„I want it all, I want it all, I want it all and I want it now,“ zpívá skupina Queen v jednom ze svých pozdních hitů a současně v reklamě, která na mě čas od času vyskočí v televizi. Účinek se míjí, vůbec netuším, na co je, nicméně vím, že zobrazuje frustrované lidi, jejichž životy se rozzáří barvami poté, co si mohou koupit vše, co chtějí. Ta reklama mě štve, a přesto se mi písnička od Queen vybaví pokaždé, když na svém Pinterestu kontroluju seznam módních kousků, které bych si v ideálních podmínkách také koupila všechny. Nejenže to z finančních důvodů nejde, ale nejspíš by to ani nepřineslo kýžené uspokojení. Jedním ze způsobů, jak si vytvořit stylový a funkční šatník, je totiž bezesporu také schopnost pustit některé věci z hlavy a nechtít vše.
Éru shopaholičky, kdy jsem si kupovala oblečení doslova na jedno (anebo dokonce žádné) použití, mám dávno za sebou. Přesto mě móda ve volném čase občas zaměstnává víc, než je zdrávo. Když jsem nad motivací, proč neustále hledám, co bych si pořídila na sebe, přemýšlela, došla jsem ke slovům jako zábava, relax, vzrušení i vytržení z každodenní rutiny. Netrpělivé čekání na balíček je zkrátka vítaným rozptýlením, někdy dokonce větším než doopravdy vyrazit v něčem novém.
TIP NA VIDEO: Top second handy v Praze, které musíte navštívit?
Abych si ve svých potenciálních úlovcích vytvořila systém, začala jsem si je ukládat na Pinterest – rozdělila jsem je do částí podle oblíbených značek, typu oděvu či doplňku a nechybí ani smutná kolonka „sold out“, kterou kontroluju pro případ, kdyby se někdo rozhodl vyprodaný kousek vrátit. I tak se ale občas cítím zahlcená tím, jaké množství věcí se mi líbí, protože v ideálním světě bych si to koupila zkrátka všechno a hned. Mary Jane balerínky, oblekové kalhoty, kašmírový svetr, džíny ve stylu sedmdesátek, hedvábnou dlouhou sukni, transparentní puntíkatou košili, bílý svetr s copánkovým vzorem, khaki kapsáče...
Stále se nemohu zbavit ještě jednoho nešvaru, totiž že podvědomě oblékám své lepší budoucí já, které životem proplouvá pohodlně a bez překážek, víkendy tráví na (neexistující) romantické chatě, zatímco večery na vybraných pracovních akcích. S kamarádkou jsme si zase pro jeden specifický typ šatů vymyslely poetické pojmenování – „ty, ve kterých můžeme jen tak plout“ – do kavárny, na trhy, do galerie. Symbolizují pocit volnosti, který si slibujeme od víkendových procházek, při nichž všechno vypadá jako na Instagramu. Rozhodně v nich nebudeme stát v přeplněné tramvaji ani nakupovat v Albertu.
Když jsem před lety krotila svoji nákupní vášeň, sepsala jsem si osobní smart shopping guide, tedy průvodce rozumným nakupováním. Ten naopak vychází z každodenní upocené reality a předchozích zkušeností s nákupy, které se mi osvědčily. Spočívá v šesti prakticky laděných otázkách, které bych si ideálně měla položit, než se rozhodnu zmáčknout tlačítko „order“, a má mimo jiné eliminovat podobně nesmyslné a fantazií poháněné nákupy. Tady jsou:
Chtěla bych si to vzít na sebe hned, jak si danou věc pořídím?
Dá se to kombinovat s mým stávajícím šatníkem?
Obohatí či podpoří to nějak můj styl?
Kolikrát za sezónu si to můžu vzít na sebe?
Nemám v šatníku něco podobného?
Umím si představit, že se mi to ušpiní, roztrhne, přijdu v tom zpocená domů?
O to větší radost mi udělalo, když jsem na podobný set otázek narazila u stylistky Allison Bornstein, kterou sleduju na Instagramu. Pokud nevím, zdali si danou věc opravdu pořídit, měla bych se sama sebe zeptat:
Budu-li k sobě maximálně upřímná, je to pro mě jednoznačné ANO, když se vidím v daném kousku?
Pomůže mi nějak v tom, aby pro mě bylo vytváření outfitů snazší?
Mám už doma něco, co slouží podobnému účelu? A pokud ano, vyměnila bych to za tuto novou věc?
Dokázala bych se vzdát něčeho ze svého šatníku, abych mohla nosit tohle?
Musím si k této věci dokoupit něco dalšího, abych to mohla nosit? (Například boty, které se k tomu hodí, ale nemám je doma, čili bych si je musela dokoupit?)
Zapadá to do mého stylu, anebo se mi líbí, jak to vypadá na někom jiném?
Umím si představit, že danou věc nosím i za rok?
Koupila by si tohle Kate Moss?
Allison Bornstein má ale v rukávu mnohem víc praktických rad, které uštědřuje svým klientům i followerům. Mně se například líbila metafora s gaučem. Stylistka radí, abychom si svůj šatník představovali jako obývák, který zařizujeme, a oblečení jako nábytek či dekorace. Pokud už například máme jeden gauč, nač potřebujeme ještě jeden?
Zajímavá je také její metoda 3 words, která slouží k definování vlastního stylu. „Je těžké si držet povědomí o tom, kdo jsem vlastně já, když na Instagramu čelím neustálé záplavě outfitů jiných lidí. Často se mi pak stává, že si něco koupím jen kvůli reklamě nebo protože to vypadá dobře na někom jiném,“ vysvětluje v rozhovoru pro značku Refine.
Jedním ze způsobů, jak si udržet představu vlastního stylu, spatřuje Bornstein paradoxně v tom, že si zvolíte osobní módní ikonu – pro mě by to mohla být třeba Kate Moss. Následně bych si měla pokaždé, když si nejsem jistá, položit otázku: Koupila by si tohle Kate? Tou druhou metodou je zmíněná 3 words, tedy tři slova. „V mém případě to jsou klasika, sedmdesátky a vytříbenost. Když vidím něco, co se mi líbí, zkouším si říct, jestli by se to dalo popsat i těmito třemi slovy,“ prozrazuje stylistka své berličky.
V neposlední řadě mě pak zaujala její metoda „nakupování“ zvaná Shop Your Closet. Ta je prostá: Když se vám libí nějaký outfit, je to nejspíš proto, že máte podobný styl. Skvělé! Pak není nic jednoduššího než jít do vlastní skříně, najít tam co nejpodobnější kousky a pokusit se daný look sestavit. Dost možná díky tomu zjistíte, že nové věci tentokrát opravdu nepotřebujete.
