejména na letišti. Při tvorbě parfémů se nikdy neřídím aktuální situací na trhu, ale lidmi a jejich chováním a preferencemi: Sáhnou raději po Chanelu, nebo zatouží po něčem niche?

Lidi v parfumériích pouze tajně pozorujete, nebo naopak nemáte problém jít přímo za nimi a pustit se do řeči o vůních?

Nemám problém je oslovit. Stejně tak se rád bavím s manažery obchodů. Ptám se jich, jaké parfémy si teď lidé nejvíce kupují, co si myslí o současné nabídce vůní. Je to vždy zajímavá diskuze.

Která vám nejspíš slouží jako důležitý průzkum při práci…

Přesně tak.

Můžete popsat, jak probíhá proces výroby nového parfému?

Je to běh na dlouhou trať. Už jen vymyslet skutečně dobrou první myšlenku, která ještě žádného jiného parfuméra nenapadla, často zabere spoustu času. Nemám rád abstraktní přístup, vždy potřebuji svůj nápad zhmotnit a dát mu potřebnou nositelnost a sílu. To je další klíčová fáze. Kreativita je sice důležitá, ale stejně podstatný je následně i správný technologický přístup, který se postará o to, že lidé budou chtít parfém nosit, že na kůži vydrží a že bude kvalitní. Je potřeba zafixovat všechny složky, zajistit čerstvost a teprve pak je parfém připraven.

Řekl jste, že vymýšlení vůně zabere spoustu času. Můžete být konkrétnější?

Některé vůně, na kterých jsem pracoval s velkým týmem lidí, zabraly klidně šest až sedm let. Ale to jsou ty pro obří společnosti. Takové produkty s různými opakovanými testy v USA, Číně, Francii a dalších zemích. Když jde o vůni, která bude uvedena po celém světě, zabere její výroba skutečně hodně času. Osobně jsem ale nejšťastnější, když je vše hotové do dvou let. Pak už jste totiž dost vyčerpaní a nenapadá vás tolik možností, jak vůni ještě vylepšit. Víte mimochodem, kdy jsem spokojený natolik, že mohu parfém prohlásit za hotový? Když ho lidé z mého okolí začnou chválit a ptají se mne, čím to voním a kde si mohou stejnou vůni koupit.

Vytvořil jste někdy parfém, který se vám osobně nelíbil, ale na trhu sklidil úspěch?

Když už něco vytvořím, tak se mi to většinou líbí. Ale myslím si, že v tomto ohledu by měly jít mé osobní preference stranou. Přece jen tvořím vůně pro zákazníky, ne pro sebe. Na druhou stranu, když mi parfém voní, vím, že jsem do něj vložil všechnu svou lásku, tudíž se nejspíš bude líbit i široké veřejnosti. Když bych vytvořil něco, co se mi nelíbí, nerad bych to viděl pak v obchodech.

Mám pocit, že jsem přece jen teď u vás postřehla jisté zaváhání. Existuje tedy nějaký parfém, na který nejste hrdý?

Ne, skutečně jsem na drtivou většinu pyšný. Obzvlášť miluji například Juniper Sling, který jsem vytvořil pro značku Penhaligon’s, nebo Glorii od Cacharel. Někdy se spíš stalo, že jsem vymyslel vůni, které se poté na trhu tolik nedařilo, ale mně se i přesto líbila.

A co takový Angel od Thierry Mugler? Slýchám od některých lidí, že ho nemohou ani cítit. Já osobně ho ale miluji, připomíná mi dětství strávené v Británii.

Angel je fantastický. I když jde o mainstreamovou vůni, je svým způsobem velmi niche. Moje manželka ho ale nemůže vystát. Nemohl jsem jí tehdy ani z laboratoře přinést vzorky, ihned mi řekla, že je to příšerné. Ona má raději lehčí, svěží vůně a kolínské, Angel byl na ni od začátku moc silný.

Když se teď ohlédnete na své nejslavnější parfémy, změnil byste na nich něco?

