Jestli vám Vánoce nejsou úplně proti srsti, pravděpodobně v tomto období cítíte silnější potřebu mít kolem sebe své blízké. A to nejen rodinu a přátele, ale také někoho, kdo vás v tomto kouzelném čase obejme, políbí pod jmelím a bude vaší oporou. Co ale dělat, když nikdo takový nablízku není? Obstarejte si „sváteční rande“!
O tom, jaké neštěstí a společenské faux pas je trávit o samotě především svátek svatého Valentýna, nás pravidelně přesvědčují především americké seriály a romantické komedie. Zajistit si rande aspoň na ten jeden večer je v nich životní nutností, a pokud tak neučiníte, jste outsider, nebo ještě hůře – téměř společenský vyvrhel. Postupem času se na Valentýn nabalily další svátky, v případě USA Den díkůvzdání, u nás například Vánoce a silvestr.
TIP NA VIDEO: Jak postupovat v případě, že vás přepadne úzkost?
Vztahy o svátcích, či spíš jejich absenci řeší i čeští singles. „Kdy už si konečně někoho najdeš? Proč ještě nikoho nemáš? Kdy se budeš vdávat? Nebojíš se, že zůstaneš sama už napořád?“ Tyto otázky zřejmě na rodinných sešlostech zažil každý, kdo se na nich objevil bez partnera, ať už z vlastního rozhodnutí, nebo proto, že nikdo vhodný zrovna nebyl v dohledu.
Čím je ale člověk starší, tím otázky tohoto typu začínají být nepříjemnější a často i bolestivější. Vztahům člověk neporučí, navíc v dnešní době, kdy je jejich navázání čím dál složitější. Jak to však vysvětlit babičkám a tetičkám, zkrátka jiným generacím? Není v těchto případech jednodušší milosrdná lež?
„Nikdy jsem nebyla příliš vztahový typ. Když jsem byla mladší, chtěla jsem si hlavně užívat a poznávat, na vážnou známost jsem moc nepomýšlela. Postupem času jsem se začala usazovat a poohlížet po stabilnějším partnerovi, jenže jsem zjistila, že v mém okolí jsou vhodné partie rozebrané. Od té doby tápu. Najít si v dnešní době a v mém věku muže, který by alespoň vzdáleně odpovídal mým nepříliš náročným požadavkům, je téměř nadlidský výkon,“ svěřuje se osmatřicetiletá Klára.
Má pocit, že to její rodina nechápe, a tak musí na všech rodinných srazech odrážet nepříjemné otázky příbuzenstva, kdy už si konečně někoho najde. „Tyto dotazy mě navíc zraňovaly, protože já sama jsem se snažila, ale bez výsledku. Nakonec jsem si zvykla na to být sama, a vlastně už mě to netrápí. Zato moje blízké ano. Proto jsem se rozhodla najít si parťáka, se kterým rodinné akce přetrpím. Nakonec je to tak, že si spolu i nezávazně užíváme a na léto si dáváme volnost. V rodině je klid, já mám společnost ve dnech, kdy mi hrozí, že mi bude smutno, a všichni jsou spokojení. Alespoň do doby, než přijdou dotazy na děti,“ dodává. Její příběh rozhodně není ojedinělý.
Na seznam životních zkušeností přichází pojem cuffing season. Podle slov terapeutky Markéty Wojtovičové, působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy, je cuffing season nový fenomén zimního randění, o kterém se začalo mluvit v kruzích mladší generace na sociálních sítích. Touha po partnerství v zimních měsících není žádnou novinkou, zároveň však v něm jde spíše o aspekty sociální a kulturní než klimatické.
„V odborné literatuře bychom termín cuffing season těžko hledali, protože nemá žádný empirický základ. Můžeme ale narazit na výzkumy, kde se používají podobné pojmy, jako například summer effect nebo holiday season effect,“ říká Wojtovičová.
V angličtině se pojem cuffing season objevil poprvé v roce 2011 ve slovníku Urban Dictionary a je definován jako podzimní a zimní měsíce, kdy je nám kvůli počasí smutno, a tak si hledáme partnera, se kterým bychom toto období přečkali. Na jaře se pak rozejdeme. Z velké části je tento jev připisován tomu, že se blíží vánoční prázdniny, kdy každý touží být někomu nablízku.
I singles chtějí mít s kým jít na vánoční večírek, dát si na Štědrý den dárky a políbit se na silvestra. „Pro některé lidi je zimní období a převážně období okolo svátků opravdu těžké. Někteří mohou zažívat sezonní deprese kvůli nedostatku světla a nouzi o serotonin. Máme tedy tendenci hledat způsoby, jak se cítit lépe, a vše, co se pojí se zamilovaností, je lákavé,“ dodává terapeutka Wojtovičová.
Cuffing season obvykle startuje během listopadu a končí začátkem jara. Toto rozhraní je samozřejmě neoficiální, ale podle informací Urban Dictionary se většina dočasných párů dá dohromady ještě před prosincem a rozchází se po svátku svatého Valentýna. Existují ale lidé, kteří cuffing season praktikují i v létě, aby měli s kým trávit dovolenou a cestovat. Že se cuffing season netýká pouze zimních svátků, potvrzuje i terapeutka:
„Je otázka, zda je tomu opravdu tak, že lidé mají větší potřebu být ve vztahu přes zimu, a v létě nikoli. V létě ale přece jen jezdíme více na dovolené, čteme romány, neoblékáme se do tří vrstev oblečení. V zimě zase chodíme na vánoční večírky, koukáme na romantické filmy a pohádky, věšíme jmelí. A možná také potřebujeme najít ochotnou oběť, se kterou obejdeme všechna rodinná setkání,“ vysvětluje Wojtovičová.
Pokud by období cuffing season mělo fungovat podle pravidel, znamenalo by to, že po svátku svatého Valentýna následuje bezbolestný rozchod, na kterém se obě strany dohodly. Ne vždy se tak ale stane. „Rozchody jsou zraňující, takže si musíme položit otázku, zda je pro obě strany krátkodobý ‚sezonní‘ vztah naplňující a smysluplný. Nevýhodou se někdy může stát to, že se motivace obou stran bude lišit, jeden začne budovat dlouhodobé pouto, pro druhého to byla opravdu pouze sezonní záležitost,“ varuje terapeutka před záludnou nástrahou, avšak připouští, že cuffing season může přerůst i do trvalého vztahu.
„Pokud jsou všichni zúčastnění na stejné vlně, dynamika vztahu je vždy důležitější, než v jakém ročním období vztah začal. Výhodou může být dohodnutý začátek vztahu, který možná neskončí na jaře, a bude spokojeně pokračovat i mimo cuffing season.“
Článek vyšel v časopisu Moje psychologie. Aktuální číslo najdete na stáncích nebo jej můžete zakoupit online na iKiosek.cz.
