První lednový víkend lidé napříč sociálními sítěmi obdivovali fotky téměř nahého herce Jeremyho Allena Whitea v nové kampani na spodní prádlo Calvin Klein. O pár dní později už ale módní značka v éteru rezonovala kvůli zcela jiným důvodům – ve Velké Británii zakázali loňský snímek, na němž se objevuje britská zpěvačka FKA twigs s odhaleným bokem a stehnem. Kauza pro mnohé zcela nepochopitelná ovšem poukazuje na velmi palčivý problém, který stále prostupuje naší společností: zatímco nad nahým mužským tělem se tetelíme, odhalená ženská kůže pobuřuje.
Kauza se rozhořela 10. ledna, kdy britský úřad pro reklamní standardy nečekaně zakázal téměř rok starý snímek, na němž je britská zpěvačka FKA twigs nahá, avšak džínovou košilí si zcela zakrývá intimní partie a vidět je pouze boční část trupu, boků a stehna.
Celkovou absurditu tohoto rozhodnutí podporují dvě fakta. Snímek byl součástí loňské kampaně, v níž se kromě zpěvačky objevuje například i modelka Kendall Jenner, která je na jedné z fotografií zachycena pouze v kalhotkách a ponožkách. Ten snímek ani všechny ostatní ovšem stažené nebyly, což samo o sobě napovídá, že v případě FKA Twigs jde o intersekcionální diskriminaci, neboť byla jedinou ženou tmavší pleti v celé kampani. Jako druhý paradox se pak samozřejmě nabízí nová kampaň Calvin Klein, v níž figuruje aktuálně společností milovaný herec ze seriálu Medvěd Jeremy Allen White. Ten se též na většině snímků objevuje téměř nahý a v kampaňovém videu je nám jeho rozkrok doslova nabízen na zlatém podnose přes celou šíři videa.
Jako důvod, proč byla zakázána pouze fotka FKA twigs, britský úřad uvedl, že na rozdíl od fotek s jinými modelkami tento konkrétní snímek zpěvačku zobrazuje jako „stereotypní sexuální objekt“. Podtrženo, sečteno: skupinka mužů se opět rozhodla, co je a co není objektifikace a sexualizace ženského těla. Jak milé.
Co se na první pohled tváří jako (popravdě dost chatrný) boj s předsudky, ale pouze jen dokazuje, jak silně zakořeněné jsou v naší společnosti dvojí standardy ve vnímání ženského a mužského těla. Ano, je pravda, že spousta reklamních kampaní v minulosti využila ženské tělo jako sexuální objekt mužské touhy, a za spoustou z těchto skandálů stojí právě značka Calvin Klein, tohle není ten případ, neboť FKA twigs snímky schválila.
„Nevidím žádný stereotypní sexuální objekt, za který mne označili. Vidím krásnou silnou ženu ‚of colour‘, jejíž tělo zvládlo více bolesti, než si umíte představit,“ vyjádřila se ke stažení snímku zpěvačka, kterou v minulosti sexuálně napadl a týral její bývalý partner, herec Shia LaBeouf. FKA twigs zároveň sama v instagramovém příspěvku zdůraznila, že tento případ je pouze dalším důkazem toho, jak odlišně lidé pohlíží na vyobrazení ženského a mužského těla. Zatímco to mužské slouží k uznání a opěvování, ženské stále některé silně pobuřuje, o to víc, když je žena schopná přijmout svou sexualitu a nebojí se ji ukázat – což je mimochodem něco, co v kampani CK dělá i White, ovšem s tím rozdílem, že maskulinní sexualitu společnost již dávno bere jako něco přirozeného, co „přece do kampaně se spodním prádlem tak nějak patří“.
Nejde tak pouze o jasný důkaz dvojího metru, ale palčivý je i sám problém, že se stále nacházíme ve světě, kde hrstka mužů z úřadu může rozhodovat o tom, co by žena měla či neměla dělat a co je a co naopak není objektifikace ženského těla. Děkujeme velice, ale na tohle si přijdou ženy samy a nepotřebují k tomu pomoc třetí strany.
Případ FKA twigs v kampani Calvin Klein tak po čase doplňuje mozaiku příběhů slavných žen, které byly „potrestány“ za to, že odhalily větší plochu své kůže. Vzpomeňme třeba na případ, kdy před rokem a půl byla veřejně kritizována britská herečka Florence Pugh, jež se na veřejnosti objevila v purpurové róbě z dílny Valentino, v níž jí byly vidět bradavky. Anebo na loňskou oscarovou Vanity Fair Party, na niž dorazily některé slavné ženy v průsvitných šatech – mužští kritici je okamžitě z červeného koberce chtěli přenést do porno průmyslu a pro nadávky na jejich tělo nešli daleko.
Doba, kdy odhalená ženská kůže bude přijímána bez jakéhokoliv povyku, jako je tomu v případě té mužské, je bohužel stále v nedohlednu. Jako první krok se ale nabízí prostě nechat ženy nosit si, co chtějí, a rozhodovat o sobě a svém těle bez vnějšího zasahování. Nežijeme ve středověku, aby se žena musela obávat, že bude za svá rozhodnutí o svém těle veřejně pranýřována a umlčována. Někteří by si to konečně měli naplno uvědomit.