Ano, a to se týká i mých parfémů v rámci značky Akro, která vznikla v roce 2018. Čas od času se například objeví nový typ pižma, u kterého si řeknu, že by se perfektně hodil do nějaké mé již vydané vůně. Pořád bych něco vylepšoval. Na druhou stranu si říkám, proč nezůstat u jednoduchosti a původního nápadu, když si jej lidé chválí? Snažím se nelpět na minulosti a spíš hledím do budoucna.

S jakými ingrediencemi pracujete nejraději?

Dříve jsem miloval pačuli a agarové dřevo, teď je to růže, jasmín a hlavně marihuana. Ve Francii používám rostliny dovezené z Maroka, které voní úplně jinak než třeba tady v Česku. Nejspíš je tam kombinují se senem či jinou rostlinou. Je to silná, těžká vůně, která mě neskutečně baví.

Marihuanu obsahuje i vaše vůně Akro Haze, a tak se musím zeptat – kouřil jste při jejím vymýšlení trávu?

Marihuanu jsem sem tam kouřil v mládí, teď už ne. Ale rozhodně mi ta zkušenost při tvorbě Haze pomohla. Objevil jsem pár polí, kde se tato rostlina pěstovala, a ta vůně mne uhranula. Když totiž marihuana kvete, voní jako okurka s fialkou. Ale to většina lidí neví, protože většinou znají jen marihuanovou pryskyřici. Raději proto zůstávám v mezích, které jsou zákazníkům známé, a nezacházím do přílišných experimentů.

Se kterou ingrediencí se vám naopak pracuje nejhůř?

To je jednoduché – se všemi, které nemám rád.

Dejte mi, prosím, příklad.

Nemám rád zimní květiny. Kdybyste mě poprosila, ať udělám parfém z růže, tuberózy a jasmínu, budu nadšen. Ale třeba takový narcis nebo hyacint, to je obrovská nuda!

Vymýšlíte vůně pro známé luxusní brandy, na druhé straně jste založil se svou dcerou značku Akro, kterou lze stále označit za velmi niche a nezávislou. Jak se liší váš přístup k práci pro tyto protipóly?

Popravdě už i o Akro je potřeba přemýšlet jako o součásti luxusního segmentu. Ale vím, kam míříte. Když vymýšlím parfém pro velkou značku, je nutné mít na mysli, že si ho musí ročně pořídit desítky milionů lidí. Musím uspokojit celosvětový trh, tudíž méně riskuji. V Akro jsem naopak odvážný a libuji si v posouvání hranic.

V poslední době si všímám, že lidé spíše než po mainstreamových vůních touží po osobitých, méně známých parfémech. Cítíte také tuto změnu?

Spousta tradičních vůní pro muže a ženy voní v podstatě dost podobně. Lidé tak možná touží po něčem originálnějším. Proto i v nabídce Akro máme silné parfémy, které jsou přímočaré a nabízejí něco trochu jiného, s čím se zákazníci mohou úplně jinak ztotožnit. Máme tam parfém věnovaný lásce k čokoládě, kávě, tetování i whiskey.

Na tiskové konferenci před naším rozhovorem jste řekl, že téměř nikdy nenosíte parfém, což mě překvapilo. Proč tomu tak je?

Chci zůstat neutrální. Nerad bych, aby se vůně, na kterých pracuji, a jejich ingredience míchaly s tím, jaký parfém mám zrovna ten den na sobě. Rozptylovalo by mě to. Mnohem raději zaznamenávám, jak voní lidé, které míjím na ulici.

Všechny parfémy vaší značky Akro jsou založené na různých typech neřestí a závislostí. Na čem jste nejvíc závislý vy?

Rozhodně je to má rodina, ale jak můžete po celou dobu rozhovoru vidět, tak neodolám ani kávě a čokoládě. Nemám problém během deseti minut spořádat celou tabulku. Čokoládu mám všude – v autě, v šuplíku, doma. Naopak třeba neholduji kouření. To ale neznamená, že se jím ve své práci nemohu inspirovat.

Doporučujeme

Načíst další články